Kawasaki KLE 500 (2004)

Původně jsem měl v plánu zajíždět motor své ČZ 350, ale vzhledem k tomu, že je číza stále rozebraná na atomy a dovolená v práci byla nahlášená, vytáhl jsem Kawasaki a rozhodl se trochu se potoulat po naší krásné zemi na ní.
Málokdy jedu někam bez plánu, a ani tentokrát to nebyla výjimka. První předpoklad byl co nejvíce se vyhnout hlavním tahům, o dálnicích ani nemluvě. Další krok najít zajímavé cíle po cestě a poslední zhruba spočítat denní nájezd a zamluvit si místo k přenocování.
Vše připraveno, jen počasí se tvářilo pošmourně. Avšak tam, kam jsem plánoval jet pršet nemělo. Nechal jsem tedy něco jako nepromok v garáži a za mírného mrholení jsem v úterý 7. 5. vyrazil vstříc cestám. Po 20 km mrholení ustalo a po 30 už byla silnice suchá. Přes Rožďalovice a Kopidlno jsem přijel do Hořic, u kterých se nachází socha zvaná Mohejlíkova mohyla znázorňující lva sedícího v husitském voze. Chvilku jsem si odpočinul a poté rozjel k dalšímu cíli. Po zapomenutých silničkách III. třídy jsem dojel až do Smiřic, kde mě zajímala Kaple Zjevení Páně, která je národní kulturní památkou. Úterní popoledne zřejmě není vhodný čas k návštěvě, samozřejmě bylo zavřeno. Zaujal mě Pomník odboje a obětí 2. sv. války.
Poté jsem neomylně směřoval do Orlických hor, s malou zastávkou v Dobrušce na dotankování. Trochu mě vypekla PET láhev s vodou. Tenký plast se prodřel a voda mně pomalu vytékala do topkejsu. To se mně později vymstilo, když jsem se chtěl přeobléci, ale mokrá mikina jasně vyslala signál, že ne. Od Dobrušky vede pěkná cesta do Deštného a poté v podstatě pustá silnice č. 311 kopírující hranici s Polskem mě dovedla až do Neratova. Jistě už hodně z vás slyšelo o zdejším Kostelu Nanebevzetí Panny Marie, jehož střecha je prosklená a celé toto místo má, ani nevím, jak to popsat, duchovní atmosféru, ostatně jak se na kostel patří. Prostě úchvatné místo, které vás přinutí zpomalit a zamyslet se.
Nádherná příroda vůkol, parádní silnice a před sebou další kilometry. Cestou vedoucí do Mladkova mě ještě zaujal kamenný most před Českými Petrovicemi v místě nazývaném Zemská brána. Musel jsem zastavit a poslechnout si šum Divoké Orlice. Po několika dalších kilometrech jsem už stál před vojenským muzeem v Lichkově, bohužel opět zavřeném. Z přejezdu Orlických hor jsem byl trochu vymrzlý, ale do mikiny se vylila u druhá petka s vodou, takže jsem klepal kosu a ještě jsem přišel o pití!
Přes Králíky jsem pokračoval do Hanušovic a následně na Jeseník. V Ostružné jsem navštívil Expozici hudebních nástrojů. Malá, ale velice zajímavá expozice a doporučuji toto místo navštívit každému, kdo jen trochu jeví zájem a muziku a hraní.
Jako další cíl jsem si stanovil navštívit město Javorník, ale vzhledem k chladnu a času...nakonec jsem tam jel a nelituji. Silnice z Lipové-lázně do Javorníku je boží. V Javorníku jsem si jen z náměstí vyfotil zámek Jánský Vrch, otočil jsem se a podél hranice s Polskem po silnici 457 do Zlatých Hor a pak Města Albrechtice. No to byla paráda! Přál bych si mít víc takových silnic ve svém okolí. Čekal mě jen dojezd do Krnova, kde jsem si nakoupil zásoby na další den a poté našel penzion Eva, kde jsem měl zamluvené ubytování. Penzion hezký, majitelé příjemní a dole měli malou útulnou hospůdku, takže jsem nepohrdl domácí sekanou a točeným Radegastem za cenu, která byla v mé domovině aktuální asi před dvěma roky. Pak na kutě a vyspat se na další den.