BMW R 1200 ST (2006)

S bráchou a taťkou jsme přes zimu plánovali nějaké projížďky a tenhle víkend se nám jedna povedla na jedničku s hvězdičkou.
Počáteční nepříznivé předpovědi našich meteorologů sice bráchu hodně odrazovaly, ale já byl přesvědčen, že počasí nakonec vyjde a ukázalo se, že jsem měl pravdu. Začátek vyjížďky byl naplánovaný na dopoledne 24.5.2014. Ráno jsem se probudil a obloha vypadala, že bude každou chvilku pršet a všude byla mlha, no prostě hnus. Byl jsem však přesvědčen, že se vše v dobré obrátí a tak jsme okolo půl jedenácté hodiny vyráželi na cestu směr Sušice. Jeli jsme já, Jíťa, brácha Pája a taťka Dobeš. Zima nebyla, nepršelo a silnice pomalu osychaly. Mířili jsme na Milevsko a dál přes Písek, Strakonice a Horažďovice až k restauraci u Sv. Antonína. Čím jsme jeli déle, tím se počasí zlepšovalo. Po výtečném obědě u Sv. Antonína už svítilo slunko a obloha byla protrhaná. Naše další cesta vedla k hradu Velhartice, kde jsme si prošli hrad a při prohlídce přešla přeháňka, pak už nepršelo a jen svítilo slunce. Po prohlídce jsem navrhl cestu na německou stranu Šumavy a nápad se setkal s nadšením. Hodil jsem tedy do navigace nějakou slušnou trasu a jelo se. Počasí přálo a tak jsme byli za chvíli v Železné Rudě a od tud už jsme jeli v pravo serpentýnama nahoru. Dál jsme se krásným kopcovitým terénem dostali k jezeru Arbersee, kde jsme zastavili a udělali nějaké fotky, pak už jsme jeli v podhůří Baworského lesa zpátky k přechodu Strážný. Cesta byla výborná, provoz minimální, slunce pálilo a klukum to šlo od ruky jako už dlouho ne, takže jsme si jízdu všichni moc užívali. Čas se pomalu nachyloval a my se ze strážného museli přesunout do Petrovic u Sušice, kde jsme měli zamluvené ubytování. Jeli jsme přes Kubovu Huť na Vimperk, a pak dál vlevo na Kašperské Hory a přes Hartmanice do Petrovic. Přijeli jsme do penzionu po půl sedmé hodině a poté, co jsme se vybalili, jsme hned šli na večeři a pivo. Mi chlapi jsme si poručili panenku na liškách a jíťa si dala kuřecí medajlonky. Pochutnali jsme si neskutečně, zdejší kuchyně je opravdu výtečná a domácí. Pak už jsme lili pivo až do půlnoci. Ráno jsme vstávali odpočatí a ani nás nikoho netrápila kocovina. Dali jsme si královskou snídani a za cíl dnešního dne jsme si vytyčili šumavské slatě. Jeli jsme tedy přes Srní a Antýgl, kde jsme zastavili a nostalgicky jsme zavzpomínali na dětská léta a pak už jsme přes Kvildu přijeli k Jezerní slati. Počasí nám přálo, bylo krásně teplo a obloha bez mráčku. Poté co jsme se dostatečně pokochali, jsme přejeli k Chalupské slati. To už se ale začal den převracet do druhé poloviny a my museli zamířit k domovu a tak jsme jeli zpátky na Vimperk a přes Volyni, Strakonice a Písek jsme mířili domu. Pája si posledních 20 kilometru užil naprosto dokonale a odvázal se, uháněl jako vítr.
Společná vyjížďka vyšla perfektně, počasí bylo super, nezmokli jsme ani jedinkrát a skvěle jsme se najedli a napili, všechno prostě sedlo na 100%.
Teď už jen čekáme na další příležitost se společně svézt a snad vyjde i nějaká společná dovolená.