BMW R 1250 GS (2021)

Je čtvrtek ráno, pomalu balíme a snažíme se vyjet co nejdříve. Máme v plánu cca 387 km, přejet z Chorvatska do Slovinska a ubytovat se nedaleko jezera Bled v kempu Šobec. Již loni jsme zde přespávali a musím jen doporučit. Vyrážíme v 8:00 hod. Z kempu míříme na poloostrov Pag a trajektem následně přes moře na pevninu do Prizny. Na trajekt se naloďujeme kolem desáté hodiny, po vylodění stoupáme serpentýnami, směrem na jadranskou magistrálu a následně se na ní napojujeme. Užíváme si výhledů na moře a samozřejmě nekonečné množství zatáček na kvalitním asfaltu. Opět pěkná dynamická jízda. V Smokvica Krmpotska prudce odbočujeme doprava od moře a stoupáme do kopců. Vzdalujeme se od moře a užíváme si posledních výhledů. Pak se vnořujeme do místní vrchoviny a borových lesů. Máme už hlad a tak zastavujeme v této turistické oblasti protkané cyklostezkami v restauraci Vera. Dáváme klasické chorvatské jídlo, mleté maso, aivar, cibuli a hranolky. Chutnalo a hodně, mě teda hlavně ta výborná cibule. A také zde byla zajímavá dámská obsluha. Před druhou hodinou odpolední jdeme znovu do sedel. Přestože jsme kolem šesti set metrů nad mořem, teplota atakuje 32 stupňů. Za Fuzine se přiblížíme k dálnici A6 a několik desítek km jedeme podél v krásných utažených a otevřených zatáčkách. Loni nám zde pršelo, letos jedeme na suchu. V Brodu na Kupi překračujeme chorvatskou hranici do Slovinska. Dle informací z domova by měl být čtvrtek doma v Čechách velmi teplý až 35 stupňů s výstrahou na velmi silné bouřky. Něco podobného zažíváme i ve Slovinsku. Po přechodu hranic cítíme, jak výrazně narůstá vlhkost a také teplota, která se zastavuje až na 37 stupních za jízdy. Jindra hlásí, že musí zastavit. Z posledních sil dojíždíme k pumpě MOL – Kočevje – Reška. Jindra je silně dehydrovaný a přehřátý, točí se mu hlava a má rozostřené vidění. Snad 20 minut sedíme uvnitř pumpy v klimatizované části a chladíme se. Kupujeme studené pití a až se Jindrovi ulevuje, kolem půl čtvrté odpoledne pokračujeme dále směr Lublaň. Z loňska již víme, že nás čeká hororový průjezd Lublaní v horku a dlouhých kolonách. Bohužel se nemýlíme. Naštěstí se již neopakuje problém s dehydratací a Lublaň máme celkem rychle za zády. Blížíme se ke Kranju a následně pomalu k cíli cesty. Před kempem ještě trochu bloudíme, ale nakonec šťastní dorážíme kolem šesté odpolední na místo. Jdeme se ubytovat. Spíme opět na nádherném zeleném travnatém place u řeky, přesně jako loni. Po osmé hodině usedáme do místní restaurace a dáváme si dobré jídlo a chlazené pivko k tomu. Špekulujeme co zítra. Nakonec se všichni shodujeme na tom, že se pokusíme natáhnout cestu a místo spaní ještě v Rakousku bychom již spali v Českém Krumlově. Tak hybaj na kutě, zítra nás čeká těžký den a spaní už v naší krásné zemi. Dobrou.