Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

19.04.- 22.04.2019
Velikonoce? Co to jako je? Jo táááák, volno, tomu už rozumím. Svátky? A jaký? Že se navaří a napečou metráky žrádla, ženský se legálně seřežou, chlapi legálně ožerou a děcka, kterým by prospělo lítat po hříšti, si dom donesou bágl sladkostí? Tohle neslavím.
Jsem neznaboh... v něco si věřím, ale nic profláklýho ve výčtu náboženství to nebude. Nejspíš v sebe, poněvadž to je jistota.
…. škaredá středa – to jo, to by odpovídalo. Počasí dostávalo pomalu rozum, půlka pracovního týdne, poslední den školy, tempo, blázinec, únava, vyexpedovat mládě na prázdniny.
…. zelený čtvrtek – poslední den v modrákách, modrý nebe nad hlavou, před sebou 4 (čtyři!) dny volna, radary tančiliy v rytmu slunečního reggae.
Je jasný, že tenhle supervíkend bude na dvou kolech. Na rozesmátýho Banditu ukazuju dva prsty a dodávám „ty dny si říkají o dva tisíce!“, jen vyprskne smíchy a ukazuje mi připravenou mapu. No tyyy kráááso, to je nástřel jako prase: trasa kopíruje hranici kolem celé republiky. Bandita má ještě víc ulítlý nápady než já, palec nahoru. Jen na sucho polknu...

Pátek – 19.04.2019

Brzký budík, obloha vymetená, kufry se plní nejnutnějším, itinerář sepsaný, mapa, navigace, nabíječky, poslední domácí kafe. Sedláme koně, vzrušení by se ve mně dalo krájet, vtípek střídá vtípek, těšíme se jako malí haranti. Konečně čtyřválce roztřískají tiché líné sváteční ráno. Míříme do Mladkova, abychom se odtud přicucli ke státní kranici. Serpentýny lemované lesem a Divokou Orlicí jsou nádherný, stoupáním Orlickými horami klesá teplota, na Šerlichu se povaluje poslední zásoba sněhu, silnice jsou pokryté posypovým štěrkem. Hltám každou porci krajiny, která se mi servíruje, na pár minut se nadechneme v Deštném, v Dobrošově nás ohromí pohled na Orlické hory za našimi zády, po nespoutané přírodě přetrpíme Náchod a přes Polici nad Metují směřujeme k Trutnovu na doplnění kofeinu. Kousek se vracíme a stoupáme na Královec, přes Žacléř, Mladé Buky, zastavujeme ve Vrchlabí a napájíme koně. A sebe. Parkujeme na kraji tlupy motorkářů, kteří mají výjezd před sebou, na parkovišti to hučí jako v úle. Tradiční situace – papírová mapa neujde jejich pozornosti, jeden z nich se s námi dává do hovoru a my se dozvídáme, že musíme udělat ústupek z trasy, protože silnice kolem vodní nádrže Souš na Frýdlant je ještě zimně uzavřená. Čeká na nás Tanvald a úlovek. Stále totiž plníme plán v odchytu Krmelců a na Tanvaldském Špičáku byl jeden zalitý slunkem – Krmelec Tanvaldský Špičák . Lehounce rychlostně zaprasíme kolem Liberce a bereme směr západ. Při pohledu na časomíru nám totiž dochází realita. I přesto, že máme skvělý čtyři dny volna, nemůžeme stihnout obklíčit naši zem po hranici. To se fakt nedá. A poněvadž nejsme na závodech a nepotřebujeme si nic dokazovat, nehodláme se nechat honit časem a tím, co máme striktně před sebou, vypouštíme záhryz Šluknovskýho výběžku. Se zakutáleným sluncem za obzor zastavujeme na čerpačce v Děčíně. Noc na krku, musíme sehnat, kam se skácíme přes noc. Daří se nám zabukovat ubytování v Litvínově, motory utichají o půl desátý v noci. Vstřebáváme jeden vtipný zážitek za druhým – je nám zdůrazněno, že hotel je plný, a máme obrovský štěstí (za celou dobu potkáváme jednu asijskou bytost v modrákách); na jídlo je nám nabídnuto, ať si řekneme, co bychom si dali, ovšem každý návrh je zamítnut, na talíři nám přistávají denní zbytky (chutnalo nám, i když možná hlady); v momentě našeho futrování paní šéfová kouří u vedlejšího stolu; přednáška o financování a zpracování dokladu o našem pobytu nebere konce, korunu tomu nasazuje zarámovaný ceník na recepci z roku 2004; v koupelně po několika hektolitrech odpuštěné vody dostáváme informaci, že teplá voda teče k našemu překvapení na pozici modré na baterii... prostě se nepřestáváme tlemit jak dva puberťáci. V kraji, který je převážně občansky setmělý, jsme ale rádi, že mazlíci parkují v zamčené garáži, z jejíhož interiéru máme ten pravý zážitek až za denního světla...

