Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Pokračování našeho objíždění republiky na sebe nenechalo dlouho čekat. Termín byl daný, počasí mělo taky přát, bylo rozhodnuto. V pátek jsme se opět dohodli, že se sejdeme tentokrát v místech, kde plánujeme první noc a to bylo v kempu u Kdyně. Moje drahá polovička Jíťa, už tentokrát nemusela slavit Velikonoce a jela semnou. Cíl byl jasný, kolem šesté hodiny odpolední být ve Kdyni. Vyrazili jsme s dostatečnou časovou rezervou a vzali to jako obvykle na Písek, Strakonice, Horažďovice, Klatovy až do Kdyně. Kemp jsme našli díky navigaci zcela v pohodě a ubytovali jsme se v zamluvené chatičce. Převlékli jsme se do civilu a šli jsme si dát něco dobrého k večeři. já bral gulášek s osmi, Jíťa kaťák a k tomu pivko. Vyhlíželi jsme Charlieho s Baníkem. Netrvalo dlouho a bublání GSa nám ohlásilo jejich příjezd. Proběhlo přivítání a už jsme si všichni pochutnávali. Nesmělo chybět ani fandění našim hokejistům u minitelevize v hospodě. Večer jsme si dali ještě několik doušků rumu a šlo se spát.
Ráno klasika, raní očista, příprava na cestua, snídaně a už jsme mířili k Folmavě. Tam proběhlo již tradičně nezbytné focení u cedule a hurá vstříc cestám vedoucím blízko hranic. Zastavili jsme se až u přechodu železná, kde byl levnej benzín, ale nebraly karty. Dál se jelo přes Rozvadov, objeli jsme Tachov a do Broumova, pak na Cheb přes Aš k nejzápadnějšímu bodu čech. Dojeli jsme po louce co nejdál to šlo a nechali mašiny u památníku po zaniklé vesnici. Baník prohlásil, že nikam nejde a že pohlídá stroje. Já Jíťa a Karel jsme šli pěšky až k nejzápadnějšímu bodu. Byl tam klid a informační tabule. Foťáky cvakaly a šlo se zpátky. Bylo už pozdní odpoledne a tak jsme se rozhodli, že objedem tento cíp republiky až do Vojtanova a tam se rozhodnem jak budeme pokračovat. Ve Vojtanově jsme usoudili, že v krušných horách budeme obtížně shánět kemp a tak jsme sjeli k Františkovým Lázním do kempu Jadran. Koupili jsme chatky objednali si večeři a pivo a šli jsme se po celodením tripu převléct a vykoupat. Sprcha nás postavila na nohy, a tak jsme si dali večeři a dávali pivko za pivkem až dlouho do noci. Samozřejmě tu s námi byl i náš přítel rum, který nikdy nesmí chybět.
Ráno bylo chladné ale veselé, večer jsme to nepřepískli a bylo všem do zpěvu. Snídani jsme si koupili v nejbližším Lidlu a na louce jsme se parádně najedli. Slunko svítilo a mi uháněli podél hranic do Kraslic a dál po hřebenech Krušných hor ve výšce kolem 900 metrů nad mořem až do Božího Daru a na Klínovec. Tam proběla pauza, focení a jelo se dál směr Vejprty. Oběd jsme si dali v jedné restauraci u cesty a ke vší naší smůle jsme opět čekali skoro hodinu. Pokračovali jsme dál po krušnohorském okruhu až k vodní nádrži Fláje, kde jsme zastavili a okoukli toto veliké dílo. Pokračovali jsme dál do Cínovce, Petrovic a Tisé až Do Děčína. Tam jsme se opět vyfotili u značky a otočili jsme to ku Praze. Vedl jsem ekipu a jak už to tak býva, slunko sviňa mi svítilo tak blbě do navigace, že jsem vůbec neviděl kam mám jet. V Ústí nad Labem jsme dotankovali nejlevnější benzín za celou cestu a jeli dál na Prahu. Před prahou jsme ještě zastavili na benzince protáhnout si nohy a zároveň jsme se rozloučili, protože já s Jíťou pojedeme až do Sedlce. Doma jsme byli Nějak po osmé večerní hodině a na tachometru jsme měli natočeno přes 980 kilometrů. Tato část se opět velice povedla a byla spousta legrace, Baník s Karlem jsou totiž neskutečný týpci. Už se těšíme na další část našeho plánu objet Českou republiku co nejblíže hranic.