Láska na první pohled, je tak ošklivá, až je krásná. Pohodlná, ale zároveň silná i rychlá. Prostě Báwo
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha FJR 1300: příliš oplastovaná
První dojmy - Chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Přece jen přechod z choppera na STéčko...ale nakonec spokojenost, podvozek super, ovladatelnost, do zatáček jde ochotně a s lehkostí, chce to trošku citlivější ruku na plynu a na spojce, bo jelikož je to boxer, tak to s ní občas cukne, když člověk pustí spojku zprudka. Ale jde o zvyk...
Recenze
Na první pohled se zalíbila, krásný stroj s monumentálním motorem, jehož dvě "palice" trčí do stran, jako dvě beranidla. Kupováno v červenci 2017, najeto již cca 2000 km (ano pouze, ale zvedá se to ), je to výkonná mašina, cestovně-sportovní stroj, však "ST", ne?..., pro člověka menšího vzrůstu(170cm), malinko vyšší, takže paty nejsou úplně na zemi, ale jinak příjemné svezení. V tomto případě instalovány cestovnější řidítka, takže ještě bude malinko třeba upravit ergonomii sezení, vzhledem k profilování sedla - malinko tlačí. Brzdy naprosto skvělé, podvozek parádně vymyšlený, v zatáčkách se nekroutí, sedí jak přibitá, ovladatelnost je na výbornou, posezení pro spolujezdce je naprosto v pohodě - pohdlné. Úložný prostor tvoří dva postranní plastové kufry s poměrně velikým objemem, které se dají naprosto jednoduše odejmout - perfektně vymyšleno, a jeden zadní topcase - v mém případě KAPPA 48litrů, na dvě přilby a nějakou tu serepetičku dostačující.
Spotřeba zatím něco málo pod pět litrů, takže super...servis trochu dražší, ale je to Báwo, takže normál.
Asfaltová silnice je její domovina, ani nějaká ta nerovnost ji nerozhází a není příliš cítit na řízení, do města to moc není, ale taky se dá.
Je to prostě takový příjemný sporťáček/cesťáček, který je, řekl bych, neprávem opomíjený, protože má rozhodně co nabídnout.
Díky všem za pochvalu
Řidítka a taktéž i brýle nejsou original, tedy original ST mám na mysli, samozřejmě jsou z jinýho Báwa, malinko to změnilo ergonomii sezení, ale na tom už taky pracuju. Kopnu pod řidítka ještě nástavce, takže půjdou malinko výš a ku mně (ke mně vchodem, k lesu zády ), protože se tam na tom hrbim jak mrouskající kocour, sedačku nechám proříznout pěkně do lavoru, zdá se mi totiž moc vyboulená a myslím, že to bude supr. Když tam byly ty původní řidítka prý z toho bolely ruce při delších cestách, jak na na nich byla většina váhy, proto jsem je tam ani nezkoušel dát, přestože je mám v záloze...takže asi tak.
Takže díky a vám všem stejně tak mnoho šťastných kilometrů v jedné stopě
To není popis to je poezie.
No tak ten popis sedí - nejvíc úvod Brambora v pěknejch barvičkách. Ať slouží.