Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Taaak... Jakej vlastně byl ten devatenáctkovej...?
01.01.- 31.12.2019

Žádný nostalgický bilancování, to teda ne. Láme se rok, tak jen účet za ten, co už je minulostí. Čerstvou minulostí, poněvadž poslední sfouknutí sedlýho prachu zvládl závan větru 21.12., komu dělají problém čísla, znamená to tři dny před Štědrým dnem. A jestli jsem si v sezoně (no jo, jenže odkdy dokdy to u mě vlastně je??) myslela, že pod deset stupňů to zavání kosou, tak pět nad nulou byl ve finále luxus. Před výjezdem zdůrazňovaný „hlavně opatrně a pomalu, bude studená cesta...“ vzalo taky dost rychle za svý. Hřebeček měl prostě absťák a stoosmdesát prolítlo tachometrem na suchý delší rovince jako prd. V prosinci... vůbec tomu nerozumím. Cestou (za celých 223 km) jsme potkali jednoho (slovy jednoho!) motorkáře, který prožíval venčení motky naprosto stejně euforicky, a z pozdravu to bylo poznat. Škoda, že v helmách není vidět vysmáto od ucha k uchu. Kde byli všichni ostatní, to teda nevím. Máte snad už zazimováno? Cccsssss...
Rok 2019 byl pěkně napěchovaný kilometry. A zážitky...
…...když v rádiu od rána varují, že budou extrémně vysoký teploty, není fakt lepší nápad, než se navlíknout do motohader, a s úderem poledne vyjet. Nezachránila to ani trasa česko-polským pohraničím ve stínu lesů. V úseku Klodzko-Duszniki Zdroj mě v sevření pudu sebezáchovy napadlo, že omdlít vedrem za jízdy je trapný, i když se množí kilometry, který už naprosto nevnímám. Na čerpačce v Dusznikách se kácím uvnitř klimatizovaný prodejny na lavici a čekám, až přehřátí odezní. Celkem mazec. Jsem schopná se nahodit do režimu nouzovýho provozu po hodině... ale jinak pěkná toulačka...
…...fantastický Krušný hory, Boží Dar, Klínovec...
…...překrásná Šumava, její lahůdkový cesty kolem Lipna a noc v Boubínském pralese...
…...děsná legrace a pozdvižení na přívozu přes Lipno ve Frymburku...
…...noční náměstí v Litomyšli a zjištění, že jim sluneční hodiny na věži nefungujou, ani když je zataženo, natož když je tma jak v pytli...
…...cesty z práce byly neuvěřitelně dlouhý a rozmanitý a objevný... v Polsku jsou úplný poklady...
…...Hřebeč, který je při komínovkách pokaždý úchvatný...
…...vysněný Beskydy... To je na román... Plán byl jasnej. Česko-slovenská hranice projetá od severu k jihu cikcak hraničníma přechodama a vzhledem k trvalýmu kritickýmu nedostatku volnýho času jsme to museli stihnout během nějakýho víkendu = pátek odpoledne až neděle večer. Při prvním pokusu nás prolitá sobota donutila zakotvit v Novém Hrozenkově v Lidovém domě. Nevím, jestli za to mohl skvělej šéf a ještě skvělejší pečená kachna se zelím a knedlíkem a točenej Radegast, ale bylo to místo, kam jsme zamířili cíleně přespat ještě jednou. Velmi brzký ranní telefon, že mládě naprosto neplánovaně chce dom a nejede přes to vlak, přerazila toulačce vaz vejpůl a následoval bleskový přesun dom do doupěte. Jooo, děti jsou radost... Za dva týdny jsme byli zpět, folklórní slavnosti na Soláni, Boží klid na Karolince, pečená kachna v Liďáku v Novém Hrozenkově, čarokrásný Beskydy a prošpikovaná hranice... Splněno.
