ST2 je představa inženýrů z Ducati, jak se mělo cestovat v druhé polovině devadesátých let. Cestovat svižně a po kvalitních cestách. Vzali motor z modelu 907 i.e., zvětšili, rám přepracovali z Monstera a nasadili cestovní kapoty. A nabídli ducatistům.
Motorka koupena od MOTO ITALIA s.r.o. - výhradní dovozce motocyklů Ducati pro Českou republiku. V té době se sídlem v ulici Sokolovská 1288/166.
Výška jezdce: 167 cm
První dojmy - Tu ST2 snad konstruovali na mě. Umístění stupaček, držení řídítek, prostě přesně jak potřebuji. A nefoukalo na mne, to byla po Monstru nová zkušenost! Když jsem si ji úplně novou vezl v únoru 2002 od prodejce 300 km domů, tak jsem neodolal trochu zatahat, jak velká je to změna po předchozímu malém Monstru a ano, ve středních otáčkách jsem byl okouzlen, jak velký dvouválec oproti šestistovce jede. Nicméně zajíždělo se a tak test byl proveden disciplinovaně (a taky byl únor, a studený asfalt…).
Motorku bych doporučil pro - Je to něco jako „praktická Ducati“ (no, takhle napsané to vypadá divně…), tímto ji doporučuji na cestování, klidně s baťůžkem, zvládne i svižnou jízdu v zatáčkách, takže se hodí na cesty k jižním sousedům (do Alp) užít si zátah motoru ze středních otáček. Za řídítka se vejdou jak osoby vyšší tak i ti menší nebudou mít problém. Doporučuji pořídit ji s originálními kufry, které navýší její praktičnost do výšin, které ostatní Ducati nedosahují (zde mám teda na mysli jiné Ducati devadesátých let). Případný zájemce se musí smířit s poněkud „pantátovským vzhledem“ ze předu. Při pohledu z boku a ze zadu je opět ‘šik‘.
Doplňky na motorce - V průběhu služby ST2 u mne se stále něco na motorce mění – něco nového jsem navěsil a po čase zase vrátil zpět původní díl. Nyní jsou na motorce (tj. trvalejší změny): držáky bočních kufrů, KN filtr v airboxu a tomu odpovídající čip v řídicí jednotce. Lehce nižší plexi, opletené/pancéřové/ brzdové a spojkové hadice. A taky karbonový zadní blatník s krytem řetězu. Originál se po zašpinění špatně čistil a Ducati..., pro tu platí pravidlo: Ducati musí dobře vypadat a tedy musí být čistá!
Recenze
Po prodeji malého Monstra v listopadu 2001 bylo jasné, že pro naplnění plánů jezdit za hranice naší malé zemičky, je jediným kandidátem Ducati ST2.
Proč tak kategoricky „jediným kandidátem“? Protože po pěti sezónách na Monstru jsem byl lapen do osidel značky Ducati a v té době byl její dvouventilový Sporttouring pro mne automatickou volbou. V roce 2002 bylo v nabídce také ST4 a ST4S. Ovšem servisovat „desmoquatro supebikové motory“ má smysl jen při plánovaných nízkých nájezdech. Já si naplánoval používat ST zase pět sezón a nechtěl, aby případné finanční dardy za servis čtyřventilu tlumily moji ochotu vyrážet vstříc dobrodružství na dvou kolech.
Takže jsem v lednu 2002 navštívil prodejnu v Praze, kde se po několika turbulentních letech objevil nový importér Ducati, se svojí představou o nákupu. V té době se rozběnutí celého bussinesu kolem nové firmy věnoval Petr Papežík, který moje poněkud roztěkané představy usměrnil a výsledkem byl nákup ST2 s origo Ducati držáky a kufry pro ST (tímto mu děkuji za jeho trpělivost…).
