Přátelé modrého dýmu, vyslyšte příběh o mém Smolíkovi.
Výška jezdce: 180 cm
První dojmy - Je toho vážně moc. Už teď vám ale mohu slíbit, že to bude krásné počteníčko. Motocykl má opravdovou duši a tento stroj mi poslal sám pán bůh z nebes. Doplněno: (viz. níže).
Motorku bych doporučil pro - Pro srdcaře!!!
Doplňky na motorce - Žádné, originál je totiž originál a toto nebude žádný zbastlený děs.
Recenze
Motocykl má úplně jiné vlastnosti než všechny kývačky a panelky. Ono aby ne, je tam jeden válec navíc, jiný je rám a celkově jde o specifickou motorku. Moc pěkná je ČZ 175/477, ale ČZ 250/471 má do sebe ještě takový nepopsatelný punc. Prostě a jasně dává vám na jeho, že je to královské plemeno tehdejší doby. Je rozvážná, když je třeba tak i ostrá, ale hlavně Česká ze Strakonic...
Doplněno: (viz. níže).
Přátelé modrého dýmu, vyslyšte příběh o mém Smolíkovi.
Poprvé jsem se se Smolíkem potkal v mých 14 letech při jízdách v autoškole. Psal se rok 1999. V těch letech jsem už s předstihem dělal papíry na AM, abych po dosažení 15 let mohl sedlat všechny ty stroje v kubatuře pro puberťáky s beďarama na tváři – chcete-li také všechny ty „pincky, chrchly, kozí dechy, simáky“ a tak podobně. V autoškole jsem jezdíval s motocyklem zn. Simson Skútr. Papíry jsem dělal s kámošem a kamarádkou – pěknou kamarádkou ? Všichni jsme dělali jízdy jen na betonovém hřišti. Kamarádce se do toho moc nechtělo a tak nám stroj ráda přenechávala na řádění. Učitel autoškoly totiž něco během našich jízd dělal se sekretářkou v jejich šmajchlkabinetu u hřiště a tak myši měli pré ?
Při jedné z jízd za mnou přišel učitel s tím, že bychom jízdy mohli uspíšit tím, že vytáhne ještě jednu motorku, abychom mohli s kámošem jezdit oba. Z garáže vytáhl (jak jsem později zjistil) ČZ 250/471 v originální zelené barvě a v úpravě pro autoškolu. Motorka to byla na mě velká a těžká, sotva jsem dosáhl po špičkách na zem. Spíš byla motorka při startu nakloněná na jednu stranu, abych alespoň jednou špičkou na zem dosáhl. Motorka dělala oproti Simsonu enormní kravál a její vzhled mě tenkrát taky nijak nenadchl. Když jsem se na ní posadil a podíval se na příď, tak jsem si připadal, jako bych jel na nějakém traktoru. Dnes bych to přirovnal postavičce lenochoda z Doby ledové (blinkry mi připomínají jeho oči). Učitel, aby se mohl zase rychle jít šmajchlovat, mi dal základní info, poplácal mě po zádech, počkal na moje první metry a dvě kolečka jestli nespadnu no a když viděl, že to docela jde, tak rychle utíkal pod sukni sekretářky Máni Utěšitelky. Moje první metry byly úžasné. Tytam byly první dojmy z hnusné zelené motorky. Motorka měla neskutečný výkon. Jezdil jsem zprvu jen na jedničku, výjimečně na dvojku, páč ta mohutná síla byla nad mé schopnosti. Když jsem po čase zařadil trojku a trochu se „otrkal“, tak jsem myslel, že jsem Max Biaggi. Rychle jsem si na to zvykl. Sice jsem pořád bojoval s její váhou, ale už jsem Simsona nechtěl ani vidět. Když jsem na něj pak po pár jízdách zase sedl, tak už jsem machroval, jak jí zvládám. Kámoš na Zetce nikdy nejel…. o hodně přišel…. Jízdy byly na Zetce parádní, jela klidně, silně a majestátně. Po čase jsem si na ní zvykl a elegantně s ní kroužil po hřišti a u toho koukal sedící kamarádce na tribuně pod sukni. Připadal jsem si jako frajééér. Úžasné časy to byly. Nikdy jsme s učitelem nevyjeli na silnice, vždy to bylo na hřišti, ale i tak to bylo parádní. Když přišly zkoušky, tak komisař po dohodě s učitelem rozhodl, že jízdy nejsou třeba, že to umíme a tak stačí napsat testy. Při pohledu na ně mi bylo jasně, že zkušební komisař je taky mlsný kocour sekretářky Máni ? No a tak jsem těsně před mým 15 rokem udělal papíry, které mne oprávňovaly k řízení magických strojů nejnižší kubatury.
