Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Letošní dovolenou nám navrhl Náš starý dobrý Charlie a my jsme ihned kývli.
Zhruba v květnu, jestli se nemýlím, Charlie navrhl při sezení u pivka v jedné z blízkých náleven cestu do Alp. Já ani Jíťa jsme neváhali a ihned se začalo plánovat. Hned zpočátku bylo jasné, že pojedeme s největší pravděpodobností já, Jíťa a Charlie. Termín jsme stanovili na samotný začátek července. Asi týden před odjezdem jsme ještě popili a doladili detaily cesty, jelikož nejsme s Jíťou tolik zběhlí v cestování za hranice Čech, musel nám Karel dát pár cenných rad na cestu. Dovolená nám tedy začne 1. července v pátek a skončí ve středu 6. července navečer. Karel mi poslal mapu trasy do navigace a začalo se balit. Jelikož jsme se zrovna přestěhovali do nového bytu, bylo balení o to složitější, protože najít potřebné věci v hromadě igelitek neznámého obsahu je velmi složitá věc.
Nastal den Dé Pátek ráno já byl sbalen a čekal jsem netrpělivě na Jíťu, až přijde z práce, abychom vše naházeli do auta a vyrazili do Sedlce, kde máme ustájenou mašinu. Naštěstí Jíťa přišla brzy a tak jsme kolem poledne vyráželi z Prahy, silnice byla ještě docela průjezdná a vše šlo podle plánu, jen ty mraky se tak jako zlověstně honili okolo. Po jedné hodině jsme byli v Sedlci a začalo se s balením na cestu. Zjistil jsem, že pneumatika co mi ji Pukoun prořezával přesto nesplňuje mé očekávání a tak jsem se jal narychlo přezouvat. No bylo to o fous ale stihli jsme to a tak jsme po třetí hodině odpolední za mírného mrholení vyráželi vstříc dovolené. Plán byl jasný, ve čtyři na pumpě ve Strakonicích, kde na nás bude čekat Charlie, který jel z Prahy rovnou z práce. Vzali jsme to na Milevsko, kde jsme chytli déšť a tak alespoň brašny dostaly nepromoky. Před Pískem už nepršelo a cesta ubíhala v pohodě. Tak jsme skoro s půlhodinovým zpožděním dorazili na pumpu ve Strakonicích a přivítali se s Karlem, který už na nás čekal. Prohodili jsme pár slov a upřesnili si dnešní plán, který zněl: „spát budeme v Braunau am Inn“. Vyrazili jsme tedy směrem na Vimperk a v Kubově Huti jsme povečeřeli. Mraky nás však opět dostihly a putovaly s námi, nicméně tak jako lehce poprchávalo. Déšť nás zastihl až na benzince ve Strážným. Co se dalo dělat, jeli jsme dál a mířili do Německa k Passau. Tam jsme prokličkovali a zajeli k Louisovi, kde měl Karel v plánu si za sedm éček koupit nepromok, který si vyhlédl na netu. Tam zjistil, že je to jen taková šprcka na jedno použití a začal tedy zkoušet o dost dražší modely nepromoků. Snažil se co to šlo, ale ani velikosti typu XXXXXL mu nepadly. Koupil tedy onu šprcku s tím, že jí stejně nepoužije, že už totiž nebude pršet. Vydali jsme se tedy na cestu směrem k Braunau. Na A3 jsme však chytili opět déšť, ani jeden z nás však neměl chuť se do nemoků oblékat a tak jsme těch několik desítek kilometrů v dešti zvládli bez větší újmy. Ještě že jsme měli s Jíťou kůži namazanou jak se patří. Do Braunau am Inn jsme už přijížděli za poměrně slušného počasí, bylo už něco po osmé a tak jsme nelenili a šli se ubytovat do hotelu Andre kde jsme měli zarezervovaný pokoj. Charlie ještě s panem Andre poklábosil a dostal z něj velmi cennou informaci, že bankomat, který nám hlásila navigace tam vůbec není, a je jen na náměstí. Rychle jsme se ubytovali. Vybalování bylo komické všechno bylo durch a tak pokoj vypadal jak jeden velý sušák na prádlo. Osprchovali jsme se vroucí vodou (Jíťa byla jako vždy promrzlá ze všech nejvíc a šli jsme k bankomatu, který nám pan Andre poradil, asi po kilometru a půl jsme to vzdali a vydali se k bankomatu, který byl v navigaci. Našli jsme ho rychle, bohužel byl zamčený a přístupný jen na rakouské karty. Bylo už hodně pozdě a tak nešel nikdo okolo, kdo by nám otevřel svou kartou. Šli jsme tedy zpátky do hotelu s tím, že peníze si vybereme ráno. Popili jsme ještě Karlovu borovičku a náš rum, moudře pohovořili a šli jsme ležet. Karel ani nechrápnul, no je to prostě správnej kámoš.