Sherman

Zveřejněno: 02.02.2017 08:00,Kategorie: Vyjížďka,Zhlédnuto: 7908x,Komentářů: 16x,Hodnocení: 5.00 od 25 uživatelů

... aneb jak se vyjížďka stala leteckým, nemocničním, policejním, životním, rehabilitačním, programátorským a právním nevtipem.

Na začátku stál skvělý nápad projet se a kouknout na vojenskou historii a vojenskou techniku do Králíků. Připojil se ke mně ještě kámoš s BraMboreW. Byl jsem zvědavej, jak mu to s ní jde (měl ji chvíli). Vyjížďka i podívaná stály za to. Protože jsme měli nabrat směr zpět až někdy navečer, okusili jsme i místní "pívo" Šerák (ale nechutnalo, tak šlo) a místní "klobásu" ( z tý byl zas fajn zážitek v lesíku, ale i to mělo své výhody … později).  A jelikož je místní krajina samá hezká louka, les, nenapadlo nás nic jiného, než to vzít trochu mimo silnici ... fajnový si zajet k pevnosti na motorce.

Cestou zpět jsme to každej nabrali domů, společná cesta dělala nějakých cca 80 km,  než jsme se oddělili, a já se těšil na opravdový pivo, doma. Jenže sluníčko už bylo na obzoru, trochu větší než obvykle (konec srpna kolem sedmé večer) a já jel přímo proti němu ... samozřejmě že muselo být přesně na silnici (1/4 slunce zapadlá) . Říkám si: Bacha, je proklatě nízko!,  takže sem tak tak viděl na svůj úsek silnice.

Najednou takovej klid. Žádnej stres….

A z ničeho nic slyším: "Ti pos**** Polá** by mu ani nepomohli!" Někdo se nade mnou skláněl a já jen: Eehm, jo, dik (nebo tak nějak). Zatím mi nic nedocházelo, byl jsem celkem v klidu . A pak už jen vím, že se mi v tom vrtulníku nelíbilo a trochu se mi ulevilo, až když jsme přistáli.

A co se vlastně stalo? Bum se stalo, viz názorná ukázka.

Jen to nebylo červené auto ale bílá dodávka.  A teď z pohledu motorkáře:  od 1:50 - prostě 2. video sem zaboha nevložím :/

Dle mého zachránce (paní z druhé strany republiky, které tímto děkuji - opravdu si vážím toho, že někdo zastaví a pomůže) prý projela tak čtyři auta z každé strany, než se ke mně dostala a začal mi někdo pomáhat. Takže osm potencionálních aut, která nemusela pomoci, ale jejich osazenstvo mohlo alespoň říct policii, co se stalo. Prý jsem se chtěl postavit, ale nějak mi to nešlo (trochu zlomenin), tak sem si údajně stěžoval alespoň na to, že se mi blbě dýchá (taky aby ne s pneumotoraxem).

A jak to vypadalo?? Slušně jsem jí to nandal…

Jen nevím, jestli jsem letěl skrz, nebo se rozplácl. Ale dodávka jela v protisměru a odbočovala vlevo, takže mě všech šest lidí na palubě "přehlídlo, nevidělo, určitě jsem jel děsně rychle a neměl rozsvícený světla a určitě i věděli, že nemám lékárničku a mám propadlou technickou".

Nemocnici asi znáte a na googlu se koukněte, jak vypadají lidi na jipce. Já měl docela slušný štěstí – „pouze“ slezina ven, pneumotorax, zlomená levá ruka, pár žeber a trochu to schytala pravá ruka a přibyly mi nějaký šrámy na obličeji. Na pravý ruce jeden kloub na prstu - něco jako v Hit the apex ... (až to najdu doplním). 10centimetrová jizva na levém zápěstí moc vidět nebude a ta cca 13 centimetrů dlouhá na břiše bude jen pro vyvolené:D Vybavení: helma Nolan N62, bunda Vanuci (loketní a ramenní chrániče, páteřák levnej od Luise (u nás se prodává skoro 2x dráž pod značkou 4sr, tuším), levný kalhoty od Luise (s kolenníma chráničema) a boty Alpinestar Toucan - ty jediný přežily bez úhony. Všechno ostatní rozstříháno, helma i brýle vysklený - to aby holky šílely z jizev v obličeji "z boje" :).