No a pak to znáte – pionýr, simson, léta strávená u vody, erekce při jízdách s prvníma holkama atd. Co vám budu povídat ? Dokonce jsem jednou kámošovi půjčil stan, aby prožil se svou holkou první erotickou noc a to na výměnu za půjčení jeho motocyklu Jawa 175 na noc ? Takový jsem tehdy byl motorkář!!! ?
Jak čas plynul, nebyly peníze na větší stroje a motorky jsem opustil. Zůstal jsem bez stroje.
Po nějakém čase, kdy jsem si zařídil nějaké bydlení, práci atd. jsem zavzpomínal na motorky a říkal si, že si chci něco pořídit na občasné projížďky po Moravskoslezském kraji, kde jsem vyrůstal a bydlel. Zavládla nostalgie a začal jsem se pídit, co jsem to vlastně v té autoškole v těch 14 letech řídil. No né, ona je to ČZ 250/471 ze Strakonic! No a tak s ohledem na finanční možnosti bylo jasno, budu hledat tento stroj, který se trefně nazývá Smolík. V mých 25 letech jsem narazil na Aukru na hnědého Smolíka. Jel jsem z Prahy a po vyhrané aukci jsem ho koupil v Olomouci. Byl docela v ubohém stavu, měl najeto 66.000 km a předchozí majitel mi řekl, že na něj nikdy ani nesáhl, jen olej a benzín. No tak jsem v Olomouci na něj nasedl a jel do Ostravy (cca 100 km). Mašina mě dovezla i s mým gigantickým batohem naprosto v pohodě. Docela mě to chytlo a tak jsem během měsíce najel 1.000 km. Během toho jsem měl jen dvě závady. První že mi při jízdě na chalupu upadl výfuk. Pomocí kamene a jednoho šroubováku opraveno a jelo se dál. Když jsem jel kolem hospody, tak mi všichni mávali a řvali na mě radostí (stroj se jim líbil). Asi je modrý dým předem upozornil, že jede magický stroj s tím správným riderem. Druhá závada byla tato: Stojím na křižovatce a čekám na zelenou. Za mnou velký houf aut a já jsem první v řadě. Mám za sebou cca 80 km jízdy. Kouknu se pod zadek a vidím mohutný dým. Odskočil jsem z motorky, hodil jí na stranu a koukal jak se z ní kouří. Docela se museli lidé v autech okol bavit ? Mě bylo hrozně, ale stalo se to cca 200 m od garáže a tak následné tlačení motorky nemělo dlouhého trvání. Za krátko to dokouřilo a já zjistil, že mi shořel kabel od baterky. Během jízdy se vlivem vibrací uvolnil a zkrat způsobil požár. Oprava mě stála kus drátu vytáhnutého ze staré přístrojové desky škodovky. Motorka pak jela dál. Na štěstí to odnesla jen izolace zmiňovaného kabelu. Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval nutně peníze a motorka byla za zenitem, jsem se rozhodl jí prodat. Přijel si pro ní kluk vlakem a byl až z druhého konce republiky. Domů to měl prý přes 500 km! Plácli jsem si, klučina sedl na motorku a odjel domů. Dojel v pořádku!
Jak šel čas, tak jsem vystřídal ještě jeden stroj a sice Jawa – ČZ 175/356. Motocykl byl psaný na mrtvého a taky v docela žalostném stavu. Šel z domu poté, co jsem se nad ní akorát trápil. Tenkrát jsem sobě i přítelkyni říkal: „Už nechci žádnou motorku! Jestli zase po nějaké budu uvažovat, tak mě normálně profackuj!“. To byla ale blbost chlapi, co? ?
