Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Neděle 8.7.

Ráno nás probudilo kapání, naštěstí to byla jen vysrážená voda ze střechy pódia a venku bylo azůro. Já měl ráno krušné, kocovinu jsem měl pořádnou a nechtělo se mi vůbec vstávat. Navíc se rychle začalo dělat horko. Došli jsme se osprchovat a dali jsme si výbornou domácí snídani. Pak už jen nabalit Všechny krámy na motorky a mohli jsme vyrazit. Já měl opici jak blázen a musím se přiznat, že jsem si na cestu moc nevěřil. Pokračovali jsme však s odhodláním k bahenním sopkám. Navigace nás vedla krásnými silničkami až téměř do cíle ale najednou silnice zmizela a pokračovala jen šotolina. Já s opicí za krkem, jsem si na to netroufl a rozhodl jsem se pro objížďku. Kája si jako správný endurák tuto cestu nemohl odpustit a se slovy „Drum bun“ (rumunsky „šťastnou cestu“) jsme se na pár kilometrů rozdělili. Kousek od Bercy, jsme se opět šťastně shledali, kája vyprávěl jak to bylo super a pokračovali jsme k sopkám. Krásnou přírodou jsme se dostali až k Sopkám, které byly volně přístupné, byli však na strmém kopci a tak padlo rozhodnutí, že já pojedu k mediálním sopkám, kde je i občerstvení a Kajá s Jíťou vyjedou na motorce až k samotným sopkám. Jelikož mi bylo stále docela bídně po včerejší noci, jsem to velmi ocenil a zajel až k penzionu u sopek a čekal až se ti dva dobrodruzi vrátí. Přijeli docela za dlouho, a protože už bylo po poledni dali jsme si vynikající oběd. Po obědě jsme se šli s Jíťou ještě projít k sopkám a za mírný poplatek jsme viděli krásnou bahenní erupci. Po prohlídce jsme sedli na mašiny a vyrazili směr Buzau. Přes Buzau jsme se celkem dobře vymotali na Slobozii, kde měla být údajně zmenšená kopie Eifelovy věže vysoká něco přes 50 metrů, my ji však nenašli a tak jsme pokračovali směr Constanta. Bylo už odpoledne, a tak jsme nepohrdli rumunskou dálnicí a jeli jsme chvíli po dálnici. Dojeli jsme až k mýtné bráně, která hlásila přejezd přes dunaj, 8 lei jsme rádi zaplatili a pokračovali jsme v jízdě. V těchto místech je to už spíš delta dunaje a tak jsme projížděli přes několik mostů a toků než jsme to vše přejeli. Byla neděle odpoledne a v opačném směru než jsme jeli mi byla neskutečná kolona, no po víkendu jeli asi všichni od moře. Kolona měřila dobře 30 kilometrů. Pozdě odpoledne jsme plni nadšení vjeli do Constanty a pokračovali jsme směrem k Eforii, kde jsme měli v plánu se někde ubytovat. Nakonec po několika poradách generálního štábu jsme dojeli až do Costinesti a ubytovali jsme se v hotýlku přímo u pláže, asi 20 metrů. Zde jsme se také poprvé potkali s češtinou. Dali jsme si večeři, a protože se už stmívalo, vydali jsme se na pláž k moři na procházku a potom rychle do jednoho z místních barů na vítečné víno. Padla nějaká ta lahev a znaveni jsme šli spát.