…...v půlce srpna neskutečnej zážitkovej nářez. Přístav v českým podhůří Bílých Karpat a odtud ve dvou dnech dobývání Slovenska. No ty kráááso, to byla prostě pecka. Hory se mi nikdy nepřejí. Trasa z Uherskýho Hradiště přes Trenčín, Žilinu, Martin, Liptovský Mikuláš do Popradu... emoce z toho, co vidím kolem sebe, mi snad tekly i z helmy, a pod Tatrama jsem tomu už uvěřit nemohla vůbec. A i když bylo cestou občansky setměno mnohem víc než bublající bouřkou nad helmama, krajina zážitek úplně vygradovala. Druhý útok měl technický cíl = Gabčíkovo a cesta k němu byla po předchozí hornatý hostině příšerná nuda. Placka, placka, placka, vedro. Za odměnu bylo famózní vodní dílo, zdymadla v akci a do toho západ slunce. Jeden by řekl, jakože slušnej kýč.
…...zaříznout bylo potřeba taky jižní Čechy, ovšem tentokrát ne od Šumavy, nýbrž od Dačic a projet cesty s dobrou pověstí: 151, 152, 153. A taky kousek doprovodit Vltavu po 160tce. A nechat se objížďkou zahnat kamsi, kde jsem začala řvát do helmy „tvl, bizoni, bizoni!!!“, poněvadž za bytelnou ohradou vedle rozmlácený asfaltový cesty se líně a naprosto nevzrušeně popásalo stádo opravdických bizonů. No to mě teda dostalo.
…...mládě povýšilo do hodnosti „baťoha“ a zvládlo excelentních 1242 km... Trasy doznaly nejen tématických úprav a musely obsahovat nejen kapučíno a paras na čerpačkách, ale i plný hospodský korýtko. ...je jasný, že, i když se hořický trubičky válí v každým obchodě, ideální je, zajet si pro ně ke zdroji do Hořic... ...a nejlíp je hráz na Lese Království určitě vidět od smažáku s hranolkama z hospodský terasy... ...odradit nepomohl ani strašidelnej hrad Draxmoor v Dolní Rožínce, jen jsme vyměnili clony za 3D brýle a pak si v přítmí cvrkli z kostlivce... ...za naprosto vzdělávací považuju Dětenice, kde na rytířským souboji předvedli aktéři nehynoucí čest, aby ji vzápětí totálně trumfnul pobyt ve středověký krčmě. Po prvním kontaktu s obsluhou „Co budeš žrát, smrade?“ byla okamžitě v háji veškerá výchova. Načež při první příležitosti vyklopil ve škole učitelce, že v krčmě pil „čertovo chcaní“. Sociálka ještě nepřijela... ...Poměrně humorná byla toulačka do Dinoparku v Ostravě. Nic moc brzký vyjetí, pijánko tempo, pár rovnacích zastávek, naprostá dopravní zácpa v Ostravě, vedro na zdechnutí, na záda nám celou cestu dýchaly bouřkový mraky, motory na parkovišti Dinoparku ztichly ve třičtvrtě na pět, otvíračku měli do šesti a sotva jsme vlezli dovnitř, spustil se liják jako prase. Dobrou náladu zachránily cestou dom „3kaštany“ ve Velkých Heralticích a jejich kuchař. Po královský hostině oznámilo mládě servírkám, že jim děkuje, a že se cítí šťastný a nasycen...
…...pokořili, ulovili a dobyli jsme všechny „Krmelce“, které jsme objevili. 14 v Čechách a 1 na Slovensku. Ke všem se dalo dojet, jen na jeden na Božím Daru jsem si vyšlápli. Stál za to. Všechny stály za to... Chrudim – Restaurant Krmelec, Kolín – Rychlé občerstvení Krmelec, Dobříš – Krmelec Vlaška, Tasov – U krmelce, Moravská Třebová – Krmelec, Mohelnice – Bistro Krmelec, Tanvaldský Špičák – Krmelec, Frýdek-Místek – Krmelec, Omšenie (SK) – Krmelec, Brno – Bistro Krmelec, Šošůvka – Krmelec, Praha – Žrádlo-Pití-Krmelec, Boží Dar – Krmelec-Futterplatz, Mariánská – Krmelec pod Vlčím hřbetem, Svatý Tomáš – Bistro Krmelec...