19.04.2019 – 417 km.
Trasa : Žamberk, Mladkov, Orlické Záhoří, Olešnice v Orlických horách, Česká Čermná, Náchod, Police nad Metují, Radvanice, Trutnov, Královec, Žacléř, Rudník, Vrchlabí, Jablonec nad Jizerou, Kořenov, desná, Tanvaldský Špičák – Krmelec , Liberec, Chrastava, Jablonné v Podještědí, Děčín, Chlumec, Teplice, Litvínov

Sobota – 20.04.2019

Z lehkýho bezvědomí nás probírá zvuk budíku. Rovnáme kosti do pohyblivýho formátu, plníme kufry, dopisujeme itinerář, zbytečně se s vyplutím nezdržujeme, tenhle přístav nás určitě nesvádí k delšímu setrvávání. Nebe vymetený, další skvostný den máme před sebou. A ten zahajujeme průletem kolem chemičky za Litvínovem a neskutečným smradem, který je prosáklý v celý krajině. Příšernej puch, nežila bych tu za zlatý prase. Prořízneme Karlovy Vary a do intercomu si opakujeme ruštinu, tady jeden nikdy neví. Vlítneme na dálnici, na jejím konci akutně doplňujeme kofein, pátráme po čerpačce se stovkou a upřesňujeme plán cesty, rychlostí blesku v Chebu odbočujeme na Aš a ve Františkových Lázních napájíme koně. Tenhle územní chvostík musíme ztrestat. Číháme na ceduli Aš, že jako fotka, a padáme pryč. Vjíždíme do jakýchsi Mokřin, jsou nekonečný, civilizačně nadupaný, na reklamních plochách je to samá Aš. No tak sakra... Aš jsme projeli tam a zpátky, cedule nikde, ale my víme, že jsme tam byli... V Plané promýšlíme co největší přiblížení k hranici, a kdybychom za sebou nechávali bílou čáru po tryskových motorech, na mapovou klikatici budeme nárokovat autorská práva, protože: Tachov, od exitu 128 do D5 na Rozvadov (a jeho trpaslíky!), zpátky na Přimdu(fantastický panoramata), přes Novou Ves kamsi zpátky k rakouským hranicím, otočka na Bělou pod Radbuzou, Meclov, Domažlice. Ve Kdyni krmíme nádrže, Bandita žaludek, já kofeinový deficit, kontrolujeme zmeškaný hovory, rovnáme kosti, pohodujeme, všechno nám připadá k smíchu, chrlíme na sebe cokoli, co sežral cestou šum ve sluchátkách. Máme času, kolik chceme a užíváme každou chvilku, vědomě jsme obklopený emoční bariérou, která k nám nepouští ani náznak všedního stresu nebo starostí. S pokročilou hodinou upravujeme cestu, přes Klatovy, Strakonice, Volyni, zastavujeme kolem osmé večer na okraji Vimperka. Je nejvyšší čas začít hledat střechu nad hlavou. Nejdřív ovšem fotíme zástavbu, na kterou zíráme, a zboření smíchy ji přes slzy takřka nevidíme. Na vrcholu skalnaté stěny stojí baráky a nad srázem mají některé z nich dřevěné pavlače. Naši pozornost upoutá hlavně jeden, který má pavlač ve zvláštním i na dálku ne zrovna zdravém stavu a bez zábradlí. Dostáváme záchvat smíchu, poněvadž nás okamžitě napadne, že to je přesně ten balkonek, na který s milým úsměvem pošlete pro cokoli tchyni. Humor nás vzápětí lehce přechází, protože vypátrat nocleh je skoro nemožný. Svítá naděje, na telefon nám potvrzuje volný pokoj hotel v Prachaticích. Večerní cesta přes vodní nádrž Husinec je parádní. V Prachaticích kroužíme jak dva satelity, kterým někdo ukradl oběžnou dráhu, v úzkých uličkách centra města. Konečně objevujeme hotel, je půl desátý a zoufalý chlapík vybíhá z hotelové restaurace, aby nám oznámil, že než nás stihl vypsat na jediný volný pokoj, byl obsazený agenturou přes net, takže máme smolíka. No ty kráso, celkem vtipná situace v tuhle hodinu. Na svým telefonu spouštím hotspot, Bandita se připojuje, pátráme, voláme, všechno obsazený. Přes booking lustrujeme mapu a zkoušíme volat „Kemp U Šerifa“. No ty kráso, vezmou nás. Adresa do navigace, je tma jak v ranci, nemáme v hotovosti ani vindru. Humor nás zásadně neopouští, takže za zpěvu „...kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany...“ projíždíme Bavorov, ve Vodňanech otestujeme funkčnost bankomatu, v Protivíně na čerpačce se zazásobíme bagetama a za dlouhou zdí zámeckého parku pomalu vplouváme do dnešního cíle. Čeká nás naprostej zázrak a my jsme jak dvě Alenky v říši divů. Kemp U Šerifa je jako světlo na konci tunelu, prostě pecka. Motky utichnou o půl jedenácté v noci, je pekelná kosa. Registračka, ubytujeme se a ještě stihneme vysomrovat točený pivo. Na terase pokoje, pod kterou bydlí za pletivem mazlíci, do hluboké noci přetřásáme všechny zážitky a události a splachujeme prach z cesty doplněním pitnýho režimu z půllitrů. Možná už s posledním kouskem bagety pak upadáme do bezvědomí smíření s faktem, že motorkáři mají být drsní a smradlaví. V teplotě nedaleko od nuly se pouštění vody za účelem očisty prostě nevešlo cíleně do denního programu.