V nemocnici taky prča, nemusel jsem se o nic starat - dýchalo to za mě, pít sem mohl, jak jsem chtěl, a na záchod nepotřeboval (cévka - geniální vynález, to chci domů!!). Mladá, hezká sestřička jako by mi úplně vážně podávala propisku: „A nyní Vám umyji genitál." A dala si záležet, asi nějaký hec ze školy - zda se "podaří" :D Kurňa, doufám, že bude fungovat!?!?! (to se projevilo až po nějaké době… uf, je cajk :) Ostatní sestřicky se „ho“ zřejmě bály.

Co dál? Na jipce mají „krásný“ postele, samy se nafukují a vlní, to kvůli proleženinám. Jenže mně mezi balonky zapadl zadek, a měl jsem ho tudíž zabořenej do postele. Tak buď něco uděláte s postelí, nebo mi dejte dávku (a jedna na noc nestačí!!)! Takže to skončilo něčím mezi hysterií a pokusem o asertivitu, čímž se tímto sestřičkám na noční směně omlouvám - musel jsem se naučit rozeznávat, kdy to přijde. Nebolelo to, jen to bylo trochu nepříjemné a já lehce labil. A pak si mám kvůli tem opiátům pamatovat, že za mnou jezdili příbuzní a kamarádi :/

Na JIPce už začala být nuda, nutili mě, abych dýchal sám (schválně jsem nemyslel na dýchání a říkal si, kdy si tělo řekne, ale ta mašinka byla vždycky rychlejší a něco mi tam foukla). S tou „genitální“ sestřičkou (studentka záchranářské školy – cože, oni mají vejšku?? Pěkný) jsem se seznámil. Je fajn, příjemná, ambiciózní, líbí se mi. Chodila za mnou si popovídat, člověk by se zamiloval ;) Jenže oblbováky a nálada dělají své :/ Jak šel čas, říkám si, že mi ještě nic nedělali s rukama. Tak kdy to přijde, ať vím, na čem jsem? Dýchám sám, odebrání dýcháku z plic byl docela nářez, ale umějí to rychle. Takže jsem mohl na normální pokoj a nastal noční přesun (asi se někde stala další nehoda a já byl na tom ze všech JIPáků nejlíp, nebo vtipné cvičení vojáku). Po přeložení přišel takovej divnej pocit u „trubičky tam dole“, jako by tam nebyla (musel jsem držet). No nic, čůrat musím…. A když jsem podruhé volal sestřičku, ze jsem se … a že cévka asi nefunguje, dostalo se mi nasrané odpovědi, že ona tu teď v noci nebude cévkovat! Tak s tím zakvedlala a byl sice klid, ale já ležel v mokrým. Chci dávku!!! Ted sám nevím, jestli mě vzbudili při operaci hned po srážce, nebo se mě zeptali až po cca deseti dnech, kdy mi operovali ruku (ruce), a tuším, že jsem jim odpověděl: „Zkuste to …“ A po delší době mi došlo, že se asi ptali, zda mi mají amputovat poslední článek na jednom prstu. Při nalívání čaje mě nějak začala bolet ta „zdravá“ ruka. Krucinál, co s tím? Nikdo nic, tak mi ji alespoň dali do sádry.

Vedle mě ležel starší pán. Prý jel na kole a nějak se nedomluvil s náklaďákem. Docela jsem ho litoval, byl na tom hůř než já :/ Třetí na pokoji byl mladej kluk – „trochu“ spadnul ze skály, hodně velkej bordel v obou kotnících …To jsou příběhy :( a říkám si, že jsem na tom ještě dobře.

