Triumph Thruxton R (2018)

Všechny testy, všichni majitelé, všichni jsou z toho vyndaný. Testovačky nejsou dostupný, takže jim budem muset věřit. Jo a je to krásný.

Více fotografii

Motorka koupena od Německo, osobně - Fajn pokec, měli jsme stejný názory na motorky, politiku, současnou situaci, hezky strávenej den

Výška jezdce: 178 cm

První dojmy - Zdaleka to není tak nepohodlný, jak se asi spousta lidí bojí, ovládá se lehce a intuitivně, podvozek výbornej, motor výbornej, brzdy výborný a celý je to takový nějaký výborný a já se ohromně bavím!

Motorku bych doporučil pro - Kdo se chce bavit, chce mít krásnou moto, chce ždímat 100koní a ne jich tam mít 200 a nikdy je nevyužít.

Doplňky na motorce - Automatické vyhřívané hefty a mazání řetezu od CLS. Asi to půjde vobojí do hajzlu, minimálně ty hefty. Origo mají o něco menší průměr, což mi vyhovuje výrazně víc.
Zkrácenej zadní blatník, piggy tail nebo jak se tomu říká. To vizuálně motorku ještě zvedne. LED blinkry Triumph. Nějaký cetky, přední šítek a přijde kryt pod motor.
Ono toho asi víc netřeba.
V plánu je decat, možná laufy, nějaký doladění mapy, prý to pár koníků hodí. Docela by mě zajímaly ty Sršňovo výkonový úpravy, vytáhl z toho docela dost nad standart.

Recenze

Poslední dobou jsem nějak zjišťoval, že prakticky dokonalá SAS1290 mě přestává bavit (fakt jsem to napsal?!). Bylo to super 15tis km, ale postupně se z toho stala spíš práce bejt rychlej, nějak se z toho vypařila zábava. Vždy mi dala pocit nějaký nadřazenosti, přepnula mě do beast modu, jezdila prakticky dokonale, ale ... já se nebavil. Nechápu, vždycky jsem říkal, že je to top stroj a nikdy ji neprodám. Víc jsem jezdil na Bonnevillu, kterýho jsem i přes úpravy dostal na limit velmi brzo a samozřejmě chyběl výkon.

Takže cíl byl jasnej, oboje prodat a koupit něco na zábavu. Jasně, první mě napadlo Tuono, SuperDuke, možná 890R Duke, velkej Speed Triple … jenže to číslo v kolonce výkon nebylo až tak důležitý. A každej test Thruxtona mě přesvědčoval, že ta motorka je boží. A krásná. Za poslední roky jsem toho docela dost měl a ještě víc vyzkoušel a asi si dokážu přiznat, že je super mít 120kW+, ale reálná využitelnost je věc druhá. Co teda hledáme. Hledáme podvozek a brzdy, který budou rychlejší než motor. Když jsem pak narazil na Sršňovo test a zjistil, že si koupil rovnou dva a potunil si je... Když je to dobrý pro něj, musí to bejt dobrý i pro matláka jako jsem já …no a tak mám Thruxtona R. Lehce ojetej. Připlatit si za funglovku RS by bylo neadekvátně moc navrch a těch +6 koní je za tu cenu málo. Navíc nejsou. A to ani testovačky. Takže zase nákup bez testovací jízdy. Taky si už přijdu vyléčenej kupovat funglovky. S tím, jak to točím, je to zbytečnej provar. Kdybych to měl jako Wurst, ten koupí a najezdí (zatím) 220000km, tak pak je funglovka jasná. Ale zpátky k věci.

Řadovej dvouvál od Triumphu znám právě z Bonnevilla. Tady označenej jako HP – High Power. 72kW není úplně hajpauvr, ale 112Nm se skorou plochou křivkou, tzn. „tahá to furt“, to slibuje zábavu. S každým vypnutím motoru (klíček nebo chcípak) se mapa změní zpátky na TOUR (wtf?!), což jsem nevěděl a nejen proto byla první jízda rozpačitá. Motorka působí lehce (úplně není) a že to moc nejede (podle tacho to tak teda není). Na první jízdu mi to i tak celkem sedlo, ale čekal jsem tak nějak víc. Od brzd teda né, ty kotví neskutečně. Takže do garáže a mrkneme se na podvozek. Hele, jako pochopím, že si to někdo naklikal tvrdá prdel, měkkej předek. Ale kurwa, levá strana motorky má kompresi a odskok skoro úplně soft a pravá skoro úplně hard?! Pak ještě obligátní samotuning, tzn. nechat od větráku 12 minut bublat bez sahání na plyn a jde se na druhou vyjížďku. Jasně, mode click SPORT. A konečně to funguje! A já se culím a je mi celej svět u prdele. Jede to, tahá to, krásně to zní a luxusně se to vodí. To fakt baví. Je to pro mě úplně novej svět ježdění, skrčenec jak na supersportu (tak hrozný to není a je to o parník pohodlnější, než jak to vypadá), zatáčí se víc vysedáním a přenášením váhy, než jsem zvyklej, hlavu mám tak o metr a půl níž než na 1290, což mi zatím způsobuje trochu protichůdný pocity, ale paráda. Stejně ale jako u 1290 tady teda platí, že pocitová rychlost je nižší než skutečná a 160 je tam fakt hned a jaksi nenásilně. Celý to funguje jaksi nenásilně a já pak čučim, že jsem tam naletěl nějak rychlejš a že to ve finále není problém, protože to stejně tak nenásilně vykroužíme a pak wooohooo z vinglu ven. Do zatáček se sklopí snadno, lehce, příjemně a při průjezdu je stabilní, není potřeba na něj tlačit, spíš naopak, při průjezdu krásně reaguje na řízení plynem. Nicméně v tomhle se mám co učit, občas mě hlava už nepustí níž a jsem na výjezdu lehce dlouhej. Ale tak máme spolu 500km a pro mě je to novej svět.

A pak to poslední, ale neméně důležitý. Už tak nějak chci, aby se mi ten bajk líbil. Jasně, kdyby bylo v garáži Tuono, přijdu a kurwa, tuňák, do prdele, to je mašina. Ale že bych ho chtěl do obýváku a čučet na něj, to fakt ne. Teď když mám tohodle krasavce, skoro vše ostatní mi přijde „hm, motorka, dobrý no“. Je to krásný. Horní leštěný brejle a horní zlatý zátky vidlic, ty klasický budíky orámovaný chromem, tenhle kokpit fakt baví. Ale pak slezeš a díváš se na to a je to teda mazec. Jestli je nějaká motorka krásná, tak tahle. Po cestě z Německa s moto na vozejku na mě na dálnici ukazovali palec hore, na odpočívadle se chodili lidi podívat nebo pokecat, při tankování na benzínce lidi uznale kejvou. Taky bych uznale kejval, je to fakt pěkný. Jo, už mlčím.