BMW R 1250 GS (2021)

Je ráno pátek 23.6. 2023, sluníčko se snaží prorazit ranní mlhu. Všude je rosa a vše mokré. Začínáme pomalu balit a také trochu vysušit naše stanové příbytky. Podle předpovědi počasí nás na cestě nejspíše potká déšť, ale i sluníčko. Kupujeme v místním krámku čerstvé pečivo a snídáme. Dle dohody dnes přejedeme ze Slovinska do Rakouska a zastavíme až u nás doma v Českém Krumlově. Celkem relativně pohodových 379 km. Z kempu vyrážíme v 9:19 a míříme směr Tržič a pak k rakouským hranicím k přechodu Sedlo Ljubelj – Loibl (horské sedlo na silnici spojující Klagenfurt a Tržič). Za relativně slunečného počasí si užíváme přejezd Loibltálského pasu, především krásných zatáček na rakouské straně až k Ferlachu, kde následně přejíždíme řeku Drau. Míříme dále na Klagenfurt, Sankt Veit, Althofen a Friesach. Pomalu se začíná měnit počasí, nad alpským pohořím se dělají mraky a obloha se temní do olověné barvy. Máme už hlad a proto zastavujeme na pumpě v Enzersdurfu. Však už je těsně před jednou hodinou odpolední. Teplý párek či sekačka přišla k chuti. Zvažujeme, zda nasadit nepromoky. Ale pokračujeme dále bez nich, i když začíná velmi lehce krápat. Pokračujeme dále a vzhledem k houstnutí přeháněk někde před Sankt Georgen přeci jen jdeme do nepromoků. Všichni motorkáři co jedou v protisměru mají nepromoky a temná olověná obloha před námi jasně naznačuje příští vydatný déšť na cestě. Naše cesta neustále křižuje dálnici A9, jedeme v područí alpských velikánů, i když prší, cestu si užíváme a jedeme celkem už i svižně po osahání podmínek. I naše oře již mají hlad, je nutné tankovat. Zastavujeme po druhé hodině odpolední u A9 na čerpací stanici Turmöl. Tankujeme stroje a vzhledem k zlepšenému počasí svlékáme i nepromoky. V blízkém rychlém občerstvení Herndlreithstüberl dáváme pozdní teplý oběd. Následně v 15:50 vyrážíme na závěrečný úsek trasy přes Linz , Bad Leonfelden k českým hranicím, k Vyšebrodskému průsmyku a hraničnímu přechodu Studánky. Tak jako loni i letos nám mizí náš fantom Ruda v Linzu a to proto, aby se opět k nám připojil před hranicemi. Jak to ten kluk jen dělá. Překračujeme hranice a mám jako vždy slzy na krajíčku. Jsme doma, v naší krásné zemi. Úsek od Studánek do Vyššího Brodu je parádní, pěkné zatáčky a slušný asfalt, z Vyšáku na Krumlov jak by smet, zatáčky co kopírují tok Vltavy, kvalitní asfalt a překrásné výhledy na tu naší vodáckou řeku. Jsme opět jak u vytržení a taháme, jedeme poměrně rychle, užíváme náklonů a periferně pozorujeme vodáky na řece. Zvláštní směs pocitů, nával absolutního štěstí a uvolnění. Zvlášť úsek mezi Rožmberkem nad Vltavou a Větřním je výživný. Řeku zde dobře znám, však jsem zde několikrát sjížděl (a nikdy nezapomenu na pánskou jízdu s mými dcerami v roce 2009, a snad ještě jednou zde zažiju dědkovskou jízdu s vnoučaty). Pomalu přijíždíme do Českého Krumlova, kde máme zabukovanou chatičku v kempu Krumlov. Kemp nacházíme rychle, je vlastně až na konci Českého Krumlova. Bohužel, při parkování ztrácíme veškeré iluze. Odpadky kolem, opilí milovníci řek, řvaní, křičení, no mazec. Přebíráme klíče od chaty a jdeme se podívat. Tak chatička slušná, ale to sociální zázemí, bože, to je snad jen u nás. Nevzhledné unimo buňky, jedna s toaletami, druhá se sprchou a umyvadly. Závan lidského fekálu, všude fronty, všude podroušené postavičky. Proč jen všude to jde a u nás ne. Normálně se stydím. Ubytujeme se, motorky máme naštěstí až u chaty (no nechtěl bych je nechat na parkovišti před tím obřím hangárem pro stravování a především nalejvání vodáků). Tauchy má celou dovolenou střevní potíže. Vždy se chudák nakonec zdržuje v blízkém okolí svého ležení, respektive jeho sociálního zázemí. Rozdělujeme se, Tauchy a Honza zůstávají v kempu, já s Jindrou a oběma Rudánkama vyrážíme na večerní procházku po Krumlově a nějakou tu večeři k tomu. Krumlov je nádherný, strašně rád se sem vracím, strašně rád zde chodím uličkami a pozoruji řeku. Vcházíme do centra a díváme se na nějaký festival provazochodců. Lezou nám nad hlavami. Míjíme známá místa z natáčení Anděla páně II, a hledáme příhodnou restauraci k povečeření a ochutnávce místního piva. Nakonec sedáme u vody do restaurace Rožmberská bašta za jezem Mrázkův mlýn. Koukáme do menu, ale máme stejně už jasno. Smažený sýr, tatarka a hranolky. To prostě v cizině nedostaneš, a na to jsme se domů těšili. K tomu Plzeň a nějaké místní pivko, podotýkám velmi chutné. Bohužel si nepamatuji jeho název. Večeře výborná, nálada se opět výrazně zlepšuje a my pomalu míříme zpět nočním nádherně osvíceným Krumlovem zpět. Město je v tuto dobu doslova čarovné, prostě nádhera. V kempu ještě navštěvujeme ten obří hangár, kde jsi deme pro pivko. Ještě se nám prostě nechce spát. Na lavičkách sedí podroušené hloučky vodáků a mi sedáme opodál. Popíjíme pivko a sledujeme lidičky kolem. Z ničeho nic se k nám přidává mladý klučina. Od kuť jsme, jak se nám tu líbí a tak, leze z něj, že je fotbalista, že má už profi smlouvu a že je zde na brigádě, že to patří jeho strejdovi. Co si prý dáme, objednává tuším zelenou a už to jede. No a my se prostě nebráníme a pijeme. Nakonec tak trochu vytušíme, že klučinovi jde především o Rudu Jetmara. Již slušně podroušení jdeme na kutě. Zítra nás čeká už jen přejezd dom. Krásný den to opět byl.