ČZ 250/485 (1982)

Věc první: s motorkou už jsem pár kilometrů najezdil, ale stále mi bylo divné, že ač 250, tak nechce tahat tak, jak jsem očekával. Převody mně přišly oproti 477 strašně dlouhé. Po jedné projížďce mně to nedalo, sundal jsem dekl a jal se spočítat, kolik zubů má kolečko sekundáru. Nestačil jsem se divit a musel jsem to přepočítat ještě dvakrát. 18 zubů! To tam musel dát maďarský optimista, který vlastnil motorku přede mnou. Měl jsem náhradní se 16. zuby, vyměnil a udělal zkušební jízdu. Rozdíl neskutečný. Motorka jede, tachometr neproměřuje.
Věc druhá: když už byla motorka schopná jet, vyzkoušel jsem ji i pod zátěží ve dvou. S manželkou jsme jeli na krátký výlet. Přes Benátky a Lysou do Přerova nad Labem do Moto Velo Muzea. Moc hezké soukromé muzeum, kde se nachází sbírka předválečných Čezet, dalších motoveteránů, starých velocipedů a přidružených artefaktů. Mohli jsme si vše v klidu prohlédnout i nafotit, byli jsme tam sami. Jako velká vzácnost tam je kolo Slavia z dílny Laurina a Klementa s výrobním číslem 001.
Času jsme měli dost, slunce svítilo, tak jsme se vydali do Nymburka k promenádě u Labe, jen tak jsme vegetovali na obřích lavičkách, které tam mají a pak jsme si ještě zajeli na zmrzlinu na Loučeň. Motorka nás utáhla statečně, po rovince v pohodě 85, jen mě začaly zneklidňovat stále větší vibrace a divné zvuky od motoru, čímž se dostávám k věci číslo tři:
O víkendu jsem si vyjel na sraz dvoutaktů ve Vědlicích nedaleko Úštěku. Cesta ubíhala dobře, motorka jela, ale zvukově to nebylo ono. Tam jsem chvíli pobyl, na cestě zpátky už byly vibrace nesnesitelné a kovové zvuky vycházející od válce otřesné. Ano, na řadu bude muset přijít rozborka motoru, tudíž prozatímně je tato sezona s Kleopatrou uzavřená.