Generálka BMW R 1100 RT | Motorkáři.cz

Vlastník	Marinemen
Vloženo	13.5.2015
Aktualizováno	24.5.2015
Zobrazeno	1 878x

Víkend na krku a v práci náhodou skoro nic jen obvyklá sobotní kontrola co se děje na stavbě. No a kam jinam než na Hildu a za kulturou !!!
No jo ale kam? Volím metodu generátoru náhodných čísel a vyhrává zámek Březnice. No a protože baťoh Zuzka nenamítá tak v 11.00 startujeme směr Jince a Příbram. Nechci drásat dálnici a tak jedem po „staré“ . Cestu sice komplikují obvyklé objížďky ale nakonec okolo poledne kotvíme v malé hospůdce kousek od Jinců kde tankujeme nádrž Hildy a naše žaludky. Porce docela ujde a oběd nám zpestřuje místní zemědělec na super traktoru – jako v 50 letech…… No a už jedem přes Jince – kde jsou ty časy kdy jsem tam sloužil – a už jsem v Příbrami a odtud se blížíme k Březnici. Vesnička tj. malebná a zámek docela rozlehlý,v hezkém parku. K mému zklamání není bohužel přístupná sbírka zbraní a tak se budu muset spokojit s interiéry a porcelánem. No nic taky to ujde a tak procházíme interiéry zámku a mě zejména zaujímají kachlová kachna která stojí v skoro každé místnosti. Procházíme místnost po místnosti a ponořujeme se do historie.
Původně gotická tvrz se stala na konci 12. století sídlem slavného českého rodu Buziců, byla postavena při historické obchodní, tzv. „Zlaté stezce“ (Semita Aurea), spojující Čechy s Bavorskem. Ta měla značný význam pro osídlení, hospodářský a kulturní rozvoj českých zemí. Na počátku 15. století patřila tvrz krátký čas panovnickému rodu Lucemburků, králi Václavu IV. Poté se stala majetkem panského rodu Zmrzlíků ze Svojšína, jehož nejznámější příslušník Petr Zmrzlík, nejvyšší mincmistr království českého, byl blízkým přítelem Jana Husa. Ten mu napsal den před svou smrtí, 5.7.1415, dopis na rozloučenou. Renesanční období od poloviny 16. století je spojeno s významným panským rodem Lokšanů z Lokšan, jenž v osobě Jiřího z Lokšan, osobního tajemníka dvou českých králů, Ludvíka Jagelonského a Ferdinanda I., říšského místokancléře, dvorního rady a polního říšského hejtmana v Řezně, povýšil Březnici na významné rodové sídlo v hierarchii českých panství. Svůj společenský význam si Březnice uchovala i po smrti Jiřího z Lokšan , kdy zámek přešel do vlastnictví jeho ženy Kateřiny Lokšanové, rozené Adlerové z Augšpurku. V letech 1555 – 1660 se březnický zámek stal milostným útočištěm arcivévody Ferdinanda, zvaného později Tyrolský, druhorozeného syna českého krále a římského císaře Ferdinanda I., místodržícího v Čechách, který se na březnickém zámku tajně oženil s neteří Kateřiny z Lokšan - Filipínou Welserovou. Jednalo se o morganatický sňatek, který se však později, navzdory době a všem protivenstvím, zapsal do dějin jako jedno z nejšťastnějších a nejnaplněnějších manželství v historii habsburského rodu. .
V raném období náboženské války třicetileté, v první polovině 17. století, roku 1623, bylo březnické panství zkonfiskováno protestantskému rodu pánů z Lokšan. Novým držitelem se stal Přibík Jeníšek z Újezda, v té době písař menších desek zemských, později karlštejnský purkrabí a nejvyšší písař zemský známý jako královský prokurátor, jenž obžaloval a tribunál posléze odsoudil 27 pánů popravených na Staroměstském náměstí 21.6.1621 za vzpouru proti českému králi Ferdinandovi II. Přibík Jeníšek z Újezda se zasloužil o stavbu zámecké, raně barokní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie v letech 1625 – 1632, dále o výstavbu městského chrámu sv. Ignáce a sv. Fr. Xaverského v letech 1642 - 1650 a barokní jezuitské koleje dokončené v roce 1652.
V 18. a 19. století byl březnický zámek ve vlastnictví významného českého šlechtického rodu Krakovských z Kolovrat a na sklonku 19. století až do června 1945 byli majiteli zámku představitelé česko – uherského panského rodu Palffyů z Erdodu. Historickým unikátem je však jedinečný renesanční interiér nejstarší zámecké knihovny v Čechách, tzv. Lokšanské, pocházející z roku 1557, který se dochoval takřka v nezměněné podobě včetně původního trámového stropu, Zámecké zbrojnice uchovávají většinu druhů zbraní, od chladných po palné, od útočných po obranné, z období od 15. do 19. století.
No tolik o historii – stáhl a opsal jsem to z netu – přece jenom nejsem A.Jirásek.
Po prohlídce si sedáme do místní kavárny na ledovou kávu a vynikající belgický dortík (sbohem štíhlá liniie pláče baťoh…..). Pak ještě kupujeme lahvinku vína na večer a cestujeme ďalej směr Hořovice. Tam si hodíme relax v zámecké zahradě a pak už pokračujem po „staré“ plzeňské směr Beroun a Praha. Objížďka mě znechucuje a tak sedáme na dálnici a za 20 minut už jsme u Kaufu kde dokupujeme zásoby k vínu a k večeři. Víno je luxus a taky jsem luxusně utaháni protože oba usínáme jako špalky.
Ráno se budíme brzy a po kafi hop opět na Hildu a jedeme se mrknou co nového v Pekelných dolech. V Mělníku si dáváme snídani v trávě a pak už mažeme směr Dubá,Lípa,Zákupy. Tam jsem upozorněn strejdou v oranžové vestě že se na cestě jede cyklozávod a tudíž mám jet opatrně protože závodníci nejedou jen po své straně silnice ale i v protisměru – což se mě na mostku za Zákupama potvrzuje - vyletí na mě dva cápkové v protisměru a ještě se diví když na ně houkám…no co dodat.
V Pekelkách si dáváme oběd a pak už zase do sedla směr kamsi…..jedem na Mimoň,M.Boleslav a někde odbočujeme na Mšeno. Tam mě překvapí asi 15 km silnička s novým asfaltem a zatáčkami do kterých je vidět a tak si jízdu maximálně užíváme. Ve Mšeně káva a oddech na náměstí a hurá přes Kostelec do náruče matky Prahy. Tu po vysazení Zuzky doma projíždím bez problémů a tak mohu unaven ale spokojen zaparkovat uprášené BMW do tepla garáže.Celkem jsme najeli v sobotu 222 km což je trefa k nevíře a v neděli 280 km. To jsou v průměru délky etap v plánované polské dovolené – chybí do ní už jen 29 dní…..