O prázdninách jsem dlouhé týdny přemýšlel zda to má cenu. Nakonec jsem se hecnul a objednal si termín v Motoškole Sršeň na neděli. Celou dobu jsem byl v klidu, až týden před odjezdem sem si uvědomil, co to bude obnášet. Pátek: zběžná kontrola motorky. Zda je vše přišroubováno a nelítá. Pak už jen stačilo nabalit oblečení, nářadí, 1,5l oleje a hlavně dolít pnou nádrž. Sobota: Odjezd v 9:00 směr Olomouc, Pelhřimov, Tábor, Písek, Blatná a ubytování. Jel jsem nejkratší trasou a mimo dálnici. GPS ukazovala něco přes 400 km. Kupodivu se jelo dobře. Bylo teplo a slunečno. Takže jsem nasadil cestovní rychlost do 80km/h a jel tak na kochačku. Celkem mě zradila GPS i značení různých objížděk. Například jedu si takhle vesnicí a najednou uzavřený most. Nikde nebyla značená objížďka . Schválně sem se tak 2 km vracel, jestli tam nebude cedule. Nikde nic a tak jsem využil toho že zrovna nikde nikdo nebyl a střihnul jsem to po mostku pro pěší, který byl hned vedle. Trámky byly sice shnilé, ale Javwčku to uneslo tak co. Po cestě mě ještě 2x málem sundala plechovka. Poprvé to bylo v jakési vesnici. Postarší dáma s očima na čelním skle se vyřítila z vedlejší. Samozřejmě pod plynem. (asi dříve závodila) Uviděl jsem ji naštěstí v čas a objel zleva. Podruhé v Táboře. Taková pěkná, chytrá (UU) blondýnka ve Fabce. Čekala na křižovatce na vedlejší a jela kolmo přes hlavní. Mezi mnou a autem přede mnou byla mezera cca 10m. Jel jsem asi 45km/h. Věděl jsem o ní, ale nemyslel jsem, že to riskne. A ejhle ona riskla. Takže jsem na to hrábnu. Zadek začal klouzat. Vyhnuli jsme se tak o metr. Byl sem div živý. Pak už to byla pohoda. Dojel jsem k ubytování U svatého Antonína. Ve zkratce. Úžasné jídlo, pití a hlavně luxusní ubytování za hodně rozumnou cenu ( i pro mě studenta). Ještě jsem vyčistil mašinu a šel na večeři. Večer jsem se ještě připravoval na pondělní zkoušení ve škole a zapichl jsem to v 10 večer. Zhodnocení dne: 400 km, 9 h v sedle, 2x málem někde, kde bych být nechtěl a 2x a 5 x bloudění a dohadování se s GPS kudy dál. Neděle: Budíček mám na 7:45. Následuje snídaně a kontrola a nabalení mašiny. Vyzvedl si mě přímo jeden instruktor a jeli jsme společně stíhacím tempem 90km/h na letiště. Zde byla nejdříve teoretická příprava, rady a typy. Člověk by neřek, Jak nějaká maličkost dokáže zásadně ovlivnit jízdní vlastnosti motorky. Poté následovala praktická zkouška naklonění, spojené s díváním do zatáčky a brzdění. Dokonce jsem několikrát škrtal stojanem a stupačkou. Bylo mi divné, že mé nijak zvlášť kvalitní pneu stále drží jak přilepené. Při brzdění zase pištěla přední guma. To tomto kole mě přiřadili do 3 skupiny (nejpomalejší) společně s nějakým chopperem . Pak se jelo na první úsek tratě, která byla spíše běžného typu a byla zakončena zastávkou na oběd . Zde se rozhodlo, že ve 3 nemůžu zústat, že bych se tam nudil. Pravda při rychlosti, která zřídka kdy přesáhla 80km/h, bych se toho moc nenaučil. Následuje 2 úsek. Tady už začíná jít do tuhého. Zatáčky se jedou opravdu svižně. Mám co dělat abych udržel krok. Jawka se točí a začínám slyšet podezřelé klepání z motoru. Řekl jsem si že na to seru. Když už sem se sem dostal tak toho využiju a tahám heft na doraz. Při zastávce na kafe si všímám důležité skutečnosti. Každý jak jsme sundali přilby jsme se tlemili jak malí kluci před prodejnou hraček. Pak nám řekli že sme v zatáčce pod plynem projeli