Sestřičky stále nechápou, proč nepotřebuju na velkou, a stále se zjišťují, jestli nepotřebuju. Komu by se taky chtělo prdět do nízkýho lavoru, který vám podsunou pod zadek „těsně před“. Juhů, další mladší sestřička, teď už terapeutka z „mého města“. A že prý mam vstát a zkusit chodítko. No, moc to nejde. Snad přijde ta nemocniční víla i příště. Tak už pár kroků zvládnu, paráda, můžu na velkou ;). Jenže ouha, obě ruce v gipsu. Kdo mi utře..?? Bratři jak se patří -  střídali se tam dva kluci, byli fajn, ale stejně jsem měl blbej pocit. Konečně už můžu sestřičkám oznámit „byl jsem“ :D Pak mi došlo, že za tu dobu může příhoda s klobásou v lesíku v Králikách. Cévka ven, sestřička vyfoukla balonek, škubla a jako by tam ani nebyl. No nic, jede se domů. OK, tak mě alespoň odvezte. A můžu vůbec sedět nebo raději mám ležet? Nevíte? Hmmm, takže asi budu stát. Sanitkou se mnou jel další mladej kluk, co spadl, tentokráte z okna na střechu a zádama dolů. Jede rehabilitovat, nějaký měsíc už jenom leží. Přeju ti, ať brzo chodíš, chlape! Já měl co dělat, abych ze sanitky vůbec vyšel asi čtyři schody domů. A po nějakých šestnácti dnech jsem DOMA!

A hned, abych se cítil jako doma, na mě mamka: „Kde mám tableta?!! Ani k televizi si nemůžu!“  Samo ze jsem sebral tableta, protože sem byl naloženej v obýváku u telky, kde nic nedávali, a spát se mi nechtělo, respektive bych zas nespal v noci :/ A nějak jsem se zabavit fakt musel. Nešlo skoro nic dělat, byl sem rád, ze ležím a tupě zírám. Vstávání z postele je zážitek na Novalgin a trpělivost, vstanu pouze na jednu stranu. Ku**a, jak se teď umeju?? Mamka?? NE! Kupodivu si stále píšu s holkou, co neví, co chce. Jedno ale ví, že nechce mě… Kdo by taky chtěl takovýho kripla :), to jsme si vyjasnili už dřív. Já ji taky ne :p Nemůže přestat myslet na jednoho, co byl motorkář :/ „Tak si dej do vany pěnu …“ Hmm, hezky mě meje, a baví ji to! Konečně jsem si mohl dopřát svou oblíbenou dlouhou vanu, sice s haxnama ven, ale i tak super. Pak nastoupili kámoši, pojeď s náma. Tak jsem dal jedno a byl rád, že můžu zas na gauč :/ Kurňa, musím na velkou. No, asi to budu muset nechat odmočit. Na malou si sedám :/

Paráda, první kontrola kousek od baráku, ale i tak byla docela fuška vyjít jedno patro :( Druhá kontrola…jéé, héééle, ona tam je další zlomenina (na tý skoro zdravý… „No, tak teď už zdravá je, ale moc ji ještě nezatěžujte.“), a tady další! Paráda, co jste ještě přehlídli? Při další prohlídce se mnou jela kamarádka, jenže jí řízení moc nešlo, tak jsem si to domů zkusil alespoň sám. Kupodivu to šlo, další krůček, co můžu dělat ;) Bývalá přítelkyně z ničeho nic – „Ahoj, něco se děje?“ Co by se dělo? Jsem ti dlouho nepsal. Odpovídám: „Taky sám nevím, ale najednou jsou na mě všichni hodní.“ A tak mě po zhruba dvou letech navštívila u mě doma. Chtěla mě asi povzbudit, je hodná … že by snad něco? Je fajn, mám ji stále v hlavě, ale seru na to, trápil jsem se dost a nikam to nepovede. Pak mi přijde, že za mnou jezdí, jen aby si ulevila, anebo si říká: „Alespoň, že se má hůř než já.“ Jehéé, já už si celkem obstojně utřu zadek sám, v pozici golfisty a kvůli malý si už nemusím sedat! Říkáte si, co to je za sprosťáka, ale byla to tak trochu radost, další věc, kterou zvládnu sám.

Konečně jsem si přivezl a sestavil počítač, jen klávesnici si musím dát kolmo, jinak se na ní levou rukou nedostanu. Můžu pařit (tohle fakt pomáhá – člověk trochu přestane myslet). Hry mě ale brzy nějak přestávají bavit, přemýšlím, co bych dělal dál, mohl bych se něčemu učit. Hele, zajímávej článek o jednočipech. Jelikož jsem už jednou programoval (na diplomku), tak to snad půjde. A jde to … Arduino, ESP8266 … zábava na celé dny. Zatím se učím, ale připravuju něco, co by se mohlo hodit motorkářům na okruh, hlavně tedy pro sebe. Snad se na tom na jaře udržím bez strachu.

