Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Protože se pomalu, ale jistě schyluje ke konci sezóny rozhodli jsme se s Charliem navštívit šumavu a německo. Plán byl jasný, v sobotu pojezdit šumavu a v neděli německo, s tím, že večer se vrátíme do Prahy. Sobotu jsem měl bohužel narušenou zápisem do školy, o kterém jsem si myslel, že bude záležitostí chvíle, ale co čert nechtěl vyklubala se z toho i jedna povinná přednáška, a tak jsem v Plzni seděl až do jedné hodiny, to už bylo jasné, že ze šumavy toho moc nebude, Charlie si tedy udělal okruh po jižním cípu republiky sám. Já s Jíťou jsme tedy po jedné hodině sedli v Plzni do auta a zamířili jsme k Sedlci-Prčici. Během necelých dvou hodin jsme byli na místě. Dali jsme si něco k snědku, připravili jsme se, oblékli a vyrazili na cestu. Vzali jsme to na Milevsko a dál na Mirotice a odtud až do Vimperka. Tam jsme se telefonicky spojili s Karlem a domluvili jsme se, že se sejdeme v Borové Ladě. Jak jsme domluvili tak jsme učinili a za pěkného slunného odpoledne jsme se sešli v Borové Ladě. Přivítali jsme se a začali plánovat, kde složíme hlavu, první nás napadly Petrovice, že bychom se u Štěpána najedli jako loni a v penzíku, někde poblíž by sme přespali. Vydali jsme se tedy přes Kvildu, Modravu, Srní, Rejštejn a Hartmanice do Petrovic. Bohužel Penziony obsazené a tak z původního plánu sešlo. Vymysleli jsme tedy plán nový, dojedeme až do Železné Rudy, kde se ubytujeme a ráno to budeme mít alespoň blíž do německa Do Železné Rudy jsme přijeli už za šera, nic méně našli jsme si penzion a ubytovali jsme se. Také měl původně dorazit večer Baník, ale psal, že dorazí až ráno. Dali jsme si večeři abychom uspokojili své žaludky a plzeňské pivečko k tomu a bylo nám hej. Týpek z výčepu však zavřel poněkud brzy a tak jsme šli na obhlídku, zda by se nedalo pít ještě někde a našli jsme opravdu velmi slušnou hospůdku, no takovej pajzl jsem už dlouho neviděl. Proběhli asi dvě pivka, já už pil jen colu a pak jsme šli spát. Karel nechrápal a tak noc proběhla v poklidu. Ráno jsme si dali vydatnou snídani a za chvíli dorazil zmrzlý Baník, navštívil naší toaletu a už jsme si to mířili do němec.Hned za čárou jsme to vzali v pravo na Lohnberg a v Arrachu jsme odbočili na Arnbruck. Krásné silnice, ještě krásnéjší zatáčky, nádherná příroda a maximální ohleduplnost ostatních řidičů to je Německo. Pokračovali jsme pak dál směrem k Regensburgu a vzali jsme to přes Walhallu. Něco, tak anticky monumentálního jsem v životě neviděl. Počasí nám přálo slunce pálilo a my se procházeli, byla to idyla. Pak už jsme jeli do Regensburgu, tam se od nás odpojil na chvíli Charlie a dojel se podívat za strejdou, mimochodem hrozně milý stařeček, úplně jako z pohádky. Já Jíťa a Baník jsme se vydali do samotného centra města, kde jsme rychle našli místo k zaparkování, nutno podotknout, že to bylo to samé místo když jsme zde byli loni. Vysvlékli jsme se co to šlo, protože bylo fakt horko a vyrazili jsme do města. Navštívili jsme dóm sv. Petra a jeho kryptu, a také jsme se prošli po Štajnerově mostě. Dali jsme si také místní specialitu Bratwurst, Baník neměl zelí, protože když se ho paní ptala jestli ho chce řekl ein a ona mu rozuměla nein. Také jsme si dali výbornou zmrzlinu a užívali si krásného dne. Pak už jsme opět sedli na mašiny a jeli za Charliem do Zeitlarnu. Potom už jsme jeli směr Česká republika, čas se přeci jen chýlil a kilometrů ještě bylo hodně před námi. Jeli jsme klasicky Na Cham a přes Folmavu na Plzeň, a pak do Prahy. Dorazili jsme s posledním denním světlem, a než jsem zaparkoval byla tma. A protože to byl krásný den došli jsme to ještě zapít do stánku.
Ujeli jsme přes 600 kilometrů