Yamaha XT1200Z Super Ténéré

Hned po prvních kilometrech na cestě do Chorvatska ale motor ukazuje své kvality a při předjíždění na státovkách na Budějovice mě výkon 110 koní naprosto přesvědčuje. I na dálnici si v cestovních sto šedesáti můžete rukojetí plynu nadělit citelné zrychlení a při průjezdu Německa si zkusmo vyhnat ručičku tachometru daleko za dvousetkilometrovou hranici. To hlavní ale samozřejmě přichází v prvních sériích zatáček směrem na Mariazell. Díky silnému střednímu pásmu má jezdec na každý kvalt dostatek síly na razantní výjezd ze zatáčky a obratný podvozek ochotně zvládá rychlá táhlá stupání i pomalé serpentiny točené doslova „okolo nohy“. Pohotovostní hmotnost 261 kg (v této třídě obvyklá hodnota, GS či Stelvio s kufry jsou na stejné hranici) sice na papíře budí respekt, za jízdy o ní ale skoro nevíte. Jen vyhoupnutí při rychlém přehození mezi vlásenkami vám prozradí, že jedete na vysoké a mohutné potvoře.
Převodovka občas zchroupne jedničku s mírným cvaknutím, jinak je tichá a přesná. Vůbec přitom nepoznáte, že jedete na mašině s kardanem, žádné hučení, cuknutí při ubrání plynu. Je to až zvláštní, protože zvenku není vidět žádný systém záchytu reakce. Stejně tak jsem během pěti dnů strávených v sedle nepoznal, že plyn neovládám klasickým lankem, ale elektronickým plynem YCC-T. A jak je to s vibracemi? Za jízdy samozřejmě o motoru víte, vždyť to také je dvanáctistovkový buchar. Mírné vibrace se dostanou do řídítek a první den večer mě brněly ruce, pak si ale tělo zvyklo a po návratu od moře bych přísahal, že Tenerka vůbec nevibruje.

Odpružení a jízda

Jakmile motorku dostanete trochu do ruky, proplétání městem, otáčení a různé manévry v nízké rychlosti jdou až neuvěřitelně snadno, o dost lépe než u ostatních „cendur“. Na druhou stranu musím přiznat, že plné ovládnutí Supertenerky mi trvalo podstatně déle než u jiných typů motorek a po prvním dnu jsem z ní sesedal trochu rozpačitý. Až při jízdě na jih jsem se naučit přesně chápat odezvu od podvozku a sklápět mašinu do náklonů i na nerovnostech. Pak to ale stojí za to a krátká návštěva Alp byla v sedle tohoto robustního cesťáku požitkem a nic mě nelákalo k přesednutí na lehoučkou FZ8, která s námi také cestovala do Chorvatska. V ostřejších náklonech je sice podvozek o něco méně jistý než třeba etalon této třídy GS (na přímé srovnání s GéeSem jsme si naplánovali ještě jeden termín na konci sezóny), na druhou stranu dává perfektní odezvu do řízení a jezdec stále ví, co se s předním kolem děje a kolik si toho ještě může dovolit.
Perfektní chování na rozbité silnici asi u takto pojatého stroje na drátěných kolech a se slušnými zdvihy nikoho nepřekvapí. Ovšem díky slušné odezvě od podvozku se můžete se Supertenerkou pustit na hrbolech a mírném štěrku i do zatáček a vždy budete vědět, kolik toho ještě snese. To samé bylo znát i při opatrných výletech do terénu. Tady už se přeci jen projeví váha na předním kole, i tak je ale stále dobře „cítit“ potýkání předního kola s terénem. Na mokru či mimo asfalt se také plně projeví výhody nastavení kontroly trakce TCS. Můžete si aktivovat dva režimy, které více či méně omezují prokluz zadního kola, nebo tuto funkci úplně vypnout a vyrazit s gejzírem prachu za zadním kolem třeba až do pouště.

Brzdy, pneu, spotřeba

Yamaha XT1200Z Super Ténéré je vybavena kombinovaným brzdovým systémem s ABS. Díky tomuto systému se motorka při razantním brzdění téměř nepotopí dopředu, což v kombinaci s ABS umožňuje i na neznámém terénu nechávat brzdění s klidem v duši až na poslední chvíli. I na jemném prachu a vodě přitom ABS zasahuje docela rozumně a nekoná se zde ta nepříjemná prodleva, jako u některých ábéesek. Propojené brzdy fungují na přední páčku, pokud ale použijete pouze nožní páku, brzdí pouze zadní brzda, což přijde v terénu vhod a docela to funguje. Ještě lepší by byla možnost ABS vypnout, což ale nelze... Tedy, alespoň oficiálně. Nikomu to neříkejte, ale první majitelé této mašiny totiž zjistili, že stačí nastartovat motorku na hlavním stojanu, zařadit a roztočit zadní kolo. Počítač rozdílné otáčky předního a zadního kola vyhodnotí jako chybu, ABS sám vypne a jezdec může vyrazit sklouznout se do terénu.
Obuté bezdušové pneumatiky si s polňačkami docela rozuměly, na silnici si zvláště na kluzkém chorvatském asfaltu občas při vypnuté kontrole trakce trochu zatancovaly, ale všeobecně budily důvěru a dobře odpovídají celkovému zaměření a charakteru mašiny. Spotřeba během hodně svižných projížďkách po Čechách s občasným výletem na polňačku se pohybovala do 7 L/100km, po cestě do Chorvatska pak klesla pod 6 litrů, při klidnějším cestování by neměl být problém se pohybovat kolem průměru 5,5. Díky velkorysému sedlu a dostatku místa na nohy je i cestování se spolujezdcem příjemnou záležitostí. Nasednutí pasažéra se navíc nijak zvlášť nepříznivě neprojevuje na jízdních vlastnostech. Celá posádka se navíc může spolehnout na velmi příjemnou ochranu za deště, kdy se stačí trochu přikrčit a z menších přeháněk vyjdete skoro suší.

Závěr

Yamaze se podařilo postavit plně konkurenceschopný stroj na úrovni dnešní doby, který se může směle pustit do boje s konkurenčními dvanáctistovkami v segmentu maxiendur. Nabízí uhlazený motor s jistým a nenáročným ovládáním a vlastním nenapodobitelným charakterem řadového dvouválce. Díky možnostem nastavení režimů motoru a prokluzu si nastavíte přesně takovou mašinu, po jaké toužíte. Kombinované brzdy s ABS poskytují natolik intuitivní chování, že snad kromě nejšílenějších výletů na krosovou trať nezatoužíte po odpojení ABS či samostatné brzdy. Za měsíc Supertenerku protáhneme ještě společným testem s R1200GS, už nyní si ale dovolím tvrdit, že v žádném ohledu nebude nijak zaostávat. Je prostě svá a čeká na zájemce o velké japonské maxienduro, kterým učaruje projev řadového dvouválce.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE