Honda CBR 929RR Fireblade (2000)

Tato ohnivá čepel, je i po 23 letech pořád dost ostrá!

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Závodní Honda že by měla mít repsol barvy? Pche, je rok 2000, a Valentino Rossi přestupuje do královské kubatury, aby v premiérové sezóně GP500 na žluté Hondě vybojoval titul vícemistra světa a odstartoval tak svou dominanci v MotoGP. Honda z roku 2000 má být žlutá!

Recenze

Polovina února - letošní sezóna se ještě nestihla nastartovat a já už stihl navrtět pár stovek kilometrů v rámci přesunů motorek mezi garážemi. Je to tak, moje motocyklová promiskuita nezná hranic. Hondu X11 na pozici těžkého naháče po jedné sezóně vystřídala brambora R1150R, zcela neplánovaná akvizice s vizí pohodlného potloukání se krajinou v poklidném tempu. Jenže uprázdněné místo bylo potřeba něčím zase zalepit.
Za necelé tři roky jsem stihl vystřídat několik motocyklů. Na začátku byla touha postupně garáž plnit různými mašinami - nehledat jeden univerzální stroj, ale mít pro různé příležitosti možnosti volby. Současně jako ročník 80 a staromilec tíhnu ke strojům z doby svého dospívání, kdy největší zápal jsem měl v letech 96 až 02, sladká léta - dolce vita - svět mně tehdy přišel barevnější, pařby byly divočejší a motorky z té doby ty nejlepší.
Vedle cestovní brambory jsem chtěl dát zase něco živějšího. Když na to přišlo tak za to X11 uměla parádně zatáhnout, ale chtěl jsem teď něco víc atletického ,špekaté motorky jsem si užil. Postupně jsem výběr stáhnul na Hornet 900 a SpeedTriple 955. Spokojeně si tak brouzdám několik dní a týdnů po prodejních serverech už už skoro rozhodnutý že bude garáži slušet tří válec, když tu jsem narazil na inzerát s prodejem krásné GSX-R750 a všechno bylo jinak. Bylo to jako když ve třídě první holce vyrostly prsa - z přehlížené spolužačky se stala v očích chlapců hvězda třídy.
Do té doby jsem přemýšlel jen nad naháči, ale najednou mně naskočily vzpomínky na to krásné období dospívání a okouzlení motorkami na stránkách časopisů a návštěvy VC Brno. Byla spousta krásných mašin, ale králové pro mě byli krotitelé silných kapotovaných strojů. A když kapoty se závodními geny, tak v té době třída 750, a nebo kapitola sama pro sebe - Fároš Najednou mně Speed ani Hornet už nezajímaly, posedla mě touha dát do garáže kapotu. Skalní vyznavači naháčů nad silničkami ohrnují nos, ale já se na kapoty z daného období dívám strašně rád. Nejsem brusič kolen, někdy bych ten stroj snad i vzal na okruh. Hlavní poslání tohoto stroje má být ale splnění klukovského snu, občasné protáhnutí pavouků ve výfuku, s tím že roční nájezd bude na tomto stroji max. 1500- 2000km.
Výběr jsem zúžil jen na GSX-R 750 a Faroše, ideálně s malým nájezdem, v perfektním a originálním stavu. Pak jsem ještě prošel vnitřním bojem jestli se vrhat do modelů SRAD, SC28, SC33 (někomu se nelíbí, ale mně jo), t.j. do motorek s kořeny v první polovině 90tých let, které mají charisma, ale také věší váhu a karburátory, nebo jestli se vrhnu na následující generaci u obou modelů kompletně překopané stroje uvedené v roce 2000, t.j. GSX-R K1 a CBR929.
Nakonec to vnitřní pnutí vyhrála II. varianta - zúžil jsem výběr už jen na K1 a SC44, prostě poměr výkon, váha, oba stroje ale poctivé bez asistentů, u nichž musí pilot všechno odřídit, pořád pro mně u obou kultovní design, no a benefit vstřikování. V tomto jsem zparchantěl a s vědomím toho, že v garáži bude stát 4 až 5 motorek mně starost o karburátory začala trochu děsit a otravovat.
Věci pak nabraly rychlý spád. Než jsem se rozhoupal, tak mně jedna krásná K1 utekla, ale jen pár dní na to se objevil Faroš a tam jsem nenechal nic náhodě.

CBR929 je poslední Faroš který se mně líbí - velký přední světlomet ještě propojuje tento stroj s odkazem předchozích modelů - následně všichni převzali designový rukopis z R1 se dvěma zamračenými světlomety a to už není úplně můj šálek čaje. Jiskra přeskočila na první pohled - nájezd necelých 25t km, jeden majitel do loňského roku, výpisy z evidenček sedí a hlavně až na plexi a výfuk vše originál v nádherném stavu jak na povrchu, tak pod kapotami.

