Je to poslední klasická motorka. Není to retro, hipstro ani café racero.
Vše je účelné, nic není jen tak na ozdobu.
Výška jezdce: 178 cm
První dojmy - Konopnice se 4T 850 ccm motorem. Síla motoru na hranici brzd, podvozku, podélném uspořádání motoru, zadní vidlici bez paraelogramu. Posaz příjemný, jen stupačky jsou příliš vpředu.
Doplňky na motorce - Přípojka USB pod sedlem.
Gumová zástěrka vpředu na zadním blatníku, aby to necákalo přímo na ploché přemostění ramen zadní vidlice a odtamtud na výfuky a celé okolí. Bez toho stačilo projet jednu větší louži a všechno bylo zacákané.
Recenze
Klasická motorka.
Motorku mám rád, když jsme si na vyjížďce vystřídali velmi rozdílné stroje, rád jsem se na ni zase vrátil.
Co bych změnil:
Stupačky jsou moc vepředu, existuje adaptér od Sato racing, ale stojí dost.
Sedlo by mohlo být tvrdší.
Zadní brzda skoro nebrzdí. Brzdiče jsou Brembo, ale to ostatní už brembo není.
Odpružení není seřiditelné a zadek je příliš měkký. Motorce velmi prospěje přitvrdit zadek o dva až tři stupně, ale tlumení pak adekvátně netlumí. Kvylitní zadní jednotky a vnitřky přední vidlice jsou do budoucna téměř nutností.
Motoru by prospělo jiné naladění.
Vše je pěkně udělané, svary na rámu dobře provedené, nic nepůsobí lacině, nebo naopak moc přestrojeně. Narozdíl např. od Triumphů (motor tvarem připomíná staré OHV, ale je to jen kašírka, i když velmi chytře provedená) a Royal Enfieldů (krásná motorka, ze které je ale cítit její zacílení na retro hipster vlnu) je V7 prostě jen evolucí padesát let staré motorky. Jedna V7III stojí u nás na ulici i v zimě už asi osmou sezónu a vypadá pořád dobře. Proto lze předpokládat dobrou povrchovou úpravu. Akorát zadní plastový blatník se mi zmatněl od třepotajícího se popruhu od zavazadla, na něj to chce dávat pozor.
Do nádrže běžně tankuji cca 15l benzínu a ujedu na to cca 330 Km. To je asi 4.5l na 100 Km. Ani při rychlejší jízdě po dálnici to neleze příliš nad 5 litrů.
Hmotnost cca 220 Kg neobtěžuje a vadí jen opravdu zcela výjimečně.
Ochrana před větrem 0, vadí mi to na dálnici pokud je protivítr (to pak někdy bolí i 120kmh). Když není, dá se jet i přes 140, místy i 160 kopec nekopec.
Motor má vibrace, ale nejsou nepříjemné. Jen pokud se někdy vracím unavený, jsou mi na obtíž. Jinak to dělá dojem, že motor žije. Vlastně se na ten projev kolikrát i těším a jedu se projet právě i kvůli tomu, jak je to takové hrubší.
Síla motoru je běžně dostatečná, ale pokud chcete na státovce předjíždět jedno auto za druhým, tam mu už dochází dech.
Jinak je ale trochu nevyvážený. Při druhém a třetím kvaltu je až trochu ucukaný, jakoby síly bylo až moc a nebylo ji možno jemně dávkovat.
Na čtyřku a pětku to jede i na dva tisíce, ale bez síly. Ta se dostavuje nad 3.5 tisíce a teprve nad 4.5 to začíná pořádně táhnout. Chvilku má motor radost ze života a pak už je to zas jakoby mdlé, chybí tam špička.
Moto Guzzi se všeobecně líbí, hlavní, že si drží tu stavbu motoru. Za mě jsou to jedny z nejlépe vypadajících strojů. Tak ať ti dělá jen radost.
Toto je na tento čas jediná motorka ktorú by som mohol mať vedľa Grisa. V modrej je božia.
perpetum_mobile: Máš recht, blbě jsem to přečet. Asi už bych fakt potřeboval silnější brejle...
Tou kašírkou byl myšlený Bonneville. Motor má tvar jako staré OHV, ale uvnitř je chytře skryté DOHC.
Staré tvary jsou vtipně použité pro moderní vnitřnosti. Jinak jsem jel na první generaci Triumph America a to je motor taky 850, ale charakter úplně jiný. Při 2000 otáčkách je sametový, pak táhle plynule jak na gumě a nahoře se rozklepe a (to je místo otáčkoměru) žádá si další kvalt.
Krásný stroj. Chybělo málo a měl jsem ho také v garáži. Pečlivě jsem srovnával a testoval MG V7 v obou verzích, RF Inerceptor a Triumph Bonneville T100. Nakonec zvítězil poslední jmenovaný. (více v popisu motorky na mém profilu) Ale nedá mi to, abych po V7 stále, i když už jen platonicky, pokukoval. Užívej si ji a snad někdy na viděnou na nějaké pěkné trase.