Yamaha XT660X
Text: Vláďa Novotný | Foto: Jarda Ducháček , Jakub Urban | Zveřejněno: 27.8.2007 | Zobrazeno: 108 275x
Yamaha s označením dvou písmen X a T se stala ve světě jedné stopy velkým pojmem. Už dlouhá léta se pod těmito písmeny skrývá motocykl s blátivými choutkami, kterému ale nedělá žádný problém ukousnout i pár stovek kilometrů po asfaltu. Od prvního modelu se XT pochopitelně hodně změnilo, to hlavní mu ale stále zůstalo. Velká všestrannost a dobrá spolehlivost. Právě tyto vlastnosti řadí jednoválcové enduro mezi nejoblíbenější modely značky Yamaha.
Kapitoly článku
Hlad zákazníků po stále atraktivnější třídě motard donutil vývojáře k zamyšlení. Výsledkem je motárdový přírