ČZ 175/487 (1987)

A další Zetka do sbírky, aby staroušovi nebylo v garáži smutno. Poctivý výrobek československé provenience.

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
ČZ 350/472: Bohužel nebyla dostupná s platnými doklady...

První dojmy - Ve srovnání s ČZ 175/450 je znatelný rozdíl ve výkonu motoru - nechá se víc vytáčet a ve vyšších otáčkách je živější. Také brzdy jsou na velmi slušné úrovni, zejména přední dvouklíč je parádní, na rozdíl od 450 to i brzdí. Nevýhodou jsou potom vibrace do řidítek a stupaček. Zejména do řidítek je to enormní a po delší jízdě ztrácím cit v rukou :-( Vibrace ale možná způsobuje "vylágrovaný" motor, po opravě by to mělo být lepší.

Recenze

Tento stroj jsem si vybral kvůli tomu, abych měl další Zetku do stáje.

Znáte to, jakmile dokončíte opravu nebo renovaci jednoho stroje, tak Vám po čase začne chybět takové to vrtání, rozebírání, čištění, věčné rozčilování při shánění náhradních dílů, zápolení s testační komisí, uplácení úředního šimlu, atd...

Napřed jsem chtěl něco "silnějšího" a pokukoval po 350/472 nebo 250/471 ať to trochu jede hergot!, ale nakonec jsem nenašel žádný pěkný kousek s platnými doklady. Volba tedy padla na ČZ 175/487, tato kubatura je mi, zdá se souzena - mohl jsem ovšem dopadnout mnohem hůř, do dnes se v noci budím politý potem s řevem a vzpomínkou na chcípajícího Simsona (ale jinak super stroj).

Vzpomínám si na to, jako by to bylo předevčírem. Nad chřibskými lesy se vznášela mlha tak hustá, že i Rákosník by s ní měl co dělat, teplota nepřekračovala 5 °C a já byl s tatou na cestě do Vlčnova pro tuhle krásku. Zlí jazykové a Vy tady na fóru jste mi sice rozmlouvali tento typ, že prý ČZ 175/477 je mnohem lepší a povedenější a prý budu na 487 s kokosem vypadat jako JZďák... Jenomže já si nedal říct a nedal...

Po příjezdu do Vlčnova a prvním pohledu do velkého techničáku se Vaše proroctví vyplnilo - první majitel JZD Vlčnov :D Potom motorka stála asi 12 let někde pod okapem (což tomuto dokonalému stroji vůbec, ale vůbec nemohlo nijak uškodit) až ji koupil pán, od kterého jsem ji koupil já... Takže pro veteránisty - jsem "skoro" první majitel :D

První jízda probíhala zajímavě, naštěstí jsem si všiml povoleného šroubu osy předního kola, což zavánělo držkopádem vyúsťujícím ve všeobecné pobavení hojného obyvatelstva Vlčnova. Ostatní motorkáře sedlající věhlasné světové značky jako jsou Hujda, Sakipaki, Yuki nebo Jamamoto, by možná toto první "znamení" odradilo od zkušební jízdy, ale nás, zkušené piloty s IQ nižším než 70 a se sebevražednými sklony takové "vrtochy" československých strojů nechávají ledově klidnými.

Po startovacím rituálu, který je tajný (stejně bych Vám jej neřekl, protože do jara jsem ho zapomněl, takže teď nemůžu nastartovat) a trvá včetně zaříkávání asi hodinu (přesný čas se ovšem odvíjí od tlaku okolního vzduchu, relativní vlhkosti, množství vody v nádrži, postavení hvězd a toho, co jste předevčírem měli k večeři) se podařilo nahodit motor.

Sedlý olej v nádrži byl příčinou toho, že hustá mlha halící celou obec se stala ještě hustší s nádechem M2T. Udělal jsem krátkou projížďku a vzhledem k tomu, že takové rodeo jsem dlouho nezažil, bylo rozhodnuto. Rychlost, kterou tento klenot socialistického hospodářství dosahuje je ve srovnání s výše zmiňovanou konkurencí (snad kromě značky Yuki, která se primárně zaměřuje na luxusní a velkotonážní cruisery, u nichž není rychlost tím nejdůležitějším parametrem) asi tak třetinová, ovšem strach při jízdě je přinejmenším šestinásobný. V motocyklu ČZ 487 se tak snoubí mix vlastností, které Vám v současné době nenabídne žádný jiný velkosériově vyráběný stroj (snad kromě zahradního traktoru značky TORO nebo jeho letitého kolegy Zetoru 30 ve verzi kabrio, jehož 3 válcovému agregátu pracujícímu na principu náhodných detonací se nic nevyrovná).

Co jiného k mašině ještě říct? Je toho hodně a hodně toho o ní ještě nevím, ale například brzdy jsou zdá se skvělé! Na rozdíl od starší ČZ 450, u které většinou brzdím i očima a jako nejúčinnějším prostředkem k zastavení se ukázal protivítr, ČZ 487 brzdí! A to dokonce, tak že motorkář zvyklý na moderní kotoučové (takové ty kruhové plechy s dírkami...) brzdy by jejich účinkem a především brzdným nástupem mohl být nemile překvapen - řidítka jsou totiž poměrně nízko a při případném přeletění se za ně nedá moc chytit.

Rám se zdá pevný a odpružení by bylo taky v pořádku, kdyby mi v předních vidlích nechyběl tlumící olej... Ale to je jen další z "vrtochů", které nejsou pro provoz stroje tohoto formátu klíčové.

Závěrem bych chtěl říct, že motorka je vhodná pro všechny věkové kategorie, mladiství se na ní naučí řádným motorkářským mravům a spousta z nich poté může nastoupit z fleku na strojařinu, kde zúročí zkušenosti nabyté neustálými opravami všeho možného i nemožného. Ti nejtalentovanější z nich se potom stanou elektrikáři s klidným svědomím, že nic horšího, než oprava zapalování ČZ 487 je v životě už nečeká. Zralí motorkáři si poté budou užívat nostalgie při jízdě na tomto stroji a důchodci dost možná na tomto stroji svou životní pouť završí (pozor zejména ve štěrkem pokrytých zatáčkách, kde se z ČZ chvilkově stává letadlo).

21.5.2016 - pro nedostatek času se jí věnovat prodána známému, který si s ní časem vyhraje Sbohem Strakonický "vibrátore"!