Yamaha FZS 1000 Fazer (2001)

Už delší dobu si potřebuje můj taťka zvaný dobeš vyzvednout originální výfuky na svého introše od chlapíka, který mu motorku prodal. Přesněji řečeno jsou to už skoro dva roky. A tak, protože se chystáme na společnou vyjížďku do Alp, bylo rozhodnuto, že stůj co stůj tam musíme dojet. Slovo dalo slovo a termín byl daný. Vyrazíme v sobotu 9 dubna, počasí by nám mělo přát. Dal jsem vědět pro jistotu i Charliemu a baníkovi, protože s těmahle klukama je vážně legrace a každá akcička s nima stojí zato. Konstelace hvězd nám byla nakloněna a tak jsem měl obrovskou radost když Charlie i Baník přislíbili účast. Tak tedy vše je naplánováno, vyrazíme v sobotu v poledne abychom byli kolem druhé hodiny v Humpolci na benzince, kde se máme sejít s Baníkem. V pátek večer jsme ještě s Charliem zašli na pivko ke Kroužilovi pár jich tam naklopili a parádně pokecali.
Byla sobota slunko svítilo a já nemohl dospat, čas se vlekl, ale nakonec jak to tak bývá jsem čekal na Jíťu, než se připraví pěkných pár minut a tak se stalo. že sraz nebyl v plánované poledne ale o půl hodiny déle na místní benzince. Charlie byl připraven, já i dobeš jsme vzali plnou a vyrazili jsme na Tábor, Chýnov, Pelhřimov až do Humpolce k benzince, kde jsme se měli sejít s Baníkem. Cesta probíhala v pohodě, jen ten vítr by mohl být menší. Dali jsme si kávu a už přichází ten věčně vysmátý Baník. Ještě jsme chvilku pokecali prohřáli se a vyrazili jsme do centra Humpolce k pamětní desce, na počest nejslavnějšího přistěhovalce Hliníka. Byly asi dvě hodiny po poledni, ale najít na Humpoleckém náměstí střízlivou osobu se nám zdálo snad nemožné. Jeden se klátil na lavičce a druhý v notně podroušeném stavu se jal nás k desce zavést. Udělali jsme nějaké fotky, onen opilec nás chtěl ještě vést kamsi k dalším zajímavostem města, ale to už jsme sedali na mašiny a jeli dál směr Čechy u Přerova, kde jsme si ony výfuky měli vyzvednout. Až do Přibyslavi to byla pohoda ale pak mě navigace začala vést poněkud špatným směrem a to k dálnici. Bohužel jsem zapomněl zakázat placené úseky a tak jsme se ocitli u dálnice na Brno. Byla tam benzinka, a protože baník mi dával najevo, že už by potřeboval do té své nádrže nacákat nějakou tu pohonou hmotu odbočil jsem. To jsem v šak neměl dělat byla tam snad tatra štěrku na silnici, já to projel bez újmy, ale pak slyším kovové zvuky a vzrcátku vidím dobeše jak leží. Zastavil jsem kluci taky a šli jsme mu pomoct. Diky pomalé rychlosti se v podstatě nic nestalo, jen se uvolnila stupačka a nohou si ohnul klíček. Stupačku jsme provizorně ale kvalitně připevnili a klíček byl naštěstí ohnutý tak že šel strčit do spínačky a šlo jím otáčet. Příhoda to byla velmi nemilá, ale naštěstí to dopadlo všechno dobře. Kdo potřeboval vzal benzín a jelo se dál. Vzali jsme to tedy na dálnici a jeli kousek po ní a pak jsme sjeli směr Blansko, Prostějov a Přerov. V Čechách u přerova jsme byly po sedmé hodině večerní. Dobeš si vyzvedl výfuky, a opěrku a jeli jsme se ubytovat do zamluveného hotelu do Lipníku nad Bečvou. Něco málo před 8 večerní jsme byli na místě a šli jsme se zabydlet na pokojíky. Nic moc přepych to nebyl ale za dvě kila toho člověk moc čekat nemůže. Hlavně, že se vyspíme v posteli. Trochu jsme se dali do kupy a šli se najíst a napít do místní osvěžovny. Milá paní servírka se nám znamenitě věnovala až z toho byl baník celý vedle a dával jí plachým způsobem návrhy. Legrace byla pořádná, pupky jsme si nacpali a pivkama jsme vše řádně zapili. Byly jsme dnes v podstatě celý den v sedle a najeli 330 kilometrů a tak jsme šli spát poměrně brzy. Ráno mě vzbudily Charlieho a baníkovi hlasy, vykoukl jsem z okna a vidím je jak si to štrádují k místnímu Lidlu, o několik chvil později se vraceli se slovy, že otvírají v 9 a protože bylo půl osmé shodli jsme se, že nabudeme čekat a pojedeme navštívit nedaleký hrad Helfštýn. Provedli jsme raní očistu sbalili se a v půl deváté jsme již seděli na mašinách a jeli vlažným tempem ke hradu. Parkoviště bylo ještě zavřené tak jsme nechali motorky před závorami a šli jsme na hrad. Slunko svítilo a začalo se pomalu oteplovat, udělali jsme několik nezbytných fotek a už se sjížděl personál hradu. Zakoupili jsme si lístky a vyčkali na prohlídku. Hrad i prohlídka byla super a mohu vřele doporučit, jen ta hradní restaurace nás zklamala. Byli jsme hladoví a tak jsme tam zašli na něco k snídani. Hotovky ještě neměli, klobásy a párky neměli vůbec, vejce taky ne a dršťkovou polévku nám nakonec servírka přinesla se slovy, že dostala pojeb, ale že to nakonec ukecala. Abych ale jen nehanil, ta dršťkovka byla výborná a tak jsme se dosyta najedli. Potom už jsme šli zpět k mašinám. Baník s Charliem měli v plánu ještě nějaké to okolí a já Jíťa a dobeš jsme to natáhli domů. Rozloučili jsme se, popřáli si šťastný návrat domů a rozjeli se každý svým směrem. Zůstal jsem tedy já Jíťa a dobeš. Vzali jsme to na Přerov a Prostějov, kde se nám dobeš ztratil a dobrou půlhodinku jsme se hledali, nakonec jsme se našli 30 kilometrů za Prostějovem. Jeli jsme pak dál na Boskovice, Bystřici nad Pernštejnem a Žďár nad Sázavou, kde jsme si dali pauzu na bagetu a dobeš tankoval. Potom jsme jeli dál na Přibyslav, Havlíčkův Brod, Humpolec, Pelhřimov, Tábor a domů. Do cíle jsme dorazili o půl čtvrté. Celou cestu foukal hrozný vítr, takže ta cesta nebyla z nejpříjemnějších, ale shodli jsme se, že to byl velmi vydařený výlet se super lidma. Doufáme že další budou brzy následovat.
Clekem jsme najezdili něco kolem 660 kilometrů a splnili jsme si kladený cíl přivézt ony výfuky s opěrkou. Já osobně považuji tenhle výlet za hodně podařený.