Yamaha XT660Z Tenere vs XT1200Z Super Ténéré

Text: Vláďa Novotný , Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 4.1.2011 | Zobrazeno: 96 146x

Kapitoly článku

Já jsem dostal do rukou jako první XT1200Z. Přívětivý to velký motocykl, jenž se letos úspěšně tlačí do konkurenčního boje v kategorii velké cestovní enduro. Mohutná stavba, pohodlné usazení, drátěná kola a v neposlední řadě, krom jiného, stále populárnější elektronické vymoženosti. Pro mě osobně tento motocykl rozvijí a navazuje na tradici velmi univerzálního modelu TDM. Příjemný a nezáludný řadový dvouválec je v tomto objemu a cestovatelském duchu v kombinaci s kardanem to pravé náčiní na polykání kilometrů. Představa ostré jízdy v plné polní s kufry krajinou podobné offroad trati je již horší, především s ohledem na hmotnost a robustnost stroje. Nic však není, jak se na první pohled zdá.

Manévrovatelnost velice usnadňuje nízké těžiště, pro menší jezdce je zde navíc možnost dát si sedlo ještě níže. Usazení je velice pohodlné a stroj jezdce za širokými řidítky jednoznačné vyzívá na delší výlet. V rámci první edice nechybí ani dvojice dostatečně dimenzovaných cestovních kufrů. Budíky jsou dost přehledné, množství poskytovaných informací je tak akorát v normě. Pozornost příliš neodvádí ani ukazatel zvoleného režimu jízdy a stavu kontroly trakce. Jako pohodlné i pro spolujezdce spatřuji velice kvalitně zpracované dělené sedlo. Jízda ve dvou je bezproblémovou záležitostí, jen spolujezdec trochu žehral na méně místa v prostoru levého kufru, kam se musela noha vejít i s mohutnou koncovkou výfuku. Při prvním usednutí působí motocykl dlouze, ale naštěstí se to při jízdě samotné nijak zvlášť neprojevuje.

Moje první kilometry na tomto stroji patří jízdě po městě. Zde je samozřejmě lehce na škodu celková robustnost stroje a do strany vyčnívající kufry, nicméně motocykl vše vynahrazuje dobrou ovladatelností, vitalitou a příkladným chováním řadového dvouválce. Za městem ve výletním tempu po okreskách na Mladou Boleslav je to již úplně o ničem jiném. Trochu tahám za pilu. Průjezdy zatáček v lesních úsecích kolem Staré Boleslavi jsou velice zábavnou záležitostí a všudy přítomné nerovnosti a občasné díry stroj zvládá s náležitým přehledem. Zvukový projev je hlubší, ale díky sériové koncovce notně tlumený. Síla motoru je příkladná a je v podstatě jedno, jaký rychlostní stupeň si pro výletní tempo vyberete. Sil je zde na rozdávání. Motocykl mohutně akceleruje a díky bezproblémové ochraně proti větru často i lehce mate, co se skutečné rychlosti týče. K šestistupňové převodovce nelze mít výraznějších připomínek. Odpružení je spíše měkčí, což se na asfaltové silnici a nerovnostech vcelku hodí, nicméně při jízdě na offroad trati to může být i trochu na škodu. Sympatické je, že odpružení je vpředu i vzadu plně nastavitelné.

Vzhledem k deštivému a na pozdní léto dost nevlídnému počasí vjíždím na asfaltový ovál s náležitým respektem. S postupujícími koly a osychající tratí se však zcela vrací plná důvěra v motocykl. Při jízdě na okruhu si jezdec samozřejmě uvědomuje robustnost stroje, nicméně rozložení hmotnosti a ovladatelnost je příkladné. Dle očekávání nijak zvlášť nezaostávají ani brzdy. Projíždění zatáček se tak stává radostí a s přibývajícím časem se náležitě bavím. Jízda přes hory a doly na delší trati bude pro tento motocykl jistě to pravé hřiště. Vyslovený sportovec to není, ale svým soukmenovcům se sportovnějšími ambicemi rozhodně lze na silnicích šlapat náležitě na paty. Navíc s komfortem, o kterém se jiným bude jen zdát. To už však vyjíždím z asfaltu a valím si to do deště mírně zkropené offroad trati. Zde pro mě jako pro jezdce blátem ne zcela odkojeného samozřejmě začíná hodina pravdy.

Motocykl je dle očekávání pocitově o poznání těžší než na zpevněném povrchu, ale to bylo jasné předem. Při razantnějším přidání plynu a snaze prolétnou bahnitou cestu v rychlejším tempu už zasahuje kontrola trakce. Raději asistenta vypínám a jedu na svoje triko. Stupeň radosti rázem míří k výšinám. I přes náležitý respekt k velkému stroji si jízdu užívám. Upřímně jsem nečekal, že tak robustní stroj si zde povede až tak dobře. Lehká nervozita se dostavuje jen z trochu neklidného předního kola, ale zřejmě to bude jen o nastavení podvozku. Očividně by motocykl měl na mnohem více, než jsem schopen zvládnout v tomto objemu a hmotnosti, takže lehce tahám za brzdu a vracím se na zem. Následuju v bahně o poznání zkušenějšího kolegu, ověnčeného navíc aktuálně výhodou lehčího a ovladatelnějšího stroje. Na trati přichází lavice a tahle velká nádhera se ochotně nechává poslat do vzduchu. No prosím, jak to jde snadno! Znát je jen těžší předek, na který se bez patřičného zásahu ochotně přiklání. Za mě však jednoznačně body. I jako průměrný „blátomil“ jsem vše projel bez újmy a navíc jsem si to užil. Pravdou však je, že mokré tričko vás při těchto radovánkách rozhodně nemine. Větší hmotnost a tento objem je znát, a pokud budete chtít jet dlouhodobě ve větším tempu, rozhodně se s tímto strojem zapotíte.

