Royal Enfield Bullet 500 (2008)

Mašina koupena u Litoměřic od chlapíka, co s ní projel půl světa, naposledy Turecko. Podle toho taky trochu vypadá. V budoucnu plánuju sehnat padáky, nosiče, pár drobností a jiná zrcátka místo těchhle plácaček na mouchy...

První dojmy - Na mašině jsem hned po koupi jel po dálnici do Prahy (mezi kamiony to byla mňamka když mi ksicht pískoval drobný kamínek ze silnice, ten kamínek, co o něm mastňáci co si vozí zadky v autech nemůžou vědět) a přes centrum Prahy – skrz Klárov a dál po nábřeží a kolem Karlova mostu až dál do Modřan na kontrolní den na stavbu. A pak večer domů. Má super tah (je to půllitr) a skvělý zvuk – všichni se koukaj co to jede za mlátičku :).

Recenze

Tak od toho začátku září jsem si zvykal na svého Enfielďáka, potom co celé léto spal v opravně, tak že bych aspoň konec sezóny ještě trochu užil. Jezdil jsem do práce přes centrum Prahy, na nábřeží, kolem Výtoně i skrz tunely nahoru na Hradčanskou. Jezdil jsem i za ženou do porodnice, zkrátka abych si na stroj trochu zvyknul. Jízdní vlastnosti – no není to žádný trhač asfaltu, ale s tím se počítalo, o to jsem ani nikdy nestál. Měl jsem zkušenost do té doby jen s starejma čezetama 125 a 175 a tak mi přijde, že je to taková silnější anglická (indická) kejvačka. Ohromnej rozdíl je samozřejmě se zvukem, tam je to mimo jakékoli srovnání… Dokoupil jsem k němu ještě padáky a nosič na zavazadla a obojí snad přes zimu nějak dopřipravím (je potřeba tam dovařit nějakou packu a přelakovat. To na fotách zatím obojí není.

Současně je nutné uznat, že je to stroj co přitahuje pozornost, což může na začátku být příjemné ale ne vždy je to jen pozitivní, ale o tom až za chvilku. Faktem je, že stroj vypadá jako by vyjel z továrny před padesáti, šedesáti lety a tak v té jednolité mase japonců tak nějak víc vynikne. Navíc jsou pak všichni překvapení když zjistí, že je to ročník 2008… Náhodní chodci stroj okukují, silnější poloviny párů co míjím kolem při průjezdu otočí i hlavy. Na Klárově čekaje na zelenou se se mnou dal do řeči usměvavý mladý Ind, jen3ž zjevně poznal domácí výrobek :), bába u Palackého mostu nás s příšerou fotila taktéž při čekání na zelenou.
Na druhou stranu, čert ani šmejd nikdy nespí, takže hned zatímco jsem byl se ženou u porodu v Podolí, tak šmejd zkoušel mašinu zaparkovanou před porodnicí nahodit a když se mu to nepodařilo (což by mě fakt překvapilo) tak si aspoň pohrál s vypínači a zacvaknul chcípák aby to fakt nešlo nastartovat.
No a dneska jdu ráno k mašině, chci strčit klíčky do spínačky a – ona tam žádná není! Tohle fakt nechápu – k čemu mu bude spínačka bez klíčů? No asi to chtěl jenom znehybnit aby si v noci rozkradl zbytek? No zkrátka šmejd nikdy nespí a doufám, že si na té své mašině zlomí obě ruce a to do roka a do dne.

No každopádně díky tomuhle chmatákovi (kterého bych mimochodem poznal, protože jsem si pak uvědomil že se kolem motal nějaký póvl a jestli ho tam uvidím znova tak mu tam fakt v té tmě zaparkuju šroubovák pod žebra) jsem se aspoň dokopal a převezl mašinu na kontrolu ke klukům do Bubenče an se mi tam
něco nezdá s brzdovým bubnem a pružením ve vidlicích.
Tak toť zatím v kostce zkušenosti s Enfieldem.














Tak jsem vyrazil na Novy rok trochu projet priseru. Trvalo mi asi 15 minut nez sem ji v te zime primnel ke startu, ale makonec se povedlo. Dost me prekvapilo ze se za 2 mesice uskladneni v zateplene garazi mohly uvolnit sroub packy sytice a kombi ovladaci prvek s dekompre packou na levem heftu... No, vyrazil jsem asi v minus peti stupnich a chtel jet ke Dlouhe mili nebo aspon k Bustehradu, polozit svicku na vzpominku nehody nebohe Lidy Horske v roce 1926. Ale fakt sem to nedal a po dvaceti minutach to otocil zmrzly jak preclik. Ale stalo to za to .