Cestovní enduro na výlety je v hajzlu. Předek je na maděru, rám ohnutej, ale od motoru dál to vypadá OK. Nově pošitý sedlo, nový kufr a nějaký to nový oblečení jsem si tedy moc neužil :( Motka měla cca 26tkm a vypadala jako nová, měl jsem ji rok… Bylo to moje druhé KLE500, první bylo z roku 1991, kterou jsem měl asi sedm let, tohle byla 2005 a chtěl jsem si ji nechat navěky, jelikož obě nic nepotřebovaly, nechtěly. Předtím jsem jezdil na Jawě 250, kterou jsem si po koupi prvního KLE postupně restauroval. V roce 2015 a 16 jsem také byl i na pár motorkářských kurzech i na okruzích (malý i velký) – výborný, chci, chci ještě ;).

Taky mě navštívila jedna firma, co se zabývá vymáháním pohledávek pro poškozené (Partner pro poškozené s r.o. – na vizitce mají s.r.o. :) ) Kde na mě sehnali kontakt? Policie? (místo výplaty fakt berou almužnu) Snad nee, s nimi sem mluvil a ti by si nelajskli. Nemocnice? No možná, ale tenhle pojištovák věděl víc o nehodě než o zranění. Takže pojišťovny – Kooperativa nebo ČSOB. Postupně mi pár lidí potvrdilo, že se tato data „ztrácí“ z pojišťoven. Co kdybych se stavil na policii a dal nějaké oznámení o manipulaci s osobními údaji? Stejně mně ta návštěva ale vrtala hlavou. Nejdřív jsem si říkal, prdím na to, chci zpět jen to, co mě stála motorka a oblečení. Aaaalleeee … tak sem se o to začal zajímat a …

Dostal doporučení na jednu firmu poblíž místa havárie (proč ne, znají se tam). Alespoň mi někdo helfne – chtějí cca 20% z vymožené částky (cena motorky se nepočítá). Postupně zjišťuji, že v místě havárie je sedmdesátka a to sem určitě nejel. Později jsem si spočítal, že kdybych 70 jel, nejspíš bych ho těsně minul nebo se lekl a … nebudu domejšlet. S motkou nemůžu nic dělat. Policie si ji sice nafotila, ale musí ji navštívit i někdo z pojišťovny. Ku**a, já se jí chci zbavit! Takže celou dobu, než jsem pro ni poslal, čekala před policejní stanicí. Ještě že bylo celkem pěkné počasí.

Už zvládnu i procházku kolem bloku. Tak to si můžu dojít na očkování. Když se odebírá slezina, je člověk náchylnější na nemoci (slezina je takovej předfiltr krve), takže chřipka (zdarma), haemophilus, pneumokok a meningokok stojí asi tři tisíce. Vyúčtujeme pojišťovně, stejně jako ten Wobenzim.

Konečně mi berou dva ze tří drátů, kterýma mám spojený kosti (ulna, radius jsou spojený asi 2milimetrovým drátem, no, on to je ale spíš nerez vrták. …jedenapůlkou kloub prstu na druhé ruce) - nechávám si na památku, konečně můžu začít rozhýbávat. Vůbec se jim nechce. Na pravý mi ale furt jeden prst trčí v gibsu. Já ale opravdu na vás neukazuju „fakáče“. Musím na rehabilitaci. Tam se ze mě zděsili, že to nedají ambulantně a že mě zkusí nahlásit do nemocnice a rehabilitovat ústavně. Z ničeho nic volají v pátek dopoledne, že mám nastoupit v pondělí ráno. No, to asi neklapne, příští týden musím tam a tam a ještě na kontrolu do nemocnice, kde mě dávali dohromady. Dost jsem je zklamal a možná si mě kvůli tomu pamatují ještě dnes. Přesouvám o týden. Jenže se z ničeho nic nemůžu v poloze vleže nadechnout tak, aby to nebolelo. Mám volat sanitku? Novalgin a zkusím to zaspat. Nepomáhá. Vstupní kontrola na rehabku značí zvýšené CRP, hmm, to vás nevezmeme. Paráda, co teď? To těch pár chytrých hlav, co mě vidělo, neví. Rentgen, sono, znova krev … nikdo nic … dostal sem antibiotika, ale než zabraly, nevyspal jsem se, každý nádech vleže – jau, ku**a, dopr, pi**, di do **. Spím zkroucenej jak paragraf, abych si ulevil. Ještě jedna kontrola v nemocnici – vytažení posledního, třetího drátu. Jen to něčím nastříkal a pěknýma nerez kombinačkama zabral. „Jak tak na vás koukám, to sem si mohl udělat doma :D.“ Vzpomínám, jak u druhýho drátu pracně oblepoval ruku, opichoval umrtvovákama, ty snad bolely víc, než by bolelo samotný vytahování.  Konečně můžu nastoupit na rehabku, konečně jsem  po 3,5 měsících bez obvazů a můžu si utřít zadek jako normální člověk :D.