Nevydržel jsem to moc dlouho, prostě když to ve vás je, tak s tím nic neuděláte a potřebujete ukojit riderovo chtíče! No a tady se dostáváme k mému Smolíkovi.
Jednou jsem v sobotu dělal domácí úklid, šel jsem vysypat koš a všiml jsem si, že ve schránce máme místní inzertní noviny. Vzal jsem je to ruky a nevím proč hned u schránky jsem si sedl na koš a četl. Hned na prvním řádku v kolonce pro inzerci bylo napsáno: „Prodám ČZ 250, tel….“. Nic víc tam nebylo. Nedalo mi to, přišel jsem do bytu a zavřel se v ložnici a volal jsem. Mobil byl vypnutý a to opakovaně. Nakonec mi to nedalo a napsal jsem SMS. Nikdo se neozval. Říkám si „no nic, asi si někdo udělal srandu“. Po týdnu mi volá dopoledne, když jsem byl v práci nějaký starý pán a ptal se, jestli mám zájem o motocykl. Řekl jsem „jasně!“ a začali jsme se trochu o motorkách bavit. Nakonec mi řekl „líbíte se mi a tak bych motocykl rád prodal Vám“. Navrhnul mi, ať se sejdeme dle libosti. Navrhnul jsem den, místo a hodinu. Setkali jsme se u obecního úřadu v sobotu přesně v 17:00h. Nebylo třeba si volat kde jsme a jestli to platí atd. Již při prvním hovoru jsme si to řekli a tak to taky bylo. Hold stará škola! Jak jsme se domluvili, tak jsme se sešli, oba jsme byli přesní. Začali jsme si povídat o motorkách a o jeho Zetce. Dědeček sebou přinesl velkou igelitku a říká „tady jsou papíry a tady Vám, pokud budete chtít, nesu kalhoty“. Dal mi do ruky velký techničák, malý techničák – ještě ten malý papírový dvoulist a dále fakturu o zakoupení a literaturu. Ptám se ho „ale kde je motocykl, v jakém je stavu“ atd. Odpověděl mi, že je kousek za Prahou a že za ním musíme zajet. Motocykl před 25 léty zaparkoval a od té doby jej neviděl. Na mou další otázku v jakém je stavu a jaká by byla případná cena odpověděl „no… bude třeba jej trochu dát do pořádku a s cenou? Nějak se dohodneme.“ Řekl mi, ať si nechám papíry a i ty kalhoty (byly dvoje), tedy pokud mám o motocykl zájem. Řekl jsem, že určitě ano. Dědeček musel odjet na 2 měsíce mimo ČR a tak mi řekl, že se sejdeme na stejném místě za ty 2 měsíce, no s až se vrátí, tak se na motorku půjdeme podívat.
Přátelé, to bylo ale dlouhé čekání!!! Nemohl jsem se už dočkat a tak jsem ukojil touhu alespoň tím, že jsem si neustále prohlížel technické průkazy a vše, co jsem od něj dostal. To krásné ručně psané písmo… To byla vážně nádherná doba!!!
Jak dědeček řekl, tak se také stalo. Za dva měsíce – bez nějakého telefonování či psaní apod. – jsme se setkali tak, jak jsme se domluvili. Řekl mi: „motorka je u známých, dlouho jsem tam nebyl a tak to s nimi dohodnu a dám vědět, kdy se na ní pojedeme podívat“.
Po pár dnech mi dědeček zavolal a řekl „šlo by to v úterý nebo ve čtvrtek, co myslíte“. Moje odpověď byla jasná a tak aniž bych věděl, jestli nemám něco důležitého, ihned jsem ze sebe vyhrkl „úterý!“. Krátce jsme si povídali a domluvili se, že se v úterý (za cca 5 dní) sejdeme na našem dobře známém místě.
