Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Středa 11.7

Ráno jsme vstávali brzy natešení na dnešní výjezd na Fagaraš. Kája si stěžoval na naklepaný boček, ale není to prý nic extrémního, jen se mu to prý rozleželo. Vyrazili jsme tedy brzy. Zatáčka střídala zatáčku až jsme vyjeli k monumentální přehradě Vidraru. Tak impozantní dílo jsem v životě neviděl, nemá cenu popisovat jak je to veliké, kdo to neviděl naživo nepochopí. Potom už jsme pokračovali celkem dobře opravenou silnicí plnou nádherných zatáček stále blíže k vrcholu sedla. Každou chvíli jsem škrtal stupačka a Kája mi snad poprvé neujel a já se ho statečně držel jako klíště, byla to nádhera. Slunce svítilo, bylo krásných 20 stupňů a my se prokousávali tou nádhernou přírodou stále výš a výš. Nemá cenu popisovat tu krásu to musí každý zažít, a tak jsme vyjeli s několika kochacími zastávkami až k tunelu, který nás přivedl na druhou stranu hřebene. Zde už tak krásně nebylo. Držely se tu mraky a také teplota byla nižší. Přijeli jsme až k Chatě Cabana Balea Lac ve výšce 2034 metrů nad mořem. Dali jsme si Pozdní snídani, udělali jsme pár fotek, a už jsme si to mířili dolů. Našli jsme si pár pěkných zatáček, vysadili Jíťu a řekli ať nás natočí, že si dáme ty zatáčky na kameru. Za mě musím říct dobré, jen povrch zdejšího asfaltu byl takový jakoby vyfrézovaný a drážky na něm moc jistoty nedodávaly. Musím říct, že druhá strana kopce se mi co se do kvality silnice líbila mnohem víc. Pokračovali jsme dolu k městečku Cartisoara, a pak dále na Bradu. Oběd jsme si dali v pěkném motorestu u silnice, kde však pracoval velmi pomalý číšník. Čekat v 36 stupňovém vedru půl hodiny na pití je peklo, další půl hodina než jsme si objednali jídlo. Ještě že jsme nikam nespěchali, a tak jsme to přešli s úsměvem a na stole jsme si dali čelíčko a trochu jsme si pospali. Po vydatném obědě i spánku jsme pokračovali dál a v Colonia Talmaciu jsme odbočili zpět k horám a pokračovali jsme do Brezoi, kde jsme natankovali a domluvili jsme se, že dnes přespíme u jezera Vidra. Pokračovali jsme dál a v jedné vsi jsme nakoupili jídlo a pití na dnešní noc, protože jsme měli v plánu klošnout na břehu jezera. Projeli jsme Voineasou a za chvíli už se před námi blyštila hladina jezera. Pokusili jsme se jet jednou prašnou cestou, že najdeme nějaké pěkné odlehlé místo na utáboření, bohužel však nevedla nijak zvlášť k jezeru a tak jsme pokračovali podél jezera po silnici. Nakonec jsme našli pěkný plácek na kempování, mělo to však jednu chybu bylo tam utábořených asi 5 rumunských rodin. Nedalo se nic dělat, utábořili jsme se a Kája okusil zdejší vodu, já jsem na to odvahu nenašel, namočil jsem se po kolena a zkonstatoval jsem, že na mě je jezero příliš studené. Potom už zbývalo rozdělat oheň, opéct klobásky a vypít několik lahví vína. Nejhorší zde bylo najít dřevo na oheň. Les byl důkladně vysbírán místními. Nakonec se něco po usilovném hledání našlo a my si upekli vytouženou klobásku. Ani nás nijak neotravovala smečka místních potulných psíků, kterých zde bylo asi 6. Najedli jsme se, řádně to zapili a šli jsme spát, nebylo totiž úplně teplo. Ono v 11 večer v 1600 metrech člověk horko čekat nemůže. Ujal se nás jeden psík s prašivinou na čumáku a celou noc nám hlídal stany, jen trochu překážel Charliemu, když ho přepadla v noci běhavka a musel ho kvapem přeskakovat.