Yamaha XT 660 R
Text: Michal Moucha | Foto: Jan Cihelka | Zveřejněno: 16.6.2005 | Zobrazeno: 101 749x
Yamaha XT – označení, které motorkáři na celém světě vyslovují již 29 let. V roce 1976 spatřil světlo světa model XT 500, jednoválcový čtyřtakt o výkonu 27 koní, který byl schopen provozu na silnicích i mimo ně, pionýr kategorie cestovní enduro.
Kapitoly článku
Řada XT se za těch téměř 30 let změnila k nepoznání, základní myšlenka však zůstala stejná – jednoduchý, lehký a dobře ovladatelný motocykl se spolehlivým jednoválcem určený pro každodenní použití i pro zábavu.
Na první pohled působí motocykl velmi solidně a čiší z něj výrazný off-road náboj. Drátěná kola, přední o rozměru 21 palců, blatník ve stylu „ostré sestry“, modelu WR, řidítka s hrazdičkou, nahrbená nádrž, úzké sedlo a solidní světlá výška, tohle že se nehodí do terénu? Při podrobnějším zkoumání však vyjdou na světlo další detaily, jako třeba vodní pumpa na pravé straně motoru, která je vyloženě „na ráně“ a při „odložení“ motorky v terénu hrozí její poškození nebo výfukové svody vedené pod motorem, které jsou v nebezpečí při přejezdu větších nerovností. Že by byl takový problém naohýbat výfukové trubky a „omotat“ je kolem motoru? Naštěstí jsou zde originální doplňky v podobě decentních padacích rámů nebo ochranného krytu pod motor.
Je sám tou nejzásadnější změnou na XT. Původní šestistovka již nemohla splňovat emisní limity a tak byl motor od základu přepracován. Čtyřventilový jednoválec s rozvodem SOHC má nyní objem 660 ccm a je vybaven elektronickým vstřikováním paliva, což mu vedle plnění emisních limitů zaručuje i dobrý průběh výkonu a točivého momentu, které vrcholí 48 koňmi při 6 tisících otáčkách/min. resp. 58 Nm při 5.250 ot./min. Motor je uložen v jednoduchém kolébkovém rámu svařeném z ocelových trubek a jeho výkon je přenášen přes vícekotoučovou spojku v olejové lázni a pětistupňovou převodovku na řetěz pohánějící zadní kolo vedené v kyvné vidlici, která s přepákováním poskytuje zdvih 200mm. To je spolu s 225mm přední vidlice klasické konstrukce slušný předpoklad pro pohyb v terénu. Obě brzdy jsou hydraulické, jednokotoučové, přední o průměru 298mm, zadní potom 245mm. Výrobce uvádí hmotnost stroje bez náplní 165 kg, což je na tuto kategorii velmi solidní parametr.
Po usednutí do poměrně úzkého, ale příjemně čalouněného sedla si na motocyklu připadám ihned jako doma. Řidítka jsou vysoko a zaručují pohodlnou, vzpřímenou pozici, trochu mi vadí gumové stupačky, které budou za mokra jistě klouzat. Ale jinak není ergonomii, funkčnosti a celkovému dojmu co vytknout, všechny ovladače jsou na svých místech a jednoduchý displej místo klasických budíků navozuje pocit sportovního enduro stroje. Otáčkoměr XT nemá, což bývá občas terčem kritiky, ale jak později zjišťuji, není to žádný handicap. Motor je velmi dobře „čitelný“ sluchem a otáčkoměr by tak byl pouhou zbytečností. Motor naskakuje spontánně, žádné palivové kohouty ani sytiče se díky vstřikování nekonají. Zvukový projev motoru je velmi příjemný, hluboké bublání linoucí se z dvojice výfukových tlumičů přímo vybízí k tomu, prohnat XT mimo silnice.