To však již přichází čas na výměnu a já sedlám na o poznání lehčí sestru XT660Z Ténéré. Zde už tuším, s kým mám tu čest, neboť jsem s tímto motocyklem před dvěma lety strávil nějaký ten kilometr ve srovnávacím redakčním testu. Na první pohled oceňuji nově přešité sedlo. To před dvěma lety vypadalo dost nesériově a rovněž materiál se ve špičce místy krabatil. Zde je již vše OK. Motocykl disponuje oproti XT1200Z vyšší světlou výškou a je to znát. Rovněž jezdec sedí výše a celková stavba motocyklu je i díky jednoválcové koncepci o poznání užší. Překvapivě stejný objem má 23 l nádrž, která je v kombinaci s jednoválcem takřka bezedná.

Na offroad trati si vede motocykl z mého pohledu o poznání lépe. Bezprostřední srovnání po přesednutí je o to markantnější. Vše jde podstatně snadněji a stejné úkony musí jezdec vynaložit podstatně méně energie. To však vzhledem k proporcím obou strojů, není zas tak překvapivým zjištěním. Jako praktické se jeví boční plastové protektory pro případ, že motocykl zahodíte. Člověk si tak trať užívá a jde o zábavu v pravém slova smyslu. Šotolinovou cestu, výmoly a prudké otočky zvládá na výbornou. V extrémnějším terénu jde trochu nadoraz přední vidlice, což je znát především při skocích. Z hlediska delších výletů za dobrodružstvím, zde postrádám jakýkoliv odkládací prostor nebo schránku na drobnosti. Naštěstí lze motocykl bez větších potíží dovybavit kufry. Co oceňuji, je univerzálnost bez zbytečných příkras a serepetiček. Motorově není co dodat. Jedná se o jednoválec, to znamená buď všechno, nebo nic. Pro jízdu v terénu se jeví tato koncepce jako ideální. Motor netrpí výraznějšími vibracemi, což se jednoznačně cení. Při jízdě na silnici v ostřejším tempu by se nějaký ten koník navíc asi hodil, ale od jednoválce v tomto objemu nelze čekat zázraky. Jako jezdec máte dokonalý přehled o dění kolem motocyklu. Vyšší usazení za širokými řidítky to jen podtrhuje. Co je třeba také vyzdvihnout, je ochrana proti nečistotám. Nehrozí zde jako u obdobných strojů, že při dešti a blátě budete mít písek až za ušima. Pro dálniční přesuny a jízdu na delší tratě po silnici bych zřejmě volil o chlup vyšší plexi, abych se nemusel výrazněji hrbit. Vcelku přijatelná a pohodlná je, a to i přes nižší objem, jízda ve dvou.

Jedinou výtku snad lze mít k madlům spolujezdce. Ty jsou zřejmě koncipovány pro útlé, úzkoprdelaté Japonky, protože ostatní si na nich částí pozadí zákonitě sedí. To je bohužel zřejmě trochu daň za opravdu úzkou stavbu. Ovládání v provozu je bezchybné, motocykl drží jak přibitý a celkově působí velice nezáludně a předvídatelně. Jako ideální, alespoň z mého pohledu se jeví stroj do městské aglomerace. Úzká stavba, dokonalý přehled o dění a nastavení podvozku. V neposlední řadě velká kola, s kterými přejedete i ten nejhlubší výmol, kanál a kočičí hlavu. Zkrátka ideální městský dopravní prostředek, pokud netoužíte zrovna po skútru. S tímto endurem ve městě rozhodně neztratíte a dokázal bych si ho představit i jako pracanta na každodenní dojíždění do práce. Jízda s kufry mezi plechovkami již nebude asi taková paráda, nicméně i záda jsou nosič a případný „top case“ by to vyřešil. Pětistupňová převodovka funguje naprosto bez problémů, jen jsem se občas přistihl, hlavně ve vyšších rychlostech, jak intuitivně podle zvuku motoru hledám další kvalt. Za šestku bych se rozhodně nezlobil. Vlastním od Yamahy starší jednobuch TT 600R a tam není špička tak znát, ale je pravdou, že jsem toho dosáhl až jinou zadní rozetou. Větších výtek nelze mít ani k brzdám. Vše funguje adekvátně potřebám a hmotnosti stroje. Jen zadní brzda se mi zdála, že šla v některých situacích až příliš brzy do smyku, ale to mohlo být způsobeno univerzálním obutím a v průběhu testu často dost mokrou vozovkou.

Ve výsledku musím konstatovat, že motocykly splnily moje očekávání a představy. Rozhodně si obě zaslouží svoji kategorii a jméno. Velice příjemně mě překvapila na offroad trati XT1200Z, od které bych nečekal tak dobrou ovladatelnost. Obratnost, pohodlí, cestování a lehčí terén, to je zřejmě přesně to, co od ní každý očekává a ona vám to bezezbytku splní. Rozhodně bych se jí nebál vyvést na delší výlet, jistě by byla dobrým společníkem. U menší XT660Z platí v podstatě to samé. Možná bych přeci jen na delší trati očekával o nějakého toho koníka navíc. Pro někoho menšího vzrůstu nemusí být ideální její výška, nicméně na to má Yamaha lék v podobě XT. Nezanedbatelnou položkou je zde samozřejmě příznivá cena. Potom ji člověk odpustí i nějaké ty drobnosti a očekávání navíc, která mohl mít. Výrazné body má ode mě za jízdu po městě!