…...Service day u hřebečkova osobního servisáka Tondy (www.antoninsklenar.cz). Akce pečlivě naplánovaná, připravená, zorganizovaná. Její součástí byla prezentace firmy z Prahy, která se specializuje na motokosmetiku a čistící prostředky. Chtěla nějaký motky připravit na předváděcí čištění. A hřebeček dostal pozvání. Logicky spoustu a spoustu kiláků sbíral všechen hampejz, takže jsem ho předala zodpovědně zasviněnýho jako prase. Moje podmínka byla, že zůstanu v anonymitě jako majitel, poněvadž jsem nehodlala vyfasovat nálepku dobytka, který jezdí na motce s celistvou kapotáží z různě starých původně lítacích mrtvol a nánosu bahna. Čurbes byl úplně všude. No, prej to pro ně bude výzva, tak byl s časovým předstihem hřebeček přistaven do dílny. Samozřejmě jsme se na Service day jeli podívat. Vylezu z auta, zrovna u něho klečeli dva a drhli, jsem je míjela a povídám "teda pěkný prase ten majitel", jen otočili oči v sloup že to teda jo, že to se jen tak nevidí, a že si ho nechali až na konec, aby se mezitím odmáčel. A v tom vylezl z dílny Tonda a zahalekal "už ses přiznala?". No nezabila bych ho? Ne, nezabila, s motkama to prostě umí a s tou mojí ozbvlášť. Ale vyslechla jsem si, to přiznávám. Nicméně pak hřebeček stál vycíděný na slunci vedle mladších silničních kapotek a ani trochu se neztrácel. Prostě frajer...
…...minimálně půl sezony prskám na zadní gumu. Není podle mýho gusta, občas neseděla, jak měla nebo bych chtěla, proklouzla, smekla se. Žádná velká jistota v zatáčkách. Vzorek fajn... a tak mi vůbec nesecvaklo, kolik má najeto. Mnooo, jakože dost. Sákryš, rok a půl, nějak to letí. A dost znamená 21688 km. Slušnej nájezd... Před novou sezonou čekají hřebečka lázně u servisáka a přezutí, to je jasný...
…...dík patří Kečupkovi za starost, trpělivost a vůbec... Bez něho by nebylo tolik bláznivě dalekých a dalece bláznivých toulaček. Bez něho by hřebeček nekoukal dvěma tlumenými světly, což je jednak za tmy znát, a druhnak to fakt pěkně vypadá...
…...je děsná dřina vždycky vybrat fotky. Za rok 2019 jich vzniklo 5750 ... plus po upgradování doprovodných technologií pár videí... Průser je, že projedeme nesmírným množstvím míst, kdy zazní v intercomu „...Tyyy krááááso, to je nářez, viděl jsi to?! Všiml sis?! Tvl, dííívéééj!! Hele, hele, tááámhle!! Mankote, to byl úsek!! Waauuuu, síííla, že jo?!...“ a k tomu technická: „...se to asi mělo zvěčnit, co? Se tu sakra nedá zastavit! Kdepak asi máme kameru, cccsssss...“...
…...díky, hřebečku, za sezonu, jsi skvělej a být v sedle je úžasnej zážitek. Za dva a půl roku jsi mi dal 33730 parádních kiláků...

…...Zdraví a pohodu všem... a kolama dolů...

01.01.-31.12.2019 = 16 271 km.
Trasa: Ty kráááso, to se tentokrát nedá vyplnit... Čechy, Polsko, Slovensko, Rakousko. Tak jen nej: nejvíc na sever Liberec, nejvíc za západ Aš, nejvíc na jih Gabčíkovo, nejvíc na východ Poprad...