Přítelkyně kolem mě pořád chodila a ptala se, proč se tak cabím, usmívám a proč se chovám tak nějak jinak. Už jsem to nevydržel a řekl jsem jí, že doma už nějakou dobu skladuju papíry a popsal jí výše uvedený příběh s dědečkem. Pochopitelně ihned využila mého dřívějšího zaváhání a taktně mě upozornila, že mi má v tuto chvíli nafackovat. Obratně jsem jí to vysvětlil a řekl ji, že v úterý vyrážíme.
Sehnal jsem vozík a jak jsme se domluvili, tak taky bylo a v úterý jsme se s dědečkem sešli. Sedli jsme do auta a celých 70 km jsme si povídali (bydlím teď u Mladé Boleslavi). Dědeček celý život pracoval jako strojvedoucí a jezdil ještě s lokomotivou na páru, takže jeho historky byly výživné.
Přijeli jsme za Prahu ke známým, zavedli nás na zahradu, kde jsme viděli starou malou (po Ostravsku „šopu“) dílnu, která má zřícené stěny, rozbité okno, propadlou střechu a celé to bylo obrostlé trním. Bylo mi jasné, že to bude v hrozném stavu. Přítelkyně šla do kolen a chtěla jít domů. Půjčil jsem si kosu a vykosil to trní. Dveře mi při pokusech o otevření zůstaly v ruce ? Vešel jsem dovnitř, zjistil jsem, že je propadlá i podlaha. No a najednou jsem jí zahlédl… Stála tam opřená o řídítka na pravém boku. Přítelkyně na to koukala skrz rozbité okno. Zapálila si cigaretu, aby se uklidnila při pohledu na stav motocyklu. Dědeček přišel za mnou a společně jsme si Zetku prohlíželi. Ptal se mě „já vím, je na ní práce, chcete ji?“. Bez váhání jsem řekl „určitě!“. Když to slyšela přítelkyně, dala si raději další cigaretu. Ptal jsem se na cenu. (Tady se zastavím a řeknu vám, že se cenou jako jiní netajím a proto píšu vše jak to bylo. Prosím, zachovejte klid při čtení následujících řádku a přejte mi to. Já vám to totiž také přeju a chci, aby jste taky prožili to, co já. Díky.). Dědeček na mou otázku řekl „no a co by jste za to dal? Mě nejde o peníze, tak něco řekněte já to beru tak či tak, já chci, aby to jezdilo, proto jsem si vás vybral“. Řekl jsem, že ten motocykl bývá hodně drahý“. Opověděl mi „mě nejde o cenu, tak mi dejte třeba 2 nebo 3 tisíce a já budu spokojený, že jde k Vám“. Říkám „je to málo, ale motocykl určitě běru“. Odpověděl „kdybyste mi řekl, že dáte 500,- kč, tak Vám ho dám i tak, mě jde o to, aby byla Zetka v dobrých rukou“. Dal jsem mu 3.000,- Kč a domluvili se, že si jej rovnou vezmu. Dědeček z toho měl velkou radost. Vytáhli jsem to ven a to s pomocí všech rukou okolo. Byly totiž zatuhlé brzdy a vyfouklé a styřelé pláště. Motorku jsme tedy spíš vynesli. Když viděla přítelkyně, že jsme si plácli, tak se málem rozbrečela, protože viděla tu motorku jako totální vrak. Jo jo, my chlapi víme ?
Uklidňoval jsem ji, ale ještě při nakládání mi říkala, ať si to rozmyslím. Bláááhová ? S motorkou a dědečkem jsem vyrazili směr Mladá Boleslav. Celou dobu děda vyprávěl o řízení lokomotiv, zážitky se Zetkou a své životní příběhy. Moje frajerka vzadu se z toho málem rozplakala. Dědu jsme vysadili doma a domluvili se, že se znova sejdeme a pokecáme. Od té doby jsme přátelé.
Ještě než jsem s ní přijel domů, jsem to nevydržel a vyjel na myčku, abych to vapkou umyl od hrubých nečistot. Ještě než jsem přijel do myčky mi frajerka řekla „Františku, jsem moc ráda, že si ten stroj koupil!“ Byla dojatá našim chlapským vyprávěním… ? Po umytí se ukázalo to, co jsem od prvního momentu myslel – motorka je nádherná, originální a ve výborném stavu!