Ihned po rozjezdu mě příjemně překvapuje pružnost motoru, jeho sytý, hluboký zvuk i snadná ovladatelnost celého motocyklu. Sjíždím na polní cestu, stavím se do stupaček. Řidítka bych snesl o kousek výš, ale to je drobnost, která běžně vysokého jezdce jistě trápit nebude. Sériově dodávané pneumatiky Michelin Sirac neposkytují mnoho trakce ani na suchém povrchu, ale odpružení i celková geometrie podvozku zajišťuje bezpečné ovládání i v okamžicích, kdy se zadní kolo snaží předjet to přední. Na větších nerovnostech zjišťuji, že tlumení přední vidlice je poněkud pomalejší, ale mluvíme o skutečně ostré jízdě, pro kterou jsou určeny jiné stroje. Pro použití v terénu obvyklé v této kategorii je pružení i tlumení jistě dostačující a běžný jezdec těžko někdy pocítí jeho limity, stejně jako se mu nejspíš nepodaří dostat pérování až na jeho dorazy. Mě se to daří až v okamžiku, kdy podcením horizont a z poměrně značné výšky dopadám na rovinu. Motocykl je ovšem dostatečně tuhý a tak bez protestů pokračuje požadovaným směrem.
Díky velmi dobrému rozložení hmotnosti nejsou problémem ani větší skoky a dostatečný rozvor kol zase umožňuje bezpečné výjezdy i opravdu prudkých svahů, při kterých hraje významnou roli i pružnost motoru. Zhruba 30 metrů dlouhý svah vytvořený těžbou písku končí téměř kolmou stěnou, ale není problém jej i na silničních pneumatikách zdolat na dvojku a dostatek točivého momentu v nízkých otáčkách zaručí i bezproblémové kontrolování rychlosti těsně pod vrcholem svahu tak, abych nebyl i s motocyklem katapultován vysoko do vzduchu a zároveň motoru nedošla síla k dalšímu šplhání.
Když si dostatečně užiji technických terénních pasáží i rychlých „průletů“ polními a lesními cestami, vyrážím k projížďce po běžných silnicích a silničkách. Ani tady mne „XTčko“ nezklamalo. Zvláště na úzkých klikatých silničkách v okolí Karlštejna se dobře bavím, motorka je hravá, dobře se vodí z náklonu do náklonu a bez větších obtíží drží stopu i na horším povrchu. V zatáčkách s malým poloměrem je i motor dostatečně výkonný a s XT si tak lze užít spoustu zábavy i na asfaltu.
Výkon trochu chybí ve vyšších rychlostech, zhruba od 120 km/h se už nic zásadního neděje a i podvozek začíná být trochu nervózní. Nicméně i tak se 130 km/h jeví jako stále ještě přijatelná cestovní rychlost, kdy i symbolický deflektor nad předním světlometem překvapí úspěšným odkláněním proudu vzduchu nad jezdcovu hlavu. Yamaha XT 660R samozřejmě není žádný hltač dálničních kilometrů, ale s přimhouřením oka s ní lze i takové cestování zvládnout. Průměrná spotřeba v průběhu mého testování dosáhla 5,7 l/100km, což je velmi pozitivní údaj, vzhledem ke stylu, jakým jsem motocykl používal. Věřím, že při běžném ježdění nebude problém atakovat hranici pěti litrů na 100km.
Yamaha XT 660R je nepochybně velkým hráčem na poli jednoválcových cestovních endur. A to nejen díky velmi příznivé ceně těsně pod hranicí 200tisíc Kč, ale zejména díky svým vyváženým vlastnostem, užitnou hodnotou i universálností použití. Jeden den s ní můžete cestovat po městě a druhý den na ní vyrazit na 300km vzdálenou chatu, abyste si tam užívali zábavu z jízdy v terénu i po silnicích. Klidný a nezáludný motor, stejně jako bezchybná ovladatelnost jí předurčují i do role motocyklu pro méně zkušené jezdce, který však nezklame ani zdatné motorkáře. Pro jízdu v náročnějším terénu je potřeba jí trochu vylepšit zejména ochrannými prvky, ale potom vás svými schopnostmi velmi mile překvapí. Zkrátka, jak se říká - za málo peněz hodně motorky a to v tomto případě ještě v podání kvality i servisního zázemí značky Yamaha.