Každá nemocnice má svý – v jedný mají internet (+), pokoj bez televize(+) a nic moc jídla(-), druhý bez internetu, s telkou a velmi slušným jídlem – a jelikož rehabka je cca tři hodiny denně (rozprostřeno v celém dnu) … no, musel jsem si dokoupit další 1,5GB dat. Měl jsem s sebou pracovní notebook a občas dal vědět, že je v práci vidím, co dělají. Prej tu budu dva týdny, fajn sestřičky, ještě lepší terapeutky mě sice mordujou, ale jsem rád, je vidět pokrok. Dostávají přezdívku pacholci, primář je pak kat (pacholci byli ve středověku pomocníci kata a kat prováděl i mučení, které se dost podobá místním terapiím). Tak nějak si lámu hlavou, co s těma rukama a prstem na pravé ruce. Doktorka si na mě dělá čas a probírá se mnou i možnost amputace posledního článku. Zkusím nechat dohojit a pak nemocnici ve Vysokém (všichni o nich básní a reklamu jim nedobrovolně dělá i naše výborná tenistka). Stále si nemůžu otevřít sám pet flašku, potupně žádám asi 75letýho staříka, se kterým ležím na pokoji. S jedním pacholíkem házím řeč, fajn holka ;) Doporučíme si postupně literáturu … a vám taky doporučím – Základy mužského šovinismu, Mužský šovinismus pro pokročilé – lehké čtení pro pobavení, četl jsem před rokem …. bomba … jen musí mít člověk nadhled. Dále Cesta pravého muže a Cesta nespoutané ženy … už trošičku těžší, ale člověk si uvědomí pár věcí. Tak si mě tu chtějí nechat ještě další týden, cože? To mi nikdo neřekl a proč mě tu všichni oslovují 1. pádem?? Na to snad máme 5., ne?? Začíná prča, už vím, jak tu dělají čaj – pět litrů ze dvou lžiček (kávových), lítá nám tu netopýr a já se chci jít zeptat na sousední lůžkové oddělení (plicní), jestli nemají cígo. Raději se domlouvám, že tu další týden nezůstanu, ale vypadá to, jako by jim to bylo líto. Jenže mně by hráblo (netopýra mám natočeného na videu, žádný bludy).

Jde se do práce, na tři dny před Vánocemi, ukončit si neschopenku, ať konečně můžu vypadnout z toho baráku, pak dovča, Vánoce. V práci čistej stůl. „Juj, pracuju tu ještě?“„Joo, museli jsme si tu uklidit.“ „Jéé a já chtěl vyhrát soutěž o nejzabordelanější stůl.“ „To bys nedal, byli tu vetší borci.“ :D Konečně si otevírám první pet flašku!! ;) Kupodivu zvládám i honitbu s myslivci a příval alkoholu na Silvestra. Asi jsem si za ty čtyři měsíce dostatečně odpočinul. Jak začaly mrazy, stále se připomíná prostředníček :/ Přijde mi, že čím víc mi rok 2016 dal, tím víc mi vzal. Párkrát na okruhu se silnicí, výlety s veteránem, nový lidi, nová práce, jeden pohřeb, tři pády z motorek (sere mě, že jednou s veteránem).  Zkusím nějaký ten sport a na jaře se snad nebudu bát s motorkou do normálního provozu. Snad se i poučím, jestli se z toho nějak poučit lze…

Pokračování: 6P ... pojišťovny, policie, právníci, peníze, prodej, práce.

Za špatně vložené video, chybející mezery a podobné chybičky se omlouvám, místní editační systém jsem nepochopil .... jaksi za každým písmenem "v" smaže mezeru .... boží, opravuju ručně!!