Postupně jsem motorku vyčistil, vyAukroval zánovní ráfky a dal motocykl do provozuschopného stavu. Během zimy, kdy jsem to všechno po noci absolvoval, jsem se s dědou několikrát setkal. Vždy, když jsem ho navštívil, mi řekl, že ještě něco k Zetce doma našel. Mám tak doklad o zakoupení, různou literaturu, dva kokosy na hlavu, díly, brýle na helmu atd.
A TENTO PŘÍBĚH JE PRAVDIVÝ, STALO SE TO V LÉTĚ 2014 A STAL SE PRÁVĚ MĚ.
Motocykl se podařilo nastartovat až v pondělí dne 20. 4. 2015 a to proto, že nebyl vždy čas se věnovat opravám a vyskytly se také některé bolesti. Mezi ně patřilo: prasklá žárovka, nefunkční blinkr (byly to jen kontakty), zarezlé spojkové lamely a zarostlé kontakty u dynama. Motor uvnitř jinak vypadá úžasně. Nic vyrezlého, jak by vyjela z fabriky.
Mám také radost z toho, že právě dnes, přátelé, kdy píšu tyto řádky a kdy je to dva dny, co jsem poprvé stroj nastartoval, slavíme výročí 40-ti let, kdy jej dědeček zakoupil – tedy dne 22. 4. 1975 v Praze v bílé Labuti.
Při nastartování jsem byl v naprosté euforii. Motocykl má fantastický motor –tichý, silný, pružný a žádné vibrace. Děda mluvil pravdu – motocykl nikdy pořádně nevytáčel a jezdil na pohodu. Na motoru to jde opravdu znát. Při prvních pár metrech mi hned dávala na jeho, jak se ráda probouzí z dlouhého spánku. Je to simpaťanda. To člověk hned pozná, je to jiné než u těch různě poskládaných strojů z x dílů z Aukra, Bazoše apod.
Se strojem mi pomáhal jiný dědeček jménem Honza, se kterým jsem se seznámil náhodou na začátku roku 2014 (v Čechách jsem byl nový). Honza má zlaté ručičky a poslal mi ho z nebes sám pán bůh. Bez něj bych si neporadil s předstihem odtrhem a ani s dalšími věcmi. Tímto mu velice děkuji. Dokonce mě Honza překvapil tím, že během těch našich oprav vytáhl ze stodoly svou ČZ 125 z roku 1964, kterou také před 20 léty odstavil. Jsme domluveni, že tu taky opravíme a budeme spolu jezdit. Parádní je, že je sice mezi námi 35 let, ale jsme oba stejní „puboši“
Přátelé a co myslíte? Jakou má můj Smolíček barvu? (nekoukej na fotky!) No přece zelenou, tu samou, s kterou jsem ve 14 letech dělal autoškolu! Totální nostalgie!
Motocykl má najeto 22040 km a to poctivých a má původní značky, které mi díky novele zákona zůstanou (vyplatilo se s přepisem počkat). Na mašině jsem musel vyměnit ráfky, nalakovat oba výfuky (samá rez) a podařilo se mi koupit zánovní koncovky výfuku. Nová baterka byla také nutností. Jinak je to tak, jak to bylo v té rozpadlé zbořené šopě ?
Takže přátelé, představují vám mého Smolíka z roku 1975. Tento týden budu absolvovat STK a pak přepis. No a pak už se těším, až budeme provětrávat Mladoboleslavské silnice a až se s vámi budu potkávat na silnicích….
František
PS: Průběžně dodám nové fotky a případný popis.
Doplněno k 31.12.2015
Přátelé, tak je tady konec roku a to mám ve zvyku se za celým rokem trochu ohlédnout a zhodnotit sezónu.
Se smolíkem jsem bohužel vyrazil jen párkrát, protože se začal ozývat pravý válec. Jedná se o takové divné bouchání, jako by píst narážel na hlavu. Bylo mi porazeno, že to bude vyházenými ojničními čepy. Bohužel těžko se mi hledá někoho, kdo by mi udělal komplet motor. Pokud mi poradíte nějakého opravdového machra, tak budu rád. Je to dvouválec a to prý není sranda (lis klikovky).
Stihl jsem ovšem jeden větší výlet, kdy jsme s mojí kočkou najeli na Zetce za jedno odpoledne krásných cca 180 km. Celý den bylo vedro a tak jsme vyrazili na Máchovo jezero. Bylo to nádherné. Doufám, že přes zimu vyřeším ten pravý válec a že na jaře konečně vyrazím. Už teď se těším. Mějte se fajn a přeji ať nám to všem zapáleným bláznům pěkně prdí od výfuků 
Jaro 2016
Vše v pořádku, problémy se smolíkem vyřešeny. Co se týká cinkání válce - šlo jen o pístní kroužek. Mašina jede krásně, Velkou radost z něj má i původní majitel Jindřich, kterého občas se strojem navštívím. Vždy se při návštěvě jeho oči rozzáří...
Jaro 2017
Byl to krásný prosluněný jarní den, který jsem trávil s lopatou u míchačky - makalo se na baráku. Odskočil jsem tenkrát do obchodu pro nějakou drobnost, kde mi jeden známý řekl, že u nás na náměstí v Benátkách nad Jizerou je o víkendu prvomájový jarmark, v rámci kterého tam budou také chlapi z místního veteránklubu se svými motorkami a pár auty. Přijel jsem domů a řekl to drahé polovičce s tím, že bychom tam mohli zajít a spojit to s projížďkou na Smolíkovi. Po chvíli nás ale napadlo, že bychom mohli na akci přivézt dědečka, který nám Smolíka prodal. Dědeček Jindřich. Delší dobu jsem jej neviděl a tak nám to přišlo jako dobrý nápad. Scénář jsme připravili takto :
Sednu na Smolíka a přivezu jej na jarmark, kde ho postavím do řady dalších vystavených motorek. Přítelkyně přiveze dědu Jindřicha, který během prohlížení motorek narazí na "tu svou". No a pak si akci společně trochu užijeme. O Smolíkovi Jindřichovi nic neřekneme
Volám tedy Jinříchovi, kterého v rámci telefonátu zvu na Jarmark s tím, že tam budou i nějaké stroje a že to bude parádní den. Jindřich měl obavy z toho, jak se tam dopraví. Problém byl předem vyřešen, protože jsme si pro něj přijeli (přitelkyně). v telefonátu byl Jindra nestkutečně nadšený - jako malý kluk Jarmark se konal 1.5.2017. Toho dne jsem se vystrojil jak jen na Smolíka nejlépe šlo a s khaki Casidou na hlavě a brýlemi Okula si to pádím na náměstí V Benátkách. Projíždím náměstím, uhýbají mi davy lidí, kteří nadšeně okukují smolíka. V očích nejednoho otce a dědy jsem jasně vyčetl "co to je za motorku? To znám, ale co to je?". Dorazil jsem na místo srazu ostatních motorek. Už z povzdálí na mě mává organizátor akce a ukazuje mi místo na zaparkování v řadě motorek zn. ČZ a Jawa. Smolíka jsem ustájil a těšil se na Jindřicha. Mezi tím jsem okukoval ostatní motorky. Přítelkyně mězi tím vezla Jindru na akci. Po čase jsem se na náměstí s Jindrou setkal. Přijel i se svou paní. Procházeli jsme se po Jarmarku a užívali si parádní den. Po čase jsem zamířili mezi motorky. Jindra si každou prohlížel - hezky si to užíval. Já se těšil až dojdeme k zaparkovanému Smolíkovi. Jindrovi jsem nic neřekl. Asi po 5 minutách chůze a okukování po strojích jsme došli k našemu stroji. Jindra se usmál a podíval se na mě. Nic neříkal. V jeho očích jsem viděl 15-ti letého klika, který právě dostal motorku od táty. Nebylo třeba nic říkat. V tu chvíli se také kolem Smolíka sešlo několik návštěvníků a rozvířila se debata nad touto motorkou. Jindra a my všichni okolo jsme byli šťastní. Udělali jsme si pár fotek a povídali si a povídali. Jindra vypadal moc dobře a celkově se akce moc povedla. Jindru i jeho paní jsme automobilem odvezli domů, přičemž mě před tím napadlo, že před nimi pojedu na Smolíkovi. Tak se také stalo. Jeli jsme cca 12 km k Jindrovi domů. Celou dobu jsem se Smolíkem uháněl před Jindrou a ukazoval, jak se má Smolík k světu. Přítelkyně mi pak říkala, že Jindra nespustil z motorky oči a nostalgicky vyprávěl. U Jindry jsme se rozloučili a řekli si, že se brzy navštívíme. Jindrova paní byla také moc nadšená.
