Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Poslední etapu našeho letošního výletu okolo hranic Čech jsme naplánovali na první víkend v září. Týden před odjezdem už to vypadalo, že se nikam nepojede, protože Baník říkal, že neví jestli dostane volno v práci a navíc ho uštknul nějakej jedovatej hmyz či co, a tak musí brát antibiotika a doktoři pořádně nevědí, co mu vlastně je. Nakonec vše dobře dopadlo, volno dostal, antibiotika bral, ale byl schopný jet. Plán byl tedy jasný, ve čtvrtek odpoledne po práci si dáme sraz na benzince ve Vlkově pod Oškobrhem. Asi tak ve třičtvrtě na pět jsme tam já s Jíťou dorazili, v zápětí dorazil i Baník, vzali jsme benzín oba po hrdlo, dofoukli si pneumatiky a už se řítil i Karel. Taky vzal benzín pokecali jsme a vyrazili na cestu. Ubytování jsme plánovali v kempu u vodní nádrže Pastviny. Po krátkém rozmýšlení kde složit hlavu jsme si zaplatili chatku, hodili tam své věci a už za stmívání jsme vyrazili na večeři do nějaké restaurace, protože v kempu už bylo po sezóně a neměli nic k jídlu. Našli jsme penzion s restaurací a zaparkovali. Číšník se divil, co se děje, že v tuhle dobu už tam nikdo nebývá, ale byl rád, že má kšeft. Poručili jsme si gulášek, nealko pivko a dali jsme se do hodování. Poměrně slušně jsme se nakrmili a už za tmy jsme sedli na mašiny a vrátili se do kempu. V chatce jsme se převlékli a šli na pivko do stánku, kde ještě místní strejcové točili pivko. Točili Zlatého bažanta, nebyl úplně špatnej, ale zázrak taky ne. Chudák Baník na prášky nesměl pít, tak si dal plechový nealko. Pokecali jsme a brzo jsme šli spát. Karel poctivě chrápal a Baník se vůbec nevyspal. Ráno nás dostala na nohy horká sprcha, pak zabalit věci a už jsme mířili k Mladkovu. Pořídili jsme nezbytné foto, koupili jsme si snídani a jeli jsme podle naplánované trasy. Při přejezdu kolejí jsem si při otvírání plexi hnul s krkem a dost to bolelo, ale u Horní Lipky jsem se poohlížel po místečku na snídani a krk jsem si dorazil. Zastavili jsme se tam tedy a na takovém dětském hřišťátku jsme posnídali, já si mezitím krk zablokoval totálně, až jsem se samotnou bolestí nemohl hnout a jen jsem ležel. Bylo to marný Ibalginy nefungovaly a tak přišlo krajní řešení na řadu, Charlie zavolal sanitku, aby mi něco dojeli píchnout. Za pár minut přijela sanitka. Paní doktorka, sestřička i řidič byli naprosto super, opíchali mi zadek nějakými barbituráty a já se mohl po asi tak hodině začít hýbat, byla to sice pořád veliká bolest, ale aspoň jsem se mohl hýbat. Pokračovali jsme tedy v cestě. U Králického Sněžníku jsme udělali zastávku, pár fotek a dál pokračovali po šotolině a místní cestě. Ale to už musel Charlie vzít Jíťu k sobě na mašinu. V Ramzové jsme si dali oběd a mě se zase začal hlásit krk, vydali jsme se tedy do Jeseníku do nemocnice. Tam mi řekli, že neurolog tam dnes není a že mám smůlu, dal jsem si tedy další Ibalgin a koupil jsem si mast na bolesti. Musím říct, že mě to docela postavilo na nohy, bolelo to pořád jako čert, nemohl jsem otáčet hlavou, ale dalo se jet a tak jsme pokračovali v cestě. Projeli jsme Javorník, Bernartice a pokračovali dál do Zlatých Hor. Cesta nás vedla na Janov a dál podél hranic do Krnova a až do Opavy. Původní plán byl přenocovat stylem kloš v Třebomi, ale mě to zdravotní stav opravdu neumožňoval. Moc děkuju klukům, že se se mnou slitovali a pokračovali jsme dál abychom našli nějaký kemp. Nakonec jsme našli kemp v Hlučíně, ale to bylo již velmi pozdní odpoledne. Obsadili jsme chatku a šli na druhou stranu jezera najít něco k jídlu. Nic jsme nenašli a tak jsme si dali Ostravar a nakládaný hermelín. To už zase byla úplná tma a tak jsme šli