Ducati Hyperstrada 800 (2014)

Agilní, divoká a charizmatická! Výtečný mix pohodlnosti, chuligánství a užitnosti.

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Free-moto (Prostějov 1)

Výška jezdce: 172 cm

První dojmy - Posaz je i oproti nahému SVčku velice vzpřímený, nohy nepříliš skrčené (mám 172 cm). Dosáhnu na zem tak akorát, není to vysloveně nepříjemné, pořád je nižší než Hypermotard.

Doplňky na motorce - Padáky Rutan, R&G chrániče do přední osy, zadní osy, řidítek, mřížka na chladič.

Recenze

UPDATE PO PÁTÉ SEZÓNĚ
Hodně zlehka, pouze jedny Alpy, slabé 2kkm. Zbytek sezóny kvůli velké dovolené pouze dojíždění do práce. Vše hladce a bez chyb, pneu drží. Za rok 2023 najeto slabých 3500km.
Před sezónou měněna baterie a technická. Pořízen 60l GIVI pytel, je s ním mnohem jednodušší manipulace, než s originálními kufry. Jen je potřeba dobře usadit. Dále Ježíšek nadělil tankbag, také GIVI, celkem pomůže a hlavně chrání před deštěm doklady a elektroniku, což se o kombinéze říct nedá.
Na konci Alp jsem pravděpodobně poslal k šípku zadní destičky, třmeny dřou o kotouč a při posouvání to drhne. Jsem objednaný do servisu na únor, tak to vše nechám poladit a vrhneme se do plánování letního Balkánu!

UPDATE PO ČTVRTÉ SEZÓNĚ:
Do léta najeto 1600tkm na dojíždění do práce, v červenci roční servis ve 49.000 km v Ducati Czech (a už mi tam bliká zbývající nájezd do dalšího demoservisu...) a výměna pneu, nechal jsem GT 2. Staré měly přesně 19tkm a už by nedaly plánovaný výlet Route des Grandes Alpes na srpen. Zatáčí to zase samo, hrozný nezvyk Plexi na žárovku RZ vyměněno, hodně, hooodně opatrně!
Route des Grandes Alpes pokořeno, najeto 3.700 km, 7 zemí, 12 dní. Chladno, horko, rychle, pomalu, vše na výbornou. Naskytly se 2 výškyty, ale ani jeden nebyl chyba Strady Poprvé jsem při druhém tankování zjistil, že ji nepostavím na středový stojan, někde mi uletěl šroub na pravé straně. Chytil jsem to na plastové rychlosvorky, poněvadž první nápad se stojanu zbavit úplně mě přešel poté, když jsem zjistil jeho cenu. Pak jsem jen denně trpěl při tankování a parkování přes noc, na centrálu jsem evidentně závislý. Další perlička bylo tankování v Rakousku - nedopatřením, aniž bych věděl, co tím způsobím, jsem vzal E10 natural. Vyjel jsem na Stelvio, rozsvítilo se hladové oko. Paráda, klasika výhledy, najít místo na fotku, kde jsem ještě nebyl a hurá dolů tou jezdecky lepší stranou. A při sjezdu buch, nálada zkažená na dalších 24 hodin. Grilované kuře, nouzák, střelba při ubrání plynu, začalo pršet.. Stres, hledám nejbližší servis - Brescia (do Merana se vracet nehodlám) - jdu do mdlob. Teprve druhý den výletu, který plánujeme už 3 roky. Volám kamaráda z Ducati Czech - přichází první otázka - "Co a kde jsi naposledy tankoval?" - v tu chvíli mi to dochází. Nasraný jdu spát, ani se neúčastním obligátního mojito večera v centru, morálka na bodu mrazu. Druhý den v Bormiu tankuju půl nádrže Premium (nechce se mi brát celou, páč jedeme přes Livigno), chvíli střelba do výfuku, pak se uklidní. Dotankuju na kopci a vyrážíme na Passo Livigno a Bernina směrem na Passo Albula a Chur. Od té doby už jen jednou těsně za hranicemi, hladina stresu začala pomalu padat v průběhu dne a celého tripu na normál. Nic moc příjemného tyhlety záležitosti. No a poslední škraloup byla prasklá žárovka v předním světle, ale tak to je asi něco, co se prostě děje Jinak naprostá paráda, opět pohodlí, agilita, charizma, zvuk, super spotřeba (při cenách benzínu v roce 2022 nebylo ani moc proč jásat - prašť, jako uhoď).
Na příští sezónu jsou v plánu jen drobnosti. Zaprvé technická (to bude paráda, protože propadá v únoru), dále pak konečně padnoucí tankvak (přinesl Ježíšek). 4 sezóny jsem jezdil bez něj a je to peklo (posílám vřelé díky do Borgo Panigale za atypické víčko nádrže), plus originální je nesehnatelný a když, tak nekřesťansky drahý a bije se s Givi držákem TomToma. Vzhledem k momentálnímu nájezdu 55tkm mně asi čeká i desmoservis, ale to by mohlo počkat až na závěr sezóny. Poslední upgrade bude eliminace originálních kufrů, které nahradím 60 litrovou taškou a RokStrapy na zadní plotnu. To je už jen o zkušenosti a o pohodlnosti manipulace. Otevírat kufry, rvát ty tašky do pytlů na odpadky, aby v kufrech nenavlhly, večer vyndavat a znovu a zas, to mi už stačilo. Prostě vezmu tašku, odpoutám, do druhé ruky přilbu a jdu. Jsem zvědavý!