20.04.201 – 469 km
Trasa : Litvínov, Chomutov, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Aš, Františkovy Lázně, Planá, Tachov, Přimda, Rozvadov, Přimda, Bělá nad Radbuzou, Poběžovice, Meclov, Domažlice, Kdyně, Klatovy, Strakonice, Vimperk, Prachatice, Bavorov, Protivín

Neděle - 21.04.2019

Probouzíme se, slunko už je vzhůru asi hoďku, ale i tak jsme v kempu v bdělém stavu jako první. Dochází nám v plný parádě, kde jsme vlastně složili hlavy, máme pusy od ucha k uchu, je to úžasný místo a vůbec se nám odtud nechce. Zkoumáme další cestu, upřesňujeme trasu, vypisuju itinerář, balíme, loučíme se a převelice děkujeme za přijetí a azyl. Vracíme se na čerpačku v Protivíně, plníme nádrže a sebe. Nevím, jestli měly motky podobný pocit při tankování, ale já miluju, když mi potrubím teče horký kafe, waauuu. Směr je jasný – Šumava a to se sluncem nad hlavou a oblohou bez mráčku, počasí neuvěřitelně drží, díky tam nahoru. Počínaje zhruba obcí Volary začíná naše dnešní totální fascinace, nemáme ani páru jaký skvostný den nás čeká. A že bude skoro k nevydejchání. Silnice s bezchybným povrchem je věc, nad kterou rozum zůstává stát, obzvlášť v kraji, kde zima není žádná dávačka, a provoz na ní není malý. Žádný výtluky, látání štěrkem, hlaďounký asfalt, špičkový zatáčky, přehledný úseky, zkrátka naprosto požitková jízda. Zdravíme se s nekončícím množstvím motorkářů a svoboda, nespoutanost, radost by se ve vzduchu dalo krájet. Krajina nám servíruje jeden vizuální masakr za druhým, členitý terén, čerstvou jarně zelenou trávu na loukách, temné koruny lesů, velikány Šumavy pod nevzdávající se vrstvou sněhu, Lipno jako naleštěné zrcadlo, kýčovitě modrá obloha, opojná vůně volnosti. Nechávám se prostupovat vším a umocněné hřebečkem je to šílenej nářez. Sem se chci vrátit. A znovu to prožít. V Dolním Dvořišti stočíme směr na sever, najíždíme na hlavní tah, zrychlujeme přesun přes České Budějovice, Třeboň do Jindřichova Hradce, tam zastavujeme na čerpačce, krmíme koně, Bandita sebe, já prolévám hrdlem horký kofein, rovnáme kosti, odpočíváme. Další přibrždění nás čeká za sto kilásků ve Znojmě, jen kraťoučký, napít, mrknout do mapy. A to nemám ještě ani páru, že mě čeká pekelná třešinka na nedělním dortíku. Úsek ze Znojma do Pohořelic, ty kráso, prasácká rychlostní prasečina, hřebeček pěnu u tlamy, ze mě snad kapal adrenalin, tělesný výplach, super, waauuu. Na hraně Pohořelic jsem řvala do intercomu, že si Znojmo dáme ještě jednou, poněvadž to byl teda mazec. No nic, přes vodní nádrž Nové Mlýny jsem se vrátila do reality na hrázi na semaforech v koloně bez konce. Jenže i tam jsme na červenou mleli patý přes devátý, nešetřili gestama a káceli se na nádrže motek ve výbuchu smíchu. V Mikulově před osmou večer kotvíme na benzínce a tradičně startujeme pátrací akci, kam že to sebou seknem poslední noc. Máme štěstí jako hrom a ubytovací úlovek je šedesát kiláků odtud v Hovoranech. Nakupujeme jídlo a pivo a úplně nás rozseká obsluha čerpačky, která na jakýkoli dotaz (fakt jakýkoli náš i dalších zákazníků) odpovídá bručivě stejnou větou „mně to je jedno, já tomu nerozumím“. No prostě není nad to, když člověk svojí prací žije. My byli z toho pracovního nasazení totál zboření smíchy. Do Hovoran dojíždíme za tmy po deváté večer a klasika – nemůžeme najít penzion s naší rezervací. Bandita hodí modrýho na bočáka na přechodu pro chodce na návsi v centru obce. Je tu docela rušno, hospůdky plné, v místním kulturáku se chystá nějaká slavnostnější akce a najednou před námi stojí dva mladíci a nadšeně hulákají „tvl, hele, motorkáři!“ a už žvaníme a tlemíme se a my vyzvídáme, kde je „naše bydlení“. Čtyřvály zabrblají na pozdrav, dojíždíme k pezionu a paní majitelka nás posílá do zadní ulice, kde máme parkovat. Pozice na stojánkách je značně na hraně a paní majitelka neváhá ani chvilku, vyjíždí svým autem na ulici a dává nám svůj dvorek k dispozici. Motky se uvelebují vedle bazénu a já jen zvednu výhrůžně prst „jestli bude ráno na hladině mastná skvrna, nevykecáte se z toho, že jste si byly zchladit žhavý motory!“. Koníci mají luxusní pelechy. A my máme luxusní zázemí. V deset večer pod pergolou splachujeme piváskem spolykaný kilometry, máme huby od ucha k uchu, v euforii bychom se mohli koupat, probíráme snad každý najetý metr a smích nemá konce. Doprčic, to byl den, že o takovým se člověku ani nezdá...