zpátky k chatce, kde byla taková chajda s pivem, čepovali Pardála a tak se pilo. Já i Baník jsme však šeli spát brzy. Asi ve dvě ráno nás probudil Charlie s Jíťou, že jdou spát, no byli nalitý a Karel pak ke všemu zase kvalitně chrápal. Tenhle kemp nebyl špatný, ale sociální zařízení bylo naprosto otřesné. Ráno vstával Baník první a jel za rodinou do Ostravy. Plán byl takový, že někdy odpoledne se sejdeme někde na cestě. Krk se mi pomalu začal uvolňovat a už jsem mohl i trochu hýbat hlavou. Koupili jsme v Bille snídani a pokračovali dál. Někde před Ostravou jsem si všiml i krásného plácku u cesty a tak jsme posnídali. Od rána slunce pálilo a už začínalo být pěkně horko. Cesta dál vedla přes Bohumín, Karvinou a Český Těšín. Také jsme projížděli Vendryní, kde si shodou okolností týden před námi táta koupil novou mašinu. V Bukovci jsme navštívili nejvýchodnější bod České republiky. To už i Charlie potřeboval namazat záda mastí, protože ho začalo bolet v kříži. Pak jsme vyrazili dobýt zmíněný bod. Byla tu pěkná naučná stezka a vše krásně upravené. Pak jsme pokračovali do Hrčavy, kde na nás čekal Baník. Bohužel cesta, která vypadala celou cestu docela nadějně se změnila v naprosto neuvěřitelnou krosovou trať plnou kamení a písku. No najel jsem tam a v tom největším kopci jsem zjistil, že to dál nepůjde. Asi půl hodiny jsme vyprošťovali fazera, ale nakonec vše dobře dopadlo a bez pádu jsme se odsud dostali. Objížďka však byla poměrně dlouhá a do Hrčavy jsme se dostali až kolem druhé hodiny. Baník ale nikde nebyl. Sedli jsme si tedy na zahrádku restaurace a Karel přečetl SMS od Baníka, že jel domů, že se nevyspal a že je unavený. Škoda, co se dalo dělat, dali jsme si oběd a pokračovali v cestě dál. Dojeli jsme k Vodní nádrži Šance a pokračovali na Prostřední Bečvu a pak na Radhošť.

Ubytovali jsme se v chatě Šumná, dali jsme si pivko a já už se mohl hýbat zase o poznání lépe. Na večeři jsme šli do koliby Valašky a pak zase zpět do chaty. Tam jsme lili pivko jedno za druhým a na pokoji pak ještě flašku rumu, tedy kromě Jíťi, která rum moc nepila, ale za to nám oběma pěkně namasírovala záda a krk. Vykalili jsme se fest večer nás tam ještě okřikoval nějakej podpantoflák co ho asi jeho stará poslala nám něco říct a zato jim Karel Nařezal dobrejch 10 kubíků dřeva, to chrápání se ozývalo celým domem, ještě že jsme měli s jíťou spoň jiný pokoj. Ranní vstávání bylo alespoň pro mě dost za trest. Po výborné a vydatné snídani jsme se prošli k Radegastovi. Pak už jsme se opět sbalili, já se osprchoval a jeli jsme dál. Namířili jsme si to na Velké Karlovice, Karolinku, za Lidečkem u cesty jsme si v motorestu dali oběd a už jsme se blížili k cíli. Projeli jsme Valašské Klobouky, Bojkovice a odsud přes Bzovou až do Starého Hrozenkova. V 16:00 jsme se fotili u cedule, kde jsme letošní výlet na pokračování začali. Popojeli jsme na benzinu osvěžili se, protože bylo skoro 30 stupňů celsia. Také jsme se domluvili co a jak na cestě domů. Vydali jsme se na cestu, projeli jsme Buchláky a kousek před Slavkovem u Brna jsme tankovali. Další zastávka byla na Benzině hned za Brnem, osvěžili jsme se a připravili se psychicky na tu strašnou D1. Jízda byla pro mě očistec, ale nějak jsme to přežili a před Humpolcem jsme znovu zastavili u Benzinky a pomalu se loučili. Karel pokračoval na Prahu a já sjel na Pelhřimov. Potom už to byla klasika na Chýnov, Sudoměřice a se zvoněním kostelních zvonů v osm hodin jsme projížděli Sedleckým náměstím. Skončila krásná etapa letošní motorkářské sezóny. Dohromady jsme najezdili při putování po hranicích kolem pěti tisíc kilometrů z toho kolem hranic jsme najeli zhruba 2620 kilometrů.