Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Kuchařský level s Fazerem aneb pečení hřebečka
16.-17.02.2019

2019.
365 dnů.
A nocí, večerů a rán. Spousta možností, rozhodnutí. Ranec zážitků, emocí. A taky kilometrů. A fotek. Všechno před sebou.
Pomyslně startuju s Tříkrálovou sbírkou, kdy si poslechnu koledu, do kasičky strčím peníze, na futra vchodových dveří nechám napsat "K+M+B 2019" a pak se ptám "Máte dost svěcený křídy?". Zírají na mě nechápavý pohledy a já ukazuju na maštal a prosím o "požehnání domu hřebečka" se dřevěnými vrátky a železnou petlicí...Christus mansionem benedicat... něco dobrého, štěstí, ochrana, zdraví...
Polovina února a neuvěřitelný počasí, teploty lámaly rekordy (co do plusu) a slunce bylo v plné zbroji. Prostě skvostný... A příjezdová cesta plná ledu, saaakryš. Na hlavní silnici občas zavrněl několikaválec nějakýho nedočkavce a mě drtil absťák. Maštal od sobotního rána otevřená dokořán, aby slunko zvedlo rtuť ve svatyni. S mým skvělým servisákem Tondou (www.antoninsklenar.cz) je domluvený předsezónní servis a to naprosto rozmazlovacím způsobem. Jakmile roztaje to svinstvo na cestě, dávám hlášku a jako stálý a nesetřepatelný zákazník mám přednostní právo. Olalaaa, Toníku, děkuju...
O víkendech se v domácnostech obvykle pečou mňamky. A poněvadž moje domácnost je vzorná, přišlo na řadu "pečení koniny".
Teoretické možnosti byly probrány s mým osobním servisákem a volba padla na horkou variantu.
Taaakže o čem je vlastně řeč: čištění lamp fazera .
Vytisknutý rozebírací manuál, dvě videa z netu, dva příspěvky na motorkářích, šikovné ruce navíc a porce odvahy. Průběhem a výsledkem jsem si nebyla jistá ani omylem, takže nervozita mi kolovala v oběhu. Jen jsem si říkala: pomalu, opatrně, nic nezprasit, ani nezlomit, náhrada by se sháněla horkotěžko. Hřebeček šel donaha, zrcátka, kapotáž, světla dolů. Plasty světel trochu prohřát u krbu, šroubovákem zkusit, jestli povolí plastové západky. Klasickou troubu nastavit na 120 °C, světla na rošt a prohřívat, aby změklo lepidlo. Stačilo deset minut a přední kryt šel vyloupnout úplně lehce. Zrcadlovou plochu světel pokrývala souvislá vrstva šedohnědýho prachu, která značně snižovala svítivost a tím pádem viditelnost při nočních návratech. Paraboly vyleštit, vnitřní plast vyčistit, ukotvit uvolněný klobouček, který měl nalomenou jednu příchytku. V rámci improvizace pomohla součástka ze stavebnice mláděte. Troubu znovu natopit na 120 °C, na rošt základnu světel a kryt (pod ten plát alobalu, kdyby náhodou nějaký rozehřátý lepidlo odpadlo) a zase stačilo deset minut. Horké díly sesadit dohromady přesně na pozice západek a otvorů pro ně a okraje přimáčknout, aby se změklé lepidlo dostalo všude. S klesající teplotou už byly plasty parádně vytvarované a spojené. Nechat pomalu úplně vychladnout. Při kompletaci se ukázalo, že dílek ze stavebnice přežil bez úhony zapečení, ale je moc dlouhý, a nejde nadoraz vložit patice žárovky. Jenže žádný tenoučký kleště po ruce. Tudíž další fáze improvizace a na první dobrou skvěle zafungovaly nůžky na drůbež, které přečnívající plastovou tyčku v nepřístupném místě cvakly raz dva. No prostě pecka, všechno se dá použít na všechno. Rozebraná kapotáž prošla očistou i na vnitřních stranách a s ostatními komponenty zaparkovala na svém místě - hřebeček nastrojen. No ty kráso, už jen pohledově je to rozdíl jako hrom. Zkouška světel v maštali proběhla na výbornou, teď nás čeká ostrý noční test. Sakra, už jen ta vrstva ledu na příjezdový cestě k doupěti...
Technická: sice jsem mláděti preventivně řekla, aby si zavřel dveře do pokojíka, jestli nechce spát v plastovým smradu, ale musím přiznat, že povolování lepidla pomocí trouby bylo bez jakýchkoli vedlejších smyslových efektů. Na pruďáka = žádnej smrad.

...a vlastně... muselo to dopadnout dobře, poněvadž péct koninu o masopustu jinak dopadnout nemůže...

16.-17.02.2019 – 0 km.
Trasa : maštal