Video: Yamaha XT 660 R
Délka: 0, 51 min.
Velikost: 12 MB
XT 660 R ročníku 2005
je svým způsobem revolučním modelem. Jednoválcový motor je totiž poprvé vybaven elektronickým vstřikováním paliva, což je mu příznivci „xtéček“ vyčítáno, stejně jako znatelný ústup od terénních schopností. Abychom zjistili, jak na tom Yamaha XT 660 R v terénu doopravdy je, vzali jsme si ji na mušku v našem redakčním testu.
Design
Na první pohled působí motocykl velmi solidně a čiší z něj výrazný off-road náboj. Drátěná kola, přední o rozměru 21 palců, blatník ve stylu „ostré sestry“, modelu WR, řidítka s hrazdičkou, nahrbená nádrž, úzké sedlo a solidní světlá výška, tohle že se nehodí do terénu? Při podrobnějším zkoumání však vyjdou na světlo další detaily, jako třeba vodní pumpa na pravé straně motoru, která je vyloženě „na ráně“ a při „odložení“ motorky v terénu hrozí její poškození nebo výfukové svody vedené pod motorem, které jsou v nebezpečí při přejezdu větších nerovností. Že by byl takový problém naohýbat výfukové trubky a „omotat“ je kolem motoru? Naštěstí jsou zde originální doplňky v podobě decentních padacích rámů nebo ochranného krytu pod motor.
Motor
Je sám tou nejzásadnější změnou na XT. Původní šestistovka již nemohla splňovat emisní limity a tak byl motor od základu přepracován. Čtyřventilový jednoválec s rozvodem SOHC má nyní objem 660 ccm a je vybaven elektronickým vstřikováním paliva, což mu vedle plnění emisních limitů zaručuje i dobrý průběh výkonu a točivého momentu, které vrcholí 48 koňmi při 6 tisících otáčkách/min. resp. 58 Nm při 5.250 ot./min. Motor je uložen v jednoduchém kolébkovém rámu svařeném z ocelových trubek a jeho výkon je přenášen přes vícekotoučovou spojku v olejové lázni a pětistupňovou převodovku na řetěz pohánějící zadní kolo vedené v kyvné vidlici, která s přepákováním poskytuje zdvih 200mm. To je spolu s 225mm přední vidlice klasické konstrukce slušný předpoklad pro pohyb v terénu. Obě brzdy jsou hydraulické, jednokotoučové, přední o průměru 298mm, zadní potom 245mm. Výrobce uvádí hmotnost stroje bez náplní 165 kg, což je na tuto kategorii velmi solidní parametr.
Terén a silnice
Po usednutí do poměrně úzkého, ale příjemně čalouněného sedla si na motocyklu připadám ihned jako doma. Řidítka jsou vysoko a zaručují pohodlnou, vzpřímenou pozici, trochu mi vadí gumové stupačky, které budou za mokra jistě klouzat. Ale jinak není ergonomii, funkčnosti a celkovému dojmu co vytknout, všechny ovladače jsou na svých místech a jednoduchý displej místo klasických budíků navozuje pocit sportovního enduro stroje. Otáčkoměr XT nemá, což bývá občas terčem kritiky, ale jak později zjišťuji, není to žádný handicap. Motor je velmi dobře „čitelný“ sluchem a otáčkoměr by tak byl pouhou zbytečností. Motor naskakuje spontánně, žádné palivové kohouty ani sytiče se díky vstřikování nekonají. Zvukový projev motoru je velmi příjemný, hluboké bublání linoucí se z dvojice výfukových tlumičů přímo vybízí k tomu, prohnat XT mimo silnice.