Týden po Jarmarku jsem obdržel od Jindrové paní smutnou zprávu - Jindra zemřel... Byl to šok, absolutně jsem to nečekal.
Proběhl pohřeb na kterém jsem stále nemohl uvěřit, že ještě před dvěma týdny Jindra vesele pobíhal kolem motorky.
Od Jindrové paní jsem se pak dozvěděl, že Jindru zastihla rakovina, a mělo to velmi rychlý spát. V době konání jarmarku už byl na tom tak zle, že už nemohl ani vstát. Já nic nepoznal! Jindra byl plný elánu, oči mu jiskřily! Jindrová paní mi pak pověděla, že jakmile jsme Jindru na jarmark pozvali, tak se moc těšil - neskoutečně ho to vzpružilo. V daný den jako by ožil a byl čiperný jako malé dítě. Jako by žádná nemoc nebyla, jako by dostal do žil novou krev. Ani pohledem nic nešlo poznat. Ten den byl prostě jěho. No a jak uviděl na akci svého Smolíka, tak byl prostě šťasný.
Dědečka Jindřicha už neuvidím. Když na to vzpomenu jsem smutný. Jsem ale moc rád, že jsem se stihli alespoň vidět a že ještě mohl zahlédnout svého smolíka, jak si to šine po jarních silnicích.
Jindro, ještě jednou Ti moc děkuju. Děkuju za Smolíka, ale hlavně za Tebe, za Tvůj přístup ke mě (v podstatě k cizímu člověku), za To jak si učinil dalšího člověka šťastným a za mnohé další... Čest Tvé památce!
Pokaždé, když si na Smolíka sednu, vzpomenu si na Jindru. Víte, na Jindrovi byla moc krásná ta nezjištnost a otevřené srdce. Buďme také takoví!
Jaro 2018
Smolík bude muset na STK. Chystám se koupit nové přední kolo, protože to dosavadní nejde vycentrovat (koupil jsem ho na bazaru jako provizorní). Chci si udělat na Smolíka celý den čas a pěkně se mu pověnovat, u toho zavzpomínat na Jindru.
Březen 2022
Po dlouhé době vás zdravím přátelé. Smolíček za poslední dva Covidové roky z garáže nevyjel. Měl jsem kolem sebe samé trable, povinnosti a starosti. Hrozné období (nešlo o Covid) plné životních kotrmelců a zvratů. Ale popořadě... Před pár léty jsem na Smolíkovi naučil jezdit mého hafana Maxe - nesmějte se! Tak dlouho mě vždy na motorce vyštěkával, až jsem ho posadil na nádrž a jel s nim kam nás Smolík dovezl Dali jsme ten den spolu prvních krásných 50 km, Maxíkovi se to hrozně líbilo. Evidentně se bavili i motoristi okolo!
Jak šel čas a člověku se kupily starosti, tak jsem na Smolíka zapomněl a nejezdil s nim. Stál tedy dva roky a mezi tím řešil osobní věci. No a když se nedaří, tak se nedaří. Změna bydlení (děsný podnájem v panelákově), soudní tahanice s podvodným řemeslníkem atd. No a na podzim 2021 Maxíka napadl jeden ostrý pes a tak mi můj čtyřnohý přítel umíral před očima. Totální bezmoc. Ale vše není tak černé jak se zdá, je to prostě život. Maxíček stihl ještě svá štěňata a já si z vrhu nechal jednoho jeho kluka, kterému jsem dal jméno Janek. Maxík a Janek si spolu hrávali jako správný otec se synem. Ale pak jsme o Maxíka přišli a bolí to dodnes.