UPDATE PO TŘETÍ SEZÓNĚ:
Rok 2021 byl o poznání výživnější. Proběhly dva touring výlety. První, obligátní Bormio (už potřetí) a okolní passa AT, CH, IT a DE (cca 2tkm) a druhý, na konci léta skrz Triglav na Krk, Istrii a přes Itálii a Slovinsko zpět (nějaké 3.5tkm). Pirelli Angel GT 2 už začínají mít dost, nájezd na nich se ovšem blíží ke 20tkm. Objektivně v nich sice ještě lehkých pár tisíc bude, ale nesmí moc pršet. Obdivuhodná životnost. To mi připomíná letošní upršené Ducati Days Most, kde jsme si na mokru střihli 20 minut a relativně s důvěrou.
Co se servisu týče, proběhl na jaře obligátně v Rossomoto - olej, brzdovka a menší kosmetika (vyměněny popraskané gumičky na zadních blinkrech - když jsem slyšel, kolik času to zabralo celé rozebrat a dostat se k nim, býval bych tam nechal tu elektrikářskou pásku a za cenu práce si koupil nový tankvak). Z DIY věcí mi odešla žárovička nad RZ. Když jsem se k ní snažil dostat, zlomil jsem to krycí plexisklíčko. Po objednání nového jsem se chtěl vrhnout na jeho výměnu jen abych ho zlomil znovu. Jakoby se vyrábělo z nějakého přetvrzeného neflexibilního plastu, který tam prostě nezacvaknu. Pokus č. 2: jasně, že jsem ho zlomil podruhé. To už jsem zajistil páskou a objednal krycí plexi další, radši hned dvě, to se ale už zdráhám měnit, protože se bojím, že to prasknu znovu.
Na příští rok přemýšlím o návratu ke Scorpion Trail II namísto Angel GT 2, ale stále zvažuji, nedovedu (a ani nikdo jiný na internetech) je mezi sebou porovnat. Scorpiony jsem jen dojížděl, kdežto Angely mám od nova a jsem na ně zvyklý. Kamarádovi na MTS1200S dávají Scorpion Trail II vždycky a to dvoukolé SUVčko na nich jede nesmysly. Momentální nájezd po 3 letech vlastnictví narostl z 25.450 km na 47.350 km. Necelých 13tkm do dalšího desmoservisu, už se těším Jinak problémy žádné, šotkové žádní. Ťuk ťuk!