štěrkem. Nikdo nechápal o čem se mluví. Já sem jen registroval pár kamínku klepajících do hledí ale jinak nic. Následovala 3 část. Nejtěžší. Tady už šlo do tuhého. Už jsem ale pochopil jak mašina funguje a tak sem se držel za instruktorkou i v zatáčkách. Asi v polovině 3 úseku jsme narazili na zatáčku, ve které bylo snad tuna štěrku. Prostě ty prasata tam zasypaly díry tím asfalto štěrkem a nedali tam ani značku. Vlítli jsme tam snad v 70. Všechny nás to doslova rozhodilo. Mě se utrhl předek a sjel tak o 15 čísel. Nohu mi to vyhodilo, i když sem ji měl za stupačkou. Protože jsme ale neubírali plyn a ani nebrzdily, tak se mašiny znovu chytli a jelo se dál. Ale bylo to fakt o hubu. Od té doby fakt nechápu, jak někdo může na štěrku lehnout. Pak ještě bylo pár vracáků z kopce, které se jeli už projížděli pod plynem. Poté jsme se vrátili na letiště, kde bylo zhodnocení a fotečka. Následovala dlouhá cesta domů. Po celém dnu mi zbylo v nádrži celkem dost benálu, tak jsem si řekl že budu stavět až v Táboře. To mě celkem dost vytrestalo. Při příjezdu do tábora mě čekala celkem dost zajímavě značená objížďka. Po nájezdu na nějakou dálnici mi motor signalizoval, že nemá co bumbat. A nastala krize od tábora jsem byl tak 10 km a nevěděl jsem kde je další sjezd. GPS mě vedla stále dál a občas si řekla že i přes staveniště se musí dát jet. Na dalším sjezdu sjíždím do nějaké zapadlé dědinky, kde nikdo není. Vidím jen nějaké světlo v místní firmě asi na pelety. zastavuji a v nádrži mám tak 3 deci. Obíhám firmu a nikde nikdo. Pak vidím nápis, že vchod je zezadu. Du tam. Zrovna vyjížděl borec se zvedačkou a tak se ho ptám, kde je tady benzínka. Borec ( s polským přízvukem) říká že asi 2 km kousek za vesnicí. Nasedám a jedu. Přejedu první kopec a nic. Přejedu druhý a zase nic. Už si představuji jak to v 7 večer po tmě talačím 15 km do Tábora. A až na 3 kopečku tak skvěle schovaná za stromem . Byla tam . Úplně mi přeběhl mráz po zádech. Dolil sem plnou a podle značek na Pelhřimov. Asi 70 km před Brnem mi začalo nějak slábnout a problikávat tlumené světlo. Věděl jsem že je to paticí, na které se roztáhli kontakty vlivem silnější žárovky, kterou tam mám. Na další benzínce zastavuji a sesedám. Po sesednutí sem se rozklepal jak ratlík. Bylo totiž 10 hodin večer a 7 stupňů. Nasazuji si čepici a rozebírám světlo, abych kontakty vyhnul zpátky. Dal sem to za 20 min. Dotankuju nádrž a jedu nonstop až domů. Těch posledních 170 km už bylo fakt kritických. Začal sem se nudit a byla nehorázná kosa. Domů sem se dostal v 00:30. Poplácal jsem mašinu po nádrži a se slovy"dobrá jízda" sem se s ní na pár hodin rozloučil. Rekapitulace neděle: 609 km v 7 stupních, 7,5 h, 1 porucha, 1 málem tlačing. Pondělí: Vstávám v 5:45 a po snídani vyrážím na mé krásce do školy. Byl sem téměř jako mrtvola, ale povzbuzený tím co sem si dokázal jsem přežil celý den.
Celkové zhodnocení akce Motoškola. Bez výjimky, každý kdo jezdí, by návštěvu motoškoly měl brát jako povinnost . Autoškola vám dá akorát papír. Nic víc. O ovládání motorky nepadne téměř ani slovo. Motoškola je jediná cesta jak se naučit správně a bezpečně jezdit. Opravdu to nejsou vyhozené peníze. Postě jeďte a pochopíte.
-
Kdesi v polu při svačině.
-
Letiště.
-
Nácvik pohledu do zatáčky + maximální náklon.
-
Jedna před odjezdem domů.
-
Podolský most.
-
Zastávka u Podolského mostu.
-
Oprava světla v 22:00 a v 7 °C.
