ČZ 175/487 (1993)

moje druha motorka bez slapek, presne se jednalo o typ CZ 180/487.5, koupil jsem ji na podzim 2003

Recenze

Dlohou dobu jsem sháněl typ 487.5, který má oproti svým předchůdcům několik klíčových vylepšení - např. 12V rozvod elektřiny, oddělené mazáni Oilmaster (tozn. do nádrže se lije čistý benzin, který se s olejem mísí pomocí vlasního olejového čerpadla) nebo bezkontaktní zapalování. Od jisté doby měly ČZ 180 také kotoučovou hydraulickou přední brzdu. 487.5 je zároveň poslední model těchto ČZ, který byl na trhu mezi lety 1992 a 1996 a na jeho vzniku se podílela i firma Cagiva. Součásti stroje byly ještě většim mixem produktů rozličných koncernů (např. vidlice Jawa, čerpadlo Mikuni, zapalování Ducati) než jak tomu bylo zvykem u přechozích modelů Čezet.



Ta moje byla z roku 1993 a v době, kdy jsem ji koupil měla najeto snad necelých 10.000km. Ačkoliv měla fungl nové pneumatiky a předchozí majitel tvrdil, že nevykazuje žádné závady, na jednu jsem přišel již cestou domů, kdy se svit světlometů postupně snižoval. Po velmi dlouhém bádání a studování elektrických schémat jsem konstatoval, že zdrojem problémů je magneto, které nedobíjí baterku a bude třeba ho nechat opravit. Jako nejvýhodnější ve finále vyšel nákup celé zapalovací sady (mageto - statot+rotor+snímač, regulátor a VN cívka) od kroměřížské firmy Vape a její následné ruční namontování. Pak už zapalování chodilo výborně a ještě jsem měl pro případ poruchy rezervní cívku, poněvadž tu jsem neměnil. I s plnou elektrickou zátěží bylo potom magneto schopné dobíjet baterku a to už od poměrně nízkých otáček.



Narozdíl od svých typových předchůdkyň 487.3 je vybavena rovněž plastovou polokapotáží, která vypadá velice hezky, ale někdy může působit jako překážka při demontáži. Co se barevného provedení týče, byl motocykl červeno-černé barvy a díky zmíněné polokapotáži vypadal docela robustně. Předchozí majitel se živil jako konstruktér a k motorce si vyrobil velmi praktické a prostorné kovové boční boxy, které se montují vzadu na rám místo originálních bočních madel. Komplet ještě doplnil vylepšeným zadním nosičem - obojí práškované černou barvou. Po koupi jsem se jejich majitelem stal já (na fotce ale nejsou, protože jsem je měl zrovna sundané). Ještě dlužno poznamenat jeden raritní údaj tohoto stroje - byl vybaven motorem s číslem 487.700.000002, pravděpodobně 2. motor série.



Maximální rychlost, kterou jsem vyvinul v jednom byla asi 120km/h (nefungoval mi tachometr, takže to nevím přesně). Ve dvou a s plnou zátěží je rozdíl v tahu u tohoto jednoválce pořádně znát, taktéž spotřeba stoupne. Motorka mě však vždy dovezla, kam jsem potřeboval a kromě nefuknčního dobíjení jsem s ní nezaznamenal žádný větší problém.