21.04.2019 – 444 km
Trasa : Protivín, Netolice, Zbytiny, Volary, Černá v Pošumaví, Rožmberk nad Vltavou, Kaplice, České Budějovice, Třeboň, Jindřichův Hradec, Jemnice, Znojmo, Pohořelice, Mikulov, Břeclav, Hodonín, Hovorany

Pondělí – 22.04.2019
Velikonoční ráno rozřízne zvuk budíku a hnedle vůně čerstvýho kafe. Paní majitelka penzionu nám přijde říct, že za vraty jsou koledníci v krojích, jestli je chceme vidět. Noo joo, vlastně jsou Velikonce a mrskací pondělí. Vzduch na dvorku ohřívá neúnavné slunce, balíme se, dnes už nás bude trochu tlačit čas, protože je den ve znamení návratu dom. A tentokrát za tmy asi těžko, že jo. Dlouze se loučíme a děkujeme za moc příjemný bydlení, čerstvý itinerář je připravený, na mušce je další krmelcová kořist. Z bund vyndáváme vložky a já se těším, že se pojede s ještě větším pocitem volnosti. Co nejtišeji opouštíme ulici, abychom nerušili moravské koledníky, a pobídneme koně na Hodonín, Veselí nad Moravou, Uherské Hradiště, v Napajedlích zastavujeme na horký kafe a Bandita na gáblík a pokorně si vracíme vložky do bund. Dnešek už je o poznání chladnější. Obsluha benzínky je protivná jak osina v zadku, asi ji ještě nikdo velikonočně nezmlátil, i když by zasloužila i mimo jarní svátky. Ale určitě ne kvůli tomu jim tam Bandita urval víko popelnice, když šel vyhodit čurbes. Prostě je nejspíš tak mocnej. Ovšem tam zjišťuje, že s ním ukončila vstřícný vztahy platba přes mobil. Ve Zlíně zajíždíme nakrmit plnotučně motky a platba Banditu zase neposlouchá a nikdo neví důvod. Mně tam naopak udělá radost pán, který, ač sám autem, přijde vyseknout poklonu hřebečkovi se slovy, že přesně takovou motku měl taky, a že je prostě skvělá. Jojojo, díky chlapíku. Žádný meškání, přes Vizovice se přehoupneme na druhou stranu Vartovny kolem (mně známý) buszastávky „Si/yrákov“ a nad Liptálem zastavujeme na kraji silnice. Bandita je nesvůj a má brouka v hlavě z nepovedených plateb, je vidět i na jízdě, že není v pohodě, a že mu letí myšlenky úplně někde jinde. Bere telefon a kontaktuje banku. Světe div se, problém byl po dlouhým hovoru odhalen. Došlo k souběhu a časovýmu překrytí neplatný platební karty (kartičky) a aplikace v mobilu a zrovna dneska se to postavilo na zadní. Takže super, do Bandity se vrací klid a radost. Celý úsek souběžně se slovenskou hranicí je prošpikovaný cedulema s rychlostním omezením, děsnej vopruz, třicítka střídá padesátku, když