Aprilia Pegaso 650 Strada (2007)

Přesný opak toho, po čem jsem koukal, ale nějak jsme se našli a chyba to rozhodně nebyla. Místo sametovýho čtyřválce burácející jednovál.

• 

  Jeden z pr...

• 

• 

• 

Motorka koupena od Luki2 (Ostrava - Poruba)

Výška jezdce: 177 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki SV 650: SV 650 se mi neskutečně líbila jak vzhledově, tak zvukově, navíc po čase by se dala otevřít na plnej výkon (limituje mě řp do 35kw). Nakonec ale přišla Aprilka která se mi líbila úplně ve všem :D
Honda CB 600F Hornet: Po tom jsem koukal úplně původně. Hladkej čtyřválec. Měl jen jednu vadu - 71 kw, tedy snížení na 35 kw sice jde, ale řídit bych ji nemohl. Teoreticky. Policajt by asi přivřel oko, ale pojišťovna při případnym průšvihu rozhodně ne.
Suzuki GSR 600: Další ze série krásných naháčů, problém ale stejnej jako u horneta

První dojmy - Do oka mi padnul inzerát motorky ve skvělý barvě, taková se opravdu nevidí. Navíc motorka má lakovaný přední blatník a kryt motoru už od druhýho majitele. Ne kvuli požkození, ale protože se to majiteli prostě líbilo. A nutno říct, že se opravdu trefil. Takhle lakovaná je na světě jen jenom tahle a pak ještě jedna, ze stejnýho důvodu.

Motorku bych doporučil pro - Pro ty, co chtějí primárně komfortní svezení, ale když to na ně jednou za čas přijde, chtějí i chvilkovou raketu. Jednoválec s vysokým objemem ale chce schopný prsty na spojce v nízkých krokových rychlostech.

Doplňky na motorce - Givi kufr, plátěné postranní brašny

Recenze

Po čtyřech letech na 125, byť špičkové, už mi její výkon nepřinášel to, co bych tak úplně chtěl, čili přišel čas se podívat po nový krásce. Dlouho jsem koukal po naháčích, ale furt se trochu obával nepohodlí při vyšší rychlosti kvůli větru a i to byl jeden z důvodů, proč nakonec vyhrála tahle funbike divoška. Je to takovej mix všeho. Když jsem ji prvně viděl naživo, byl jsem vcelku unešenej tím jak nadčasově a přitom nekýčovitě vypadá. Dvojtá koncovka výfuku, LEDkový světla vzadu, jasně oranžová barva v kombinaci s modrýma ráfkama aneb tos neviděls. Na rok výroby 2007 absolutní scifi, ale do současnosti to dozrálo jak víno. Při nastartování bylo rozhodnuto a nezbývalo než doufat, že ji dosavadní majitel opravdu prodá. Nebylo potřeba motorku nějak zkoumat, na první pohled nic špatně nebylo a po výměně několika souvětí bylo jasný, že o ni bylo postaráno víc než dobře.

Cesta domů byla plna nástrah a zkoušek. Nebyl jsem zvyklej, že když za to u 125 Varadera "potáhnu", tak se něco převratnýho děje. Tady to bylo ovšem jiný kafe. Při první příležitosti se projevil brutální krouťák jednoválcový 650 a motorka mi krásně zdrhla z podzadku, načež se mi omylem podařilo to zvednout na zadní. Se zpocenýma půlkama to pak završela policejní kontrola, kde jsem naštěstí narazil na fandu do motorek, takže jsme příjemně pokecali a na to, že jsem s sebou tu cestu vůbec neměl občanku, nakonec nedošlo. S přáním "ať slouží" jsem rychle zmizel.

Měl jsem ji několik let, absolvoval několik výletů napříč ČR a i se spolujezdcem a narvanýma kuframa to bylo komfortní svezení. Ani po několika hodinách si zadky nestěžovaly na sebemenší nepohodlí. Podvozkově to bylo skvělý a decentně měkčí sedlo dobře filtrovalo vibrace velkýho jednoválce. Ochrana proti větru byla i přes malý plexi docela ucházející. Vždycky se dá vyměnit za větší, pokud by to někomu nestačilo. Jediný co mě trochu štvalo, bylo vibrující víko kastlíku na nádrži, ale to se vyřešilo kouskem tlustější těsnící gumy :D Když už jsme u toho, tenhle kastlík byl naprosto geniální. Jednak pod ním bylo víko nádrže, který nerušilo design motorky, ale hlavně se do něj s přehledem vešla peněženka, svazek klíčů a pár dalších věcí, který tak nemusíte mít narvaný v těsných kapsách moto-hader.

Co se motoru týče - pravda, ve dvou lidech s nákladem na týden bylo znát, že to nejde tolik jako v jednom člověku, nicméně výkonově to je úplně v pohodě i když to má "jen" 35 kw. Člověk si tak říká, že víc vlastně není potřeba. U předjíždění jsem nikdy problém nezaznamenal a všude jinde výkon stačil. Podstatnější je tady ten krouťák, kterej je větší než u kdejaký 70 kw mašiny, takže to pocitově letí jak splašený. Jasně, maximálka je jenom nějakých 170, ale koho to zajímá? Tohle není stroj na rychlost v přímce. Je to komfortní motorka na delší cesty se skvělým zátahem v otáčkách, ve kterých se pohybujete nejčastějc.

Ohledně ovladatelnosti, tady je to trochu komplikovaný. Na jednu stranu je úžasný, jak je motorka lehká. 170 kg je opravdu málo a manipulace s ní je hračka. Během jízdy je to hodně znát v zatáčkách, navíc i díky nízký hmotnosti je to docela peklostroj ve zrychlování. Druhá strana mince je ale jízda v nízký rychlosti, typicky u všudypřítomných kruhových objezdů miniaturních rozměrů. Jednoválec s takhle velkým objemem zkrátka neumí jezdit plynule v pomalých rychlostech. Sebemenší otočení plynem se rovná obřímu kopanci dopředu, navíc v nízkých otáčkách se ten motor trápí, nejede, cuká a občas i chcípne když ho moc přidusíte. Přecijen to nemá žádnej další válec, kterej by tomu jednomu chcípajícímu pomohl. Ve vyšších použitelných otáčkách už zase jedete moc rychle :D Všechny tyhle nízko-rychlostní situace tedy řešíte neustálou manipulací se spojkou při zařazený jedničce.

Nutno ale uznat, že i přes to všechno má spojka extrémně dlouhou životnost. Taliáni s tím asi počítali a nepodcenili její robustnost. Ono vlastně všechno na týhle motorce fungovalo dobře. Když nepočítám spotřebáky, tak nebyla potřeba žádná oprava ničeho. Jediný, co si tak vybavuju, bylo horší ukotvení řidítek. Bylo potřeba to čas od času dotáhnout, aby se při prudkým, ale opravdu prudkým zatlačení lehce neprotočily. Jinak stroji není co vytknout. Jako první A2 stroj je to naprosto dostačující univerzál.