Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Na Svátečná den jsme si naplánovali asi úplně poslední takovou trošku delší vyjížďku. Jeli jsme já Jíťa a Charlie. Mělo přát počasí, tak to byla jasná volba. Rozhodli jsme se, že se projedeme a zároveň si užijeme nějaký tý kultury. Vyrazili jsme kolem devátý z Prahy. Na Okoř to je jen kousek, ale já ač s navigací jsem bloudil. No nakonec jsme trefili, ale byl to boj a hlavně ty otřesný silnice, člověk byl ještě namlsanej z německa a teď tohle. V poklidu jsme zaparkovali a vydali se na hrad. Stihli jsme prohlídku co právě začínala, a tak jsme se procházeli zříceninou a fotili a poslouchali slečnu průvodkyni a její výklad. Musím však říct, že nebyla příliž milá a to ostatně nikdo, koho jsme v celé Okoři potkali. Po prohlídce se blížilo poledne, a tak jsme si sedli do místní hospody a poručili si jídlo, tam jsme se opět setkali s velmi nepříjemnou obsluhou, opravdu nechápu, když ta práce ty lidi nebaví proč jí dělají. Při odjezdu směrem na Úštěk nás paní co hlídala parkoviště taky mile vyprovodila a my byli rádi, že jsme to místo plné protivných lidí opustili. Silnicema co silnice připomínali občas jen velmi zřídka jsme se blížili k Úštěku, opravdu silnice v čr a zvláště v této lokalitě stojí za prd. My však měli dobrou náladu slunko svítilo, nebe se vyjasnilo a bylo krásně teplo. Zastavili jsme na parkovišti, ze kterého vedla cesta k hradu a vyrazili jsme. Jaké bylo rozčarování, když jsme mířili poměrně hodně strmě dolů do údolí a lidé, které jsme potkávali z opačného směru nás ujišťovali, že je to ještě hodně daleko a půjdeme ještě hodně do kopce. My jsme však trvdošíně pokračovali a potili se o sto šest. byly to snad tři kilometry těžkým terénem z kopce do kopce. S vypětím všech sil jsme nakonec k hradu dolezli a koupali se ve vlastní šťávě, stálo to však za to. Hrad je velmi pěkný romantický a zajímavý. Co nás však pobouřilo byl fakt, že odněkud z druhé strany sem vedla sjízdná cesta neboť zde parkovala felicie, a z naší strany přijet nemohla to byla cesta spíš pro trialovou motorku. Vydali jsme se na cestu zpět k motorkám a opět jsme si mysleli, že na té cestě vypustíme duši. Po příchodu k motorkám, zde akorát parkovala partička dalších motorkářů, kteří když nás viděli se zhrozili a my jim po pravdě řekli, že tahle cesta není nejvhodnější, a tak to otočili a jali se hledat onu sjízdnou cestu ke hradu. My jsme vypili poslední zbytky vody a vydali jsme se k České Lípě a Sloupu k Babičce. Tam nás přivítali jako obvikle vřele se slovy: "tak vás pěkně vítáme u nás ve mlýně" vypili jsme hektolitry vody a popovídali jsme o tom, jaké bylo léto a tak podobně, ještě jsme zašli na zmrzlinu, a pak jsme museli vyrazit na cestu zpátky. Ještě jsme se však zastavili na nově otevřené rozhledně na Stráži, ke které jsme jeli zase takovou off road cestou, musím říct, že fazer už si na tento typ cest zvyká. Celý Sloup jsme měli jako na dlani. Pak už jsme jeli na Prahu, a to po oné známé silnici přes Dubou, kde byl jako vždy hustý provoz a já nechápu ty co tam lítají jako hovada obec neobec provoz neprovoz. Stavili jsme se ještě v Mělníce dotankovat na Onu benzín a za vydatného stmívání jsme opět dorazili do Prahy. Než jsem zaparkoval byla zase tma. Výlet se opět povedl a ve stánku jsme si dali zase pivko, kde jsme smutně konstatovali, že takových výletů už asi letos moc nebude jestli vůbec nějaký bude. Najezdili jsme něco kolem 250 kilometrů.