ČZ 250/471 (1974)

Moje první motorka, to mluví za vše. Oprášená po 30 letech odpočinku pod haraburdím ve stodole vděčně posloužila k prvním kilometrům v jedné stopě.

První dojmy - Po autoškolové Hondě CBF-500 to byla cesta zpátky do pravěku. Výkon? Brzdy? Řazení? Takhle příkře se ale na "smolíka" dívat nemůžete. Jeho kvality jsou totiž jinde. Nezdolnost! Vzhled! Krásná dvoutaktní vůně! :D

Motorku bych doporučil pro - Začátečník, nostalgik

Recenze

S obdivem jsem k naší rodinné ČZetě hleděl od cca 6 let, kdy jsem kolem ní s bázní obcházel. V 17 jsme jí s tátou začali připravovat na návrat do služby a zkušenost s rozebráním do posledního šroubku a opětovným složením vidím jako největší přínos pro motorkáře začátečníka. Alespoň základní znalost stroje mi během těch pár let mnohokrát přišla vhod. Tato pýcha socialistického inženýrství totiž dokázala život zpestřit nejedním překvapením. Všechny opravy ale bylo možné provést na koleni u krajnice za pomoci základního nářadí a jemných donucovacích prostředků... Jediná obtíž kterou jsem nikdy neodladil byl únik převodového oleje, díky němuž jsem si mezi kamarády získal přezdívku "ekologická katastrofa".
Samotná přítomnost v dopravním provozu dokáže starší generaci vykouzlit úsměv na tváři a tak jsem měl každou výpravu zpříjemněnou řadou komplimentů a gratulací od náhodných kolemjdoucích a užitečných "rad a mouder" ze stažených okýnek při čekání na semaforech.
Motorka to rozhodně není pro každého začátečníka, protože si jede tak, jak se jí zachce. A kdo si nesvede v nouzi zašpinit ruce, zůstane trčet na půl cesty od nikud nikam. Pro dobrodružnější povahy, které berou věci tak jak jsou, přípravý zážitky, na které budou ještě dlouho rádi vzpomínat.