se náhodou objeví sedmdesátka, jásáme, že popojedem. Škrtneme o Vsetín, ve Valašském Meziříčí zlomíme trasu na Rožnov pod Radhoštěm a míříme k jedinýmu dnešnímu úlovku. Jeho adresu zadáváme do navigace při kafi ve Frýdku-Místku. Proplétáme se k sadům Bedřicha Smetany, parkujeme motky a jdeme pár desítek metrů parkem k Občerstvení Krmelec. Na tom by nebylo nic divnýho. Jenže my si nesundali ani helmy a jako dva kosmonauti s foťákama v rukách procházeli mezi na lehko oděnými lidmi a byli u toho v naprostý křeči smíchy. Z toho, co jsme tam vyváděli, jsem byla úplně odbouraná. O maximální pozornost všech přítomných jsme si říkali jak bejk o červenej hadr. Krmelec jsme zdokumentovali, čímž jsme rozzuřili jednoho dredovatýho hosta. Patrně proto, že jsme nerozdávali formulář se souhlasem zvěčnění za účelem ochrany osobních údajů a ksichtů. Bandita to vyřešil brilantně a sklopil si při odchodu z parku sluneční clonu, aby byl neviditelnej. Možná by to vyšlo, kdybychom u toho neřvali smíchy. Dredař si razantně dopochodoval až k motorkám a několikrát si vyblejsknul Banditovu eSPeZetku, jakože nám to tímhle činem teda nandal. Byli jsme v klidu, rvačka nehrozila, poněvadž byl cca poloviční tělesné struktury než já. Houpli jsme do sedel a mazali dál na Ostravu a po jedenáctce na Šumperk. Jedenáctka... mám tu potvoru ráda, jenže v Ostravě jak když utne. Bylo ve mně po pohodě. Bylo hodně hodin, slušná štreka před námi a mě vzal útokem stresík a smutek, že už musíme spěchat, že mě doma čeká hroznej fofr a spousta povinností, že se ten úžasnej život na hřebečkovi blíží do finále... prostě mě to bez varování převálcovalo. A nešlo jet. Nešlo to svižně na rovinkách, nešlo to v zatáčkách, celý tělo zatuhlý, ruce bolely, jak jsem blbě bojovala se zmateným hřebečkem. Bruntál, Rýmařov, před sebou Skřítek jako za trest a já jen opakovala do intercomu „jeď, užij si zatáčky, budu Tě jen brzdit, dojedu Tě“. Čerpačka v Šumperku byla jako vysvobození. Šrotovala mi hlava a říkala jsem si „Co to děláš, sakra! Proč to děláš, co blbneš!“ Vymetla jsem stupidní a svazující myšlenky, nadechla se a první předjetý auto bylo jako puštění žilou. Cesta do Žamberka byla jako uvolněná lavina, zase radostná, živelná, divoká a prasácká. A to byla ta nejlepší tečka za velikonoční luxusní toulačkou... Petlice na maštali zaklapla v sedm večer, bylo to o hřebeččí chlup. Bandito, díky za všechno... bylo to skvělý...

