Moje první vlastní motorka: "Červená krasavice"
První dojmy - No to snad není možný, já jsem si fakt koupil motorku?! Vždyť na ní skoro neumím jezdit! Kam jí zaparkuju? A co na řeknou doma?
Motorku bych doporučil pro - Začátečníka, nostalgika a někoho, kdo má chuť se v tom trochu vrtat.
Doplňky na motorce - zrcátka z chopperu, ve kterých jsem viděl jen svá ramena:)
- palivový filtr
- odstranění clonky v sání a přetryskování karburátoru
- pojistkové pouzdro na dnešní pojistky (v původním vznikl Vaklův kontakt)
- v přední vidlici motorový olej s tlumičovým v poměru 1:1
- zadní nosič+kufr
Recenze
Následující řádky nejsou recenzí, jelikož tuto motorku, dle mého, už není v současné době třeba recenzovat. Bude to příběh mé první motorky, který píši s velkým odstupem. Snad Vás pobaví, tak jako baví mě, když na něj vzpomínám.
Zároveň s papíry na auto jsem si udělal i řidičák skupiny A. Autoškolu jsem absolvoval na Jawě 350 typ 638, žádnou vlastní motorkou jsem v té době ale nedisponoval. Během depresivních letních prázdnin po rozchodu s přítelkyní jsem koumal, čím bych si spravil náladu. Týden projíždění inzerátů na internetu vyústil v koupi ojeté červené Jawy 350 typ 640. Od té z autoškoly se lišila především přední kotoučovou brzdou, což se několikrát ukázalo jako životně důležitá výhoda. Dal jsem za ní všechny své těžce našetřené a na brigádách vydělané peníze. Původní majitel mi naštěstí daroval i dvojici helem (integrálku s rozdrbaným vnitřkem a poškrábaným kouřovým sklem, přes které jsem občas nic neviděl a zelený kokos s chybějící přezkou zapínání), takže žádná další větší investice nebyla třeba. Koženou bundu jsem koupil v sekáči a kalhoty na blešáku.
Po příjezdu domů vyvstal nerudovský problém: "Kam s ní?" Byt v paneláku není pro novopečeného motorkáře zrovna velkou devizou. Naštěstí byl v domě větší výtah, než je běžné, a i když to dalo hodně manévrování, nakonec jsem jí do něj dostal a stroj zaparkoval ve třetím patře na chodbě před bytem. Chodbou se z rozhicované mašiny nesl odér benzínu a spáleného oleje. Aby sousedé příliš neremcali, zabalil jsem koncovky výfuků do hadru, pod motor dal misku pro zachycení kapajícího oleje a na řidítko pověsil vonný stromeček.
Nyní bylo třeba vyřešit další záležitost: informovat nic netušící rodiče trávící dovolenou na chatičce o tom, že si jejich synek pořídil motorku, kterou navíc zaparkoval tak, jak bylo popsáno výše. Nejlepší bude léčba šokem, řekl jsem si, a tak jsem se za nimi na motorce vypravil. Abych se k motorce do výtahu vešel, musel jsem v něm na ní sedět. Když se jednou v přízemí otevřely dveře výtahu, výraz ve tváři skupinky na výtah čekajících osob snad nikdy nezapomenu. Rodiče měli dle očekávání vyloženě radost. Matka plakala a lomila rukama, otec to vzal vcelku sportovně.
Prvních pár měsíců, než jsem se trochu vyjezdil, bylo docela stresujících a po návratu z vyjížďky mi vždy spadl kámen ze srdce. Následovalo několik šťastných let ježdění, leštění, dolévání oleje a sbírání zkušeností. Jednou z nich bylo například to, že přední brzdou není vhodné brzdit v zatáčce na štěrku obzvlášť, pokud máte obuté staré, snad ještě původní, Barumky.
Po přestěhování do přízemního bytu činžovního domu se situace s parkování výrazně zlepšila. Úroveň podlahy bytu a ulice dělily jen dva schůdky, takže pokud jsem zrovna nenatankoval plnou, bylo přes ně možné motorku vytlačit a zaparkovat v předsíni, která rozumnější využití stejně neměla.
Každý příběh jedou končí a já jsem se po letech rozhodl stroj, který mi již svými parametry nestačil, prodat. Koupil si ho ode mě, i přes protesty své manželky, jeden začínající motorkář ke svým šedesátým(!) narozeninám.
P. S. Spolujezdkyně na ní dnes ráda vzpomíná, jelikož na ní měla více pohodlí, než na té současné:)