BMW R 1250 GS (2021)

Poměrně brzo vstáváme. Jdu si užít ty krásné sociálky. No boží. Počasí, oblačno s možností deště, teplota kolem 18 stupňů. Pro jízdu vlastně optimální. Pomalu balíme, krátká snídaně a kolem 8:45 vyrážíme z kempu. Za Maltou začíná vysokohorská silnice Malta Hochalmstrasse, která vede 18,3 km údolím Maltatal až k jeho konci, nejvyšší hrázi Rakouska, Kölnbreinspeicher. Celá cesta je krásný zážitek, táhne se masivem Vysokých Taur, ve většině míst je silnice jednosměrná a řízená semafory, projíždět budete tunely ručně vytesanými do skal. Podél celé této cesty teče proud vody, který vzniká stékáním nespočtu vodopádů. Kolem nich také vede turistická cesta a celému tomuto údolí se celkem příznačně říká „Údolí padající vody“. Jakmile projedete touto pohádkovou cestou, lemovanou z obou stran třítisícovými korutanskými masivy, zjeví se před vámi monumentální stavba – přehradní hráz Kölnbreinspeicher. Monumentální proto, že její výška je rovných 200 metrů a délka 626 metrů! V této výšce je zavěšena částečně prosklená vyhlídková plošina „Bella Vista“, z které je výhled nejen do hloubky údolí, ale i do jeho širého okolí. Kocháme se výhledy a všichni se nakonec odvážíme vstoupit na vyhlídkovou plošinu.







Teda, dalo dost práce přemluvit Rudu. Opravdu zážitek. Před desátou vyrážíme zpět do údolí a již směřujeme směr Slovinsko a na takzvanou ruskou cestu vedoucí přes průsmyk Vršič, nejvyšší silniční sedlo ve Slovinsku. Spojuje obec Bovec a městečko Kranjska Gora.









Silnice, postavená ruskými válečnými zajatci během první světové války, prochází srdcem Julských Alp. Horská silnice se klikatí v 50 ostrých serpentinách, každá z nich má svoje číslo. Podle telemetrie na této silnici dosahuji náklonů 44 stupňů s plně naloženým GS. No mazec, nejen po motorkářské stránce, ale i z pohledu překrásných výhledů. Už nám svítí nádherně slunce a teplota se pomalu opět šplhá k třiceti stupňům. Dnes máme dojet k moři. Opět do kempu Fiesa u Piranu ve Slovinsku. Krátce si odskočíme do Itálie a přes Terst míříme do slovinského Koperu a dále do Fiesi. Poslední rundu cca 157 km jedeme téměř tři hodiny v úmorném vedru. Důvodem je zakufrování právě v Terstu, kde se dělíme na dvě skupiny a našeho fantoma Rudu s Hondou. Jsem ve skupině, která prostě nutně potřebovala seznámení s centrem města, co budu povídat, žhavé peklo při přískocích vpřed. Ale nakonec se vymotáváme a míříme ke Koperu a jsme již ve Fiese. Do kempu, co by kamenem dohodil. Však už se blíží sedmá hodina odpolední. Ruda už na nás čeká, stany máme opět na tom samém místě, akorát se tam tísníme s nějakými Italkami. Holky se evidentně měli moc rádi. Jsme všichni pohromadě, rychle nedbale stavíme stany a letíme k moři do plážového baru. Samo, první koupačka v moři a pak pěkně orosené pivko. Po tom horkém peklu si zasloužíme. Nemám hlad, jen strašnou žízeň. Dávám rychlá čtyři pivka a mám dobrou náladu. Jdeme se převléknout a v podvečer, už po západu slunce jdeme cestou okolo moře do Piranu. Úžasné starobylé městečko, vždy se tam strašně těším. Má to neopakovatelnou atmosféru, malé úzké uličky, nádherné náměstí, krásný přístav a všude kavárničky, vinárny a bary. Na náměstí sedáme a dáváme čtyři lahve dobrého slovinského vína.





Skvělé zakončení dne. Mám teda cestou do kempu problém najít cestu, pořád se mi tak nějak pod nohama vlní a utíká. Celkem najeto 347 km.