22.04.2019 – 407 km
Trasa : Hovorany, Hodonín, Veselí nad Moravou, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Vizovice, Vsetín, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Frýdek-Místek – Krmelec, Ostrava, Opava, Bruntál, Rýmařov, Šumperk, Králíky, Mladkov, Těchonín, Mladkov, Žamberk

Sumář: 1.737 km
19.04.2019 – 417 km.
Trasa: Žamberk, Mladkov, Orlické Záhoří, Olešnice v Orlických horách, Česká Čermná, Náchod, Police nad Metují, Radvanice, Trutnov, Královec, Žacléř, Rudník, Vrchlabí, Jablonec nad Jizerou, Kořenov, desná, Tanvaldský Špičák – Krmelec, Liberec, Chrastava, Jablonné v Podještědí, Děčín, Chlumec, Teplice, Litvínov

20.04.201 – 469 km
Trasa: Litvínov, Chomutov, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Aš, Františkovy Lázně, Planá, Tachov, Přimda, Rozvadov, Přimda, Bělá nad Radbuzou, Poběžovice, Meclov, Domažlice, Kdyně, Klatovy, Strakonice, Vimperk, Prachatice, Bavorov, Protivín

21.04.2019 – 444 km
Trasa: Protivín, Netolice, Zbytiny, Volary, Černá v Pošumaví, Rožmberk nad Vltavou, Kaplice, České Budějovice, Třeboň, Jindřichův Hradec, Jemnice, Znojmo, Pohořelice, Mikulov, Břeclav, Hodonín, Hovorany

22.04.2019 – 407 km
Trasa: Hovorany, Hodonín, Veselí nad Moravou, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Vizovice, Vsetín, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Frýdlant nad Ostravicí, Frýdek-Místek – Krmelec, Ostrava, Opava, Bruntál, Rýmařov, Šumperk, Králíky, Mladkov, Těchonín, Mladkov, Žamberk