Yamaha FJR 1300 AS/AE (2008)

Sobotu a neděli Jsem strávil příjemnou chvilku s partou přátel v jedné stopě. No, alespoň jsem si ucelil názor na své pneu Micheline Pilot Road 5 .
Na suchu jim dám klidně 5*. Zato na mokru bych je rozhodně nikomu moc nedoporučoval. Jsou dost nevyzpytatelné a to i v nižších rychlostech. Rády totiž ustřelují na lehce odkloněných "hadech" podélně ve směru jízdy. Tak že se s nimi dá jet tak max na 40% běžného standardu jezdce na střední úrovni. Jediné plus, že při téhle vysoce opatrné jízdě netrpí aquaplainingem.
Toto jsem u předchozích Bridgestonek vůbec neznal a tak mám pocit, že za deště na mašině opět začínám. A i když jsme oba dny strávili na prakticky mokré vozovce, to ostatní už za to stálo. A vlastně nakonec celý ten víkend byl fajnový.
Nejprve jsme se sešli v kempu na Sycheráku. Vedoucí Jitka nás pozvala na vařená vepřová kolena. I když původně nám chuť na ně udělal kamarád Karel z Aše. Ale nedat si ke kolínku s křenem a hořčicí pivko?... ? To by byl určitě hřích. Tak že jsme tam nakonec i přespali až do druhého dne. Tedy až na Libora z Kouta a Petra ze Skviřína. A vlastně ještě šéfová Jitka se Zdeňkem jeli spát domů. Měli to jen 6 km a obsluha na baru měla volno v autě. Ale ti se k nám pak přidali na druhý den. To jsme jeli s nimi po snídani doprovodit Tomáše s Petrou až do Kralovic. Já je chtěl vytáhnout na prohlídku Mariánské Týnice . Je to alespoň pro mne jedno z nejkrásnějších míst, co znám.
Ale protože prakticky celou cestu poprchávalo, a občas přímo lilo a oni měli namířeno do Raspenavy u Liberce, tak z toho nakonec sešlo. Navíc Jitku zlobilo koleno a jízda se tak pro ni stala dost nepříjemná. Zvolili jsme proto tu nejkratší možnou cestu nazpět. Ta byla bohužel i "dobrodružná". Při výjezdu z Plas směrem na Plzeň mi lehce v poslední městské zátočině podjelo na mokré vozovce přední kolo. Ale protože nejedu na mokru nějak ostře, tak se to zas hned chytlo. I tak nic, o co by kdokoliv stál. Jitku to koleno bralo čím dál tím více, a tak se Zdeňkem mění strategii. Ten Jitku vysadil u příbuzných ve Stříbře kam se pro ni později vrátil autem. No a já se s Veru vydal dál sám. Dkonce i déšť pomalu ustával a tak se dalo jet o poznání příjemněji.
Tedy akorát v nechvalně známé křižovatce "u Kadrnožky ", kousek před Skviřínem jsme míjeli čelní střet dvou aut . Jedno z nich s největší pravděpodobností ve velké rychlosti vjelo do protisměru a malér byl na světě. Z kouřících aut se akorát dobívali pobití lidé. Ale zastavovalo u toho už pár řidičů, tak jsme se tam jen neměli potřebu se motat a jeli tedy dál. Jen jsem pár přijíždějících aut k místu upozornil na nutnost zpomalit. Na Sycheráku jsme si dali skvělý obídek. Mezi tím se k nám přidala i Jitka se Zdeňkem. Káva s nimi a loučení.
I když né na dlouho. Vždyť se už za dva týdny sejdeme všichni na našem srazu v Mítkově ...
Ujeto cca 250 km...