UPDATE PO DRUHÉ SEZÓNĚ:
Rok 2020 byl poznamenán všemi možnými formami restrikcí a veškeré plány byly ty tam. Jelikož se naše cestovatelské destinace pohybují víceméně na jih od Innsbrucku a na západ od Lublaně, nebylo moc co. A když už byl plán, nebylo jak. Jediná celodenní touring vložka na otočku byla Rossfeld Panoramastrasse. Ráno tam, večer zpět. Dálnička na plexi na památku. Na falešné neutrály jsem si pořád nezvykl, musím na převodovku prostě trochu hruběji. Jak psal jeden kolega majitel HS - někde tam vždycky je, je zelený I servis jsem vytěsnil, najeto jen pár tisíc po městě. Prostě sezóna z pekla

UPDATE PO PRVNÍ SEZÓNĚ:
Update zadní brzdy - chtěla jen odvzdušnit, vyřešeno na počkání v Ducati Praha - tisíceré díky za milý přístup! Rozjíždění do kopce už normální, jen to chce vychytat práci se spojkovou páčkou. Musí se vymačkávat dvěma prsty a rozjíždění OK, při vymáčknutí čtyřmi se špatně moduluje chod a cuká. Krátce po koupi mi začal padat nouzový režim, nakrátko spraveno výměnou heftů v Ducati Praha za krásné, nové a neohamtané. Jinak ale vydrží prd, již po 5tkm vypadají dost ochozeně, hlavně plynový. Odjety jedny Alpy, 2tkm, Pirelli Scorpion Trail II (důvěra nic moc, i když mi nic špatného neprovedly). Na výbornou, startuje jak má, spotřeba mezi 4.4 - 5.0. Jediná vada byla, když se mi při návratu začala startovat sama po otočení klíčem při vypnutém chcípáku. Buď vlhkost ve startovacím tlačítku nebo ochozená pružinka. Rozebráno a natažena pružinka a v pohodě.
Nouzový režim epizoda 2 - řešeno odtahem do Ducati Praha, kde přišli na to, že jedna součástka, která byla domontována v rámci svolávačky se poškodila a přeskakoval kontakt. Rovnou měněny pneu na Pirelli Angel GT2 (suverénně NEJ obutí, které jsem kdy měl, lepší i než Michelin Pilot Road 4). Dále v Rossomoto v Debři proveden Desmo servis ve 30tkm a vyměněna řetězovka. Poté odjeta Korsika a Sardinie, 4tkm, bez jediné skvrny na kráse. Na rychlou jízdu po dálnici to pohodlné není, ale jako kombinace hooligan biku a městského dojíždědla s občasným výletem na jih od Innsbrucku je to fantastická kombinace. Kufry vodotěsné fakt nejsou, stačí ale použít vodotěsnou rolku do nich. Obzvlášť ten horní je potřeba po dešti doslova vylít ven. Sedlo pohodlné i po 850km přesunu na jeden zátah. Posaz famózní, ovšem skrčit se a schovat za štít moc nejde, ten tak maximálně uleví hrudníku, hlava je stále v turbulentním vzduchu. Dá se s tím ale žít celkem v klidu.
Dokoupené příslušenství - TomTom Rider 550. Skvělá investice, párování s telefonem a interkomem, rádio a Spotify na dálnice - kdo nezažil, nepochopí tu úlevu.
Plánované investice na další sezónu - pouze malý servis, doufám!

PRVNÍ DOJMY:
Přecházel jsem z SV650 a hledal jsem něco napůl lehký cesťák a napůl městský hooligan bike - což HS splňuje do puntíku. Jízdní režimy upraví chování a odezvu na plyn přesně podle mého gusta, není potřeba nic štelovat. Jsem příjemně překvapený předními brzdami, jdou progresivně, ale oproti japonci dost razantně. Zato zadní brzda stojí za starou belu, musí se zmáčknout fakt hluboko, aby zabrala a zatím mám docela problém se rozjíždět do kopce, aniž by mi to zacukalo. Snad to výměna kapaliny spraví. Další poznatky přidám začátkem sezóny, zatím jsme byli venku jen jednou.