Ihned po rozjezdu mě příjemně překvapuje pružnost motoru, jeho sytý, hluboký zvuk i snadná ovladatelnost celého motocyklu. Sjíždím na polní cestu, stavím se do stupaček. Řidítka bych snesl o kousek výš, ale to je drobnost, která běžně vysokého jezdce jistě trápit nebude. Sériově dodávané pneumatiky Michelin Sirac neposkytují mnoho trakce ani na suchém povrchu, ale odpružení i celková geometrie podvozku zajišťuje bezpečné ovládání i v okamžicích, kdy se zadní kolo snaží předjet to přední. Na větších nerovnostech zjišťuji, že tlumení přední vidlice je poněkud pomalejší, ale mluvíme o skutečně ostré jízdě, pro kterou jsou určeny jiné stroje. Pro použití v terénu obvyklé v této kategorii je pružení i tlumení jistě dostačující a běžný jezdec těžko někdy pocítí jeho limity, stejně jako se mu nejspíš nepodaří dostat pérování až na jeho dorazy. Mě se to daří až v okamžiku, kdy podcením horizont a z poměrně značné výšky dopadám na rovinu. Motocykl je ovšem dostatečně tuhý a tak bez protestů pokračuje požadovaným směrem.
Díky velmi dobrému rozložení hmotnosti nejsou problémem ani větší skoky a dostatečný rozvor kol zase umožňuje bezpečné výjezdy i opravdu prudkých svahů, při kterých hraje významnou roli i pružnost motoru. Zhruba 30 metrů dlouhý svah vytvořený těžbou písku končí téměř kolmou stěnou, ale není problém jej i na silničních pneumatikách zdolat na dvojku a dostatek točivého momentu v nízkých otáčkách zaručí i bezproblémové kontrolování rychlosti těsně pod vrcholem svahu tak, abych nebyl i s motocyklem katapultován vysoko do vzduchu a zároveň motoru nedošla síla k dalšímu šplhání.
Když si dostatečně užiji technických terénních pasáží i rychlých „průletů“ polními a lesními cestami, vyrážím k projížďce po běžných silnicích a silničkách. Ani tady mne „XTčko“ nezklamalo. Zvláště na úzkých klikatých silničkách v okolí Karlštejna se dobře bavím, motorka je hravá, dobře se vodí z náklonu do náklonu a bez větších obtíží drží stopu i na horším povrchu. V zatáčkách s malým poloměrem je i motor dostatečně výkonný a s XT si tak lze užít spoustu zábavy i na asfaltu.
Výkon trochu chybí ve vyšších rychlostech, zhruba od 120 km/h se už nic zásadního neděje a i podvozek začíná být trochu nervózní. Nicméně i tak se 130 km/h jeví jako stále ještě přijatelná cestovní rychlost, kdy i symbolický deflektor nad předním světlometem překvapí úspěšným odkláněním proudu vzduchu nad jezdcovu hlavu. Yamaha XT 660R samozřejmě není žádný hltač dálničních kilometrů, ale s přimhouřením oka s ní lze i takové cestování zvládnout. Průměrná spotřeba v průběhu mého testování dosáhla 5,7 l/100km, což je velmi pozitivní údaj, vzhledem ke stylu, jakým jsem motocykl používal. Věřím, že při běžném ježdění nebude problém atakovat hranici pěti litrů na 100km.
Závěr
Yamaha XT 660R je nepochybně velkým hráčem na poli jednoválcových cestovních endur. A to nejen díky velmi příznivé ceně těsně pod hranicí 200tisíc Kč, ale zejména díky svým vyváženým vlastnostem, užitnou hodnotou i universálností použití. Jeden den s ní můžete cestovat po městě a druhý den na ní vyrazit na 300km vzdálenou chatu, abyste si tam užívali zábavu z jízdy v terénu i po silnicích. Klidný a nezáludný motor, stejně jako bezchybná ovladatelnost jí předurčují i do role motocyklu pro méně zkušené jezdce, který však nezklame ani zdatné motorkáře. Pro jízdu v náročnějším terénu je potřeba jí trochu vylepšit zejména ochrannými prvky, ale potom vás svými schopnostmi velmi mile překvapí. Zkrátka, jak se říká - za málo peněz hodně motorky a to v tomto případě ještě v podání kvality i servisního zázemí značky Yamaha.
Multimedia
Video: Yamaha XT 660 R
Délka: 0, 51 min.
Velikost: 12 MB
Informace o redaktorovi
Michal Moucha - (Odebírat články autora)
Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz
Náš tip