Radost pohledět - musím říct že jsem dlouho neviděl tak zachovalou 23 let starou motorku. Faroš mně přišel hrozně malý (po X11 a bramboře), ale nádherně si předl z koncovky Mivv, která měla v tu chvíli vyjmutou vložku.. Dívám se na tu žlutou krásu - na fotkách to tak pěkné není jako na živo, navíc jsem si skoro jistý, že jinou žlutou motorku mít nebudu. Při pohledu na zadní kyvku si vybavím propagační informaci, že konstruktéři vycházeli ze zkušeností závodního speciálu. To se ale ještě pár let jezdila královská třída dvoutaktních 500, kde Honda dominovala, vyhrála v roce 1999 pohár konstruktérů a na jejím stroji, který byl inspirací pro vývoj Faroše vyhrál titul jezdce ?lex Crivillé ( božský Valentino Rossi krotil poslední rok 250,, aby následující rok přešel do královské třídy právě k Hondě - krásné vzpomínky)

Sednu na něj - mezi nohama to jde přehazovat proti předchozí strojům jako kolo - nejvíc to připomíná SV650, motor zahřátý, vyrážím na zpáteční cestu - před sebou 180km, je druhý únorový víkend, venku 5 stupnů, mokro, silnice studené s bordelem od posypu,. Cestu neznám a na silničce jsem nikdy před tím ani neseděl - ideální stav k tomu aby si manželka sáhla na plněný z mého životního pojištění, taky než jsem pro Faroše vyrazil, tak si zkontrolovala, že je pojistka zaplacena :)
Po rozpačitém rozjezdu ale chápu, že tato motorka umí být hodná - neděje se nic zákeřného, motor jde hladce a plynule. Po hodině cesty a rozmrznutí prstů o hrnek kafe na benzince se s motorkou už trochu poznávám, dostávám se konečně na cesty kde to trochu znám, vyleze náznak slunce a střed vozovky začíná osychat. Je na čase podívat se do vyššího otáčkového spektra. Vím, že pro borce ostřílené borce je v porovnání s ostatními stroji CB929 málo radikální. No já úplně do této kategorie asi nikdy nebudu patřit, ani na to nemám ambice - pro moje dovednosti má tento Faroš velké rezervy, respektive umí toho víc než já s velkým předstihem - výkonu mám víc než potřebuji, jakýkoliv výkon navíc je v mých rukách zbytečný :) .
U všech motorek, které jsem za poslední dva roky kupoval jsem si myslel, že si je už nechám a jsou fuč. Tady mám ten pocit ale nejsilnější, tak uvidíme.


EDIT - 02.05.2023
Na moto, provedena zásadní úprava s dopady na výkon, stabilitu průjezdu zatáček a intenzitu brzdění - vyměnil jsem tmavé plexi za čiré Není to bohužel originál, který jsem nesehnal, ale pouze druhovýroba, kde není zatmavený spodek štítku, takže jde vidět i do "podpalubi" budíků. Pohledově je ale předek teď lehčí a víc mně to pasuje. Jinak navrtěno zatím asi 500km. Když se motor drží pod 7000 otáček, tak je to hodná motorka na plynulé projížďky - takový nepohodlný naháč s váhou na rukách a zalomeným krkem. Když se motor drží nad 7000 otáček, t.j. v režimu pro jaký byla motorka sestrojena, tak je síly tolik a vše se děje v takovém kalupu že nestíhám V podstatě by se dalo říct že je pro mě ta motorka na ho..o, ale mám ji prostě rád


EDIT - 08.09.2023
Na motorce mám najety necelé 2000km - na tachometru 26.500km a pochopil jsem, že to bude do budoucna asi opravdu více splněný sen a objekt občasného vyvětrání, než motorka na běžné ježdění. Vše funguje jak má, ale s pozicí se i po delší době peru, a výkon tlačící ručičku otáčkoměru zběsile nahoru k číslicím začínajícím 2kou nesedí úplně jízdnímu stylu, který mám rád. Věc došla tak daleko, že jsem otevřel inzerát, ale brzy jsem se lekl toho, že druhou tak krásnou kapotu neseženu (za peníze které bych prodejem utžil), takže Fanoš zůstává dál na svém místě...Dělá radost i když stojí a občasné vrknutí tomu dát tu pravou muziku. Z domu by šel asi jen výměnou za Bandita 1200 v perfektním stavu - protože to je zatím pro mě nejvíc oplakávaný prodej...