Motor: kapalinou chlazené dvouválcové véčko, válce svírající úhel 90°, objem 944 cm3, dva ventily na válec, vstřikování. To je technické shrnutí srdce ST2, které dle zápisu v TP by mělo dokázat ze sebe dostat 83 koní při 8500 ot/min. Řeklo by se: s tím už se dá žít. Ano, dá se, ale je třeba přijmout to, co se vžilo pod legendárním souslovím „Ducatí charakter“: otáčky pod 4000 nejsou pro dvouventily komfortní zóna. Dát nekompromisně „plnej knedlik“ je vhodné až nad 5 tis. ot. Od 7 tis. výše nastupují pracovní vibrace motoru. To vypadá jakoby bylo všechno špatně, co? A přitom je to tak zábavný motor! Sice neposlouchá bez odmluvy, přesto se dá přesvědčit k jízdě civilizované i doslova divoké, doprovázené hrdelním řevem z airboxu.
ST2 není vůbec jen poslušný cesťáček, je to spíše zakamuflovaný divoch, který radostně reaguje na otočení plynu (když teda má ty správné otáčky 
). A kterému ovšem nad 8 tis. ot. poněkud dochází dech a tudíž je třeba řadit.
K tomu řazení – je zde 6 rychlostí, přičemž ve městě je dvojka na 50 km/h zbytečně vytočená a trojka má zase otáčky nízké. Řešení je jezdit spíše 60 km/h (funguje to, pokuty mi nechodí). Na šestku při 140 km/h motor točí lehce nad 5 tis.ot., takže prostoru pro zrychlení je dostatek. Pojem „falešný neutrál“ u ST2 neznám. Řadí přesně, netřeba vnášet do pokynů sílu, velký to pokrok oproti Monstru (kterého jsem měl předtím).
Spojka je suchá, je ovládaná kapalinou a je slyšet. Pro domluvená setkání s kolegy na strojích odlišných značek (třeba někde na parkovišti) je to významný rozpoznávací prvek, kdo právě přijíždí. Zmáčknutím páčky spojky je třeba překonat sílu šesti pružin, takže používáním ST2 si řidič vypracuje levé předloktí a po jedné sezóně jsou další jízdy již hračkou.
Podvozek (Showa) s brzdami (Brembo) jsou v symbióze s motorem. Neomezují svižnou jízdu, naopak dávají dostatek důvěry při zatáčení i zpomalování. ST2 není úplně drobná motorka (cca 209 kg suchá váha + je třeba připočíst 21 litrů benzínu v nádrži) a přitom se dá vodit jako kolo. No, pro jistotu uvedu, že toto platí pro nové pneumatiky. U některých výrobců pneu dochází k postupnému zhoršování ovladatelnosti s nájezdem. Zkušenosti popíšu v Deníku (teda až se mi bude chtít...).
Je ale třeba napsat i negativa: Nesvítí. Teda, nějak ty potkávačky svítí, ale tak málo, že jízda v noci je možná jen s dálkovýmy světly, což ale prakticky nelze, když jede někdo proti (což při dnešním provozu je hodně časté).
Ve zpětných zrcátkách je vidět perfektně a jen dodávám, že s jejich demontáží a zpětnou montáží mám bohaté zkušenosti. Totiž ST2 od Ducati je sice velmi dobře navržena pro domácí servisování, ovšem pokud chci vyndat z motorky akumulátor, tak začnu tím, že sundávám zpětné zrcátka .
Dlouhodobá spotřeba mi vychází na 5,2 l/100 km. V Aplách jsem něchtěně otestoval dojezd do sucha: 378 km. Takže se po čerpací stanici poohlížím poté co tripmetr překročí 300 km.
Prostor pod sedlem je slušný a protože lze ještě nacvaknout kufry navržené přímo pro ST2, tak vyrazit kamkoli po Evropě, plně vybaven na cestování, je pak naprosto snadné.
Krásná 851,znám pana Poláška super člověk,když mám problém vždy mě ho pomůže vyřešit,sežene i nemožný.
To Mirinn: JJ, SuperSport se mi moc líbí a přímo se nabízí jako pokračování po ST. Myslím, že jsme se potkali ve Vítkovicích, loni v říjnu. Byl jsem tam na ST3.
Super sroj,taky jsme měli doma pár sezon ST3 a ST4s, ale v nedávné době jsme je vyměnili za Supersport 939