BMW R 1250 GS (2021)

Ranní probuzení je poněkud drsné. Bolí slušně hlava a upřímně, tělo po večerním utužování vztahů, jaksi stále ještě neovládám. No to bude den. Naštěstí nejsem sám a kluci se ze stanů trousí pomalu. Vše tak nějak toto ráno děláme pomalu. Nemáme v plánu nějak závratnou kilometrovou porci, pouhých cca 217 km, tak možná i právě proto dnes ráno nikam nespěcháme. Měli bychom dorazit do krásného kempu Terrassencamping v Maltě pod Malltatalem. Těsně před desátou se loučíme s kempem a vyrážíme. Sice nás nečeká žádný horský průsmyk, ale krásné alpské podhorské silničky plné zatáček a v polovině cesty také nádherná soutěska. Pomalu najíždíme na Podhorskou silnici. Postalmstraße je dlouhá zhruba 28 kilometrů a překonáte na ní přes tisíc výškových metrů. Nejvyšším bodem je relativně nevýrazné sedlo Lienbachsat­tel (1304 m). Začátek silnice je v Pichl / Volgau v údolí řeky Lammer jen pár kilometrů před větším městem Abtenau na silnici B162. Cíl pak ve Stroblu ležícím u jezera Wolfgangsee. Jedeme ji přesně obráceně, tudíž od Stroblu.











Silnice je zpoplatněná. Od mostu přes řeku Lammer je to zhruba kilometr k místu, kde se odpojíte od řeky a začnete stoupat. Po dalších dvou kilometrech se už začínají otevírat první krásné výhledy V těchto místech je dominantou obzoru pohoří Tennegebirge – mohutná vápencová plošina z vrcholy na svých okrajích. Z těchto míst zaujmou tři obrovské výčnělky Wieswand, Schwerwand a Rotwand S přibývajícími metry se otevře výhled i na slavný Dachstein s ledovcem. Ten je dopoledne, ale dost v protisvětle, takže pro zajímavější fotky zde musíte být až v podvečer. V podstatě celý dnešní den jsou to jen nádherné podhorské silničky plné zatáček. Pomalu se blížíme k Sankt Johann im Pongau. Zde nás čeká zastávka a pěší prohlídka soutěsky. Lichtenštejnská soutěska je situována právě poblíž nevelkého okresního města Sankt Johann im Pongau, které se může pochlubit historií osídlení sahající až do starověké doby bronzové. Soutěska vznikla vytrvalou vodní erozí, působící na skalní masiv v průběhu několika tisíců let. Je dlouhá přibližně 4 kilometry, přičemž přístupná je jen její menší část, která je opatřena důmyslným a precizně vybudovaným systémem dřevěných lávek, schodů a chodníků, ukotvených na pevné kovové konstrukci. Hloubka soutěsky dosahuje až neuvěřitelných 300 metrů, přitom šířka kaňonu je mnohdy zcela nepatrná a činí jen pár metrů.











Procházka v hluboké skalní průrvě s téměř zanedbatelně úzkou mezerou kdesi vysoko nad hlavou, kde se v dáli rýsuje obloha, divoký vodní tok deroucí se s šuměním hluboko pod nohama, to vše skýtá návštěvníkům neobvyklý zážitek. Přestože bylo venku opět velké parno a my jsme byly teprve zhruba v polovině dnešní porce km, s chutí jsme se vydali prozkoumat toto čarovné místo a nelitovali jsme. Nádherné místo, které v letních vedrech krásně osvěží. Prohlídka nám zabrala nějaký čas a den se pomalu chýlil k podvečeru. Od soutěsek vyrážíme kolem půl páté odpolední a pořád nám zhruba k cíli asi 108 km. Opět horské přejezdy a zatáčky, hlavně zatáčky. Plně naložené stroje krájí krajinu a zařezávají asfaltové oblouky. Večer u stanů si všichni upřímně řekneme, že to dnes, přestože to nebylo daleko, dalo pěkně zabrat. Do kempu dorážíme před půl sedmou. Rychle stavíme stany, jsme v úžasu z vybavenosti, stavu a vzhledu kempu. No prostě luxus. Sociální zázemí, to nemá snad ani pětihvězdičkový hotel. Využíváme možnosti relaxace a především regenerace těl v krásném plaveckém bazénu.





K večeru pivko, někdo večeři z vlastních zásob a někdo v místní restauraci. Z bazénu jsme měli možnost sledovat západ slunce nad pohořím, to se nezapomíná. Náročný, ale překrásný den ukončený v neuvěřitelném kempu.