Až na pár výjimek jsem dost zanedbával své okolí a hlavně sebe! Ty životní kotrmelce jsou však ale potřeba.
Samá práce, práce, práce a jiné povinnosti. Žádná zábava, žádná péče o vztah, prostě vše špatně. Zkrátka život k prdu. Jak se to vlastně člověku stane že se dostane do takového stavu?!
Není důležité v jaké řiti jsme, ale zda s tím jdeme něco udělat! A proč ? No protože je vážně škoda život doslova prosrat!
A jak tedy začít? A kdy? No hned teď! A to u těch nebližších ! Jak ? Vždy se můžeš omluvit a říct, že jsi blb! To můžeme udělat kdykoli a v jakémkoli věku! Tak na nic nečekej ! No a ne že se při prvním nezdaru posereš a vzdáš to !
A tak jsem začal. No a nemohl jsem zapomenout ani na Smolíčka a Jindřicha! Smolíček dostal nové kola i obutí (odkaz : https://www.ceskerafky.cz/kontakt/).
S mým dobrým kámošem z Ostravy jsme se domluvili, že nakoupím díly, hodím Smolíka na vozík a z Čech přijedu na víkend na Moravu a uděláme si chlapský víkend s motorkami. A přátelé...bylo to super! Udělat si volno, hodit věci za hlavu a neklást na sebe pořád takové požadavky! To se pak člověku uleví. Zjistíte, že se bez vás hodně lidí i práce obejde. Všichni jsme nahraditelní! Smolíček prokoukl a hezky uháněl po silnicích. Bylo sice 6. března 2022 a docela chladno, ale pár zatáček jsme udělali a bylo to super! A takto vypadá Smolíček dnes :
Nezapomínat na kámoše! Nebrat vše tak vážně ! Říkat pravdu! Nebýt srab a říct do očí svým blízkým že je máme rádi ! Nebát se za někoho postavit ! Zahodit mobily a místo toho jít na procházku s rodinou či kamarády! Nesedět doma na prdeli ! Jít pomoct kámošovi, když to potřebuje ! A nespokojit se s konzumním životem! Srát na svoje Ego, ale místo toho dát více prostoru Duši ! To ostatní není důležité...život je vlastně jednoduchý
Dost ale filosofování, jsme tu kvůli motorkám. Můj Smolík je už zase zpátky v garáži v Čechách. Má aktuálně najeto 22887 km. Jezdí nádherně a těší se, až mi pan Hadrávek dodá nové výfuky (odkaz : http://www.hfmoto.cz/cz.html). Ačkoli budu tento rok lítat zase kolem bydlení, tak v létě pojedeme se Smolíkem opět na Moravu za kámoši. Projedeme Beskydy a pozdravíme všecky dobré lidi. No a v Čechách dáme Český ráj a možná se připojíme k nějakým dalším fandům značky
Zatím ahoj Přátelé.
Zdravím, moc pěkná motorka, jako by vyjela z fabriky. Pořídil jsem si jí také k renovaci. V TP mám barvu červená, černá. Potřebuji přepsat barvu v TP, uvádí se světle - tmavě zelená a černá? Předem děkuji za odpověď.
Mám originál novou nádrž v té barvě a ostatní díly upravím do té samé barvy (světlá a tmavě zelená).
Parádní motorka, po které jsem v mládí marně toužil, nesplněný sen...
A ještě hezčí příběh.
A nejlepší je tvůj přístup k životu. Život bez mobilu a sociálních sítí vůbec není špatný. Udělal jsem to taky tak. Z mobilu používám akorát svítilnu. Kdo má potřebu se mnou mluvit, ať mne navštíví.
Krasne moto nech ti robi este dlho radost!
Toto je nejhezčí příběh , co jsem na motorkářích četl. Přeji hodně zdaru nejen s motorkou.