Royal Enfield Bullet Classic EFI (2013)

To se nedá popsat, to se musí zažít.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Moto Classic (Praha 9-Čakovice)

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda NC 750X: Líbila se mi praktičnost, kufr místo nádrže, ABS v základu, spotřeba. Sedlo mi přišlo tvrdé, modelový rok 2016 zdražil o 10 tis.
Kawasaki Versys 650: Proti Hondě NC 750X mnohem pohodlnější posed, proti vyšší spotřeba a cena.
Yamaha SR 400: Líbil se mi vzhled, jednoduchost. V reálu se mi zdála malá.

První dojmy - Proboha, co jsem to koupil! Jakmile jsem se rozjel, tak se zrcátka díky vibracím tak roztřásla, že v nemělo cenu se do nich ani dívat. Během cesty z Prahy se mi povedlo dvakrát kopnout místo pětky falešnej neutrál, při rychlosti nad 80 km/h jsem díky vibracím přestal cítit stupačky pod nohama, po chvíli i ruce a nakonec i zadek a zadní kolo díky hrubému vzorku hučelo, jak kdybych měl za zadkem rozzuřený roj včel.

Motorku bych doporučil pro - Asi pro blázny?

Doplňky na motorce - Po předchozím majiteli sedlo spolujezdce, terénní obutí na zadním kole, 12V zásuvka, brašny, otevřený výfuk (zatím mi leží na polici). Já jsem zatím namontoval padací rám (originál made in India se vším co k tomu patří). V plánu je přečalounění sedla, aby moje prdel po pár hodinách jízdy nezažívala středověk a nosiče á la Indian army (echt konstrukce z ocelových trubek) včetně ocelových boxů na visací zámek.

Recenze

Nejdřív to podstatné:
Sedí se na ní dobře, jen to sedlo je tvrdé, takže po čase zadek začne trpět.
Přední brzda brzdí. Zadní je tam taky?.
V osmdesáti za hodinu se mění ve vibrátor. Když jedu přes sto, mám co udělat aby mě to z ní nesfouklo.
Odpružení je dělané na indické silnice. Výtluky, jaké výtluky?
Pětku je tam třeba kopnout rázně.
Spěchej pomalu.
Když si bublá po okreskách, je to jak rajská hudba.
Startování tlačítkem je pro slečinky, chlapi nakopávaj.
Zatím dojela pokaždé tam, i zpátky.

Níže následuje zbytný text:
Po pěti letech a pár tisících kilometrech na služebním skůtru Yamaha Yog R mě začala čím dál víc lákat vidina pořízení motorky. Vrátil jsem se tedy zpátky do (auto)školy doplnil si řidičák o áčkovou skupinu a pak teprve nastala ta pořádná muka s vybíráním motorky. Nemám moc důvěry ke strojům, u kterých neznám jejich historii a přiznejme si to, taky nejsem zrovna žádný automechanik abych poznal naleštěný vrak od slušný motorky. Rozhodl jsem se tedy že až koupím motorku, tak budu její první. Nejdříve jsem pokukoval po Yamaze SR 400, ale když jsem ji viděl naživo, tak mi přišla nějaká malá a oproti ostatním moderním strojům i tak trochu předražená. Po dalším pátrání mě zaujala Honda NC 750X, která se v té době dala pořídit v rámci podzimních slev pod 170 tis. a protože jsem člověk veskrze praktický, tak se mi i líbil kufr místo nádrže, nízká spotřeba a ABS v základu. Honda zůstala na prvním místě až do doby, než jsem si na ní sedl. Můj zadek si s ní nějak nerozuměl, přišla mi tvrdá a nemohl jsem najít tu správnou polohu. Navíc mezitím přišel modelový rok 2016 a s ním zdražení Hondy až skoro ke 200 tisícům. Přesunul jsem tedy svou pozornost ke Kawasaki Versys 650, která mi přišla oproti Hondě daleko pohodlnější, ale zase stála už přes 200 tis., navíc bez ABS a kufr na helmu bych musel oproti Hondě dokoupit a to už jsem se dostával nad limity toho co bych chtěl investovat do své první motorky. Vzhledem k tomu, že po roce vybírání jsem se pořád motal v kruhu, tak jsem nakonec koupil Yuki Manxman 125 (ne nejsem na kluky) s tím, že zjistím, jestli mě to vůbec bude bavit a taky jsem nechtěl po přesednutí ze skůtru padesátky na “velkou” motorku skončit v první zatáčce na stromě. Yuki jsem koupil novou za 30 tis. s tím, že se mi snad po dobu záruky nerozpadne pod zadkem a mezitím si ujasním co vlastně chci. No najel jsem na ní za ten rok něco přes 2,5 tis. a pod zadkem se mi (zatím) nerozpadla Jen bylo třeba opravit elektriku (poškozený vodič k blinkru se zkratoval na kostru motorky) a vyměnit alternátor, který nabíjel baterku tak vehementně, že ji přivedl do varu až mi tak ejakulovala do rozkroku až se mi kalhoty v zasažených místech místech staly neviditelnými (na funkci to naštěstí nemělo vliv) a samozřejmě došlo i nějakému tomu naleptání laku motorky. Oba problémy byly řešeny reklamací a od té doby už Yuki šlape obstojně.
A teď jak jsem se dostal k tomu Enfieldu. No koukal jsem po něm od samého začátku, lákal mě jak ten klasický vzhled ,tak jeho jednoduchost. Vždycky když jsem ho viděl, tak mi to připadalo jak kdybych se díval na parní lokomotivu, z dnešního pohledu nevýkonný a zastaralý stroj, ale krásný a s duší. Moje praktická část osobnosti se ale nedokázala vyrovnat s tím, že za stejné peníze (cca 160 tis.) se dají pořídit výkonnější, praktičtější a nejspíše i spolehlivější japonské stroje. A takhle jsem váhal a vybíral skoro dva roky, a volný čas jsem zabíjel prohlížením bazarů, kdyby se tam náhodou nějaký pěkný stroj objevil. Až letos na jaře se to stalo: Royal Enfield Classic 500 EFI, 3 roky starý, necelých 10 tis. na tachometru, výborný stav, s doplňky ke koupi za 130 tis.. Vzal jsem tedy svojí lepší polovičku, udělali jsme si výlet do Prahy, a protože jsme čirou náhodou jeli přes Čakovice, zastavili jsme v Moto Classic podívat na moto. No co Vám budu povídat, podruhý v životě jsem zažil lásku na první pohled. Stroj byl jako nový, všechna čest předchozímu majiteli za jeho péči. Motorku jsem bohužel neměl možnost projet (pouze na 100% kauci, což jsem při sobě zcela mimořádně neměl), ale i přesto jsem za dvacet minut jel domů rozbíjet prasátko s podepsanou kupní smlouvou v kapse.