BMW F 650 GS Dakar (2004)

V sobotu jsem si vyjel na Vysočinu na takovou grill-chlastací akcičku (místo nesmím prozradit, protože mě sledují mimozemšťani a postavili by mi tam pozorovací základnu - nehledě k tomu, kdyby to tady pozoroval nějakej lesník, nebo ochranář) a vyjel jsem hezky dopoledne. Jelikož tuhle párty pořádáme 2x do roka, jsme zvyklí se na oběd sejít v jisté hospůdce a teprve po obědě razíme do kruté divočiny rozdělat vatru, ogrilovat flákoty, vykouřit doutník a dobře pokecat. No a jelikož jsem tam na oběd dorazil a seděl jsem sám na vyvýšené zahrádce, zvedl jsem telefon a vytočil vůdce klanu. Bylo mi sděleno, že něco neklaplo a že dorazí až ve čtyři přímo na místo. No měl jsem tak po dobrém smažáku něco přes 3 hodiny čistého času, které jsem rozhodně promarnit nehodlal. Chatka, kde se naše soukromé orgie odehrávají je na vzdálenější a ne zrovna nejpřístupnější samotě a tak se mi nechtělo jet s kuframa nejdřív tam, sundat je a pak teprve na projížďku, tak jsem se vydal do lesů i s nimi. Co už. Po pár kilometrech jsem odbočil ze silnice a bral to polňačkama jak to šlo. Najednou přišly lesy, pole a louky. Po poli se snažím držet vyjeté cesty po traktoru, abych nikomu neničil porost a lesní cesty jsou v pohodě. Sem tam jsem zastavil a lehl do trávy, nebo jehličí, abych chvíli spočinul. Ale jelikož jsem toho stihl dost objezdit už za dvě hodiny, rozhodl jsem se přeci jen vyrazit na místo určení. U chatky nějací dřevorubci rubali stromy a i když miluji práci a vydržím se na ni celé hodiny dívat, přišlo mi to mírně žinantní. Tak jsem shodil kufry a znovu kopl do vrtule, abych prozkoumal lesy v okolí. No, dobře jsem udělal, protože ten kopcovitý terén, ketrý se mi naskytl před plexisklem mě přímo oslovil: "chlapče, máš kliku, že jedeš bez kufrů, páč tady bys měl problém". Tak jsem dal další hodinku v kopcovitém lese plném lití, větví a kamení a tehdy jsem si poprvé kopl do šutru přirostlém k zemi. Bylo to moc hezké, ale daleko hezčí by to bylo, kdybych měl místo měkkých trialových bot, ve kterých se krásně chodí raději pevné umělohmotné motocrossové trepky. Ale za chvíli to přestalo bolet a po týdnu je už rak na palci na ústupu. No každopádně jsem si to užil a mám z vyjížďky hrozně fajn pocit. V neděli odpoledne po vystřízlivění jsem jel už jen silnice tak nějak pomaloučku, po lehoučku, dle principu teorie Braunova pohybu částic (od okresky po okresku) jsem se dostal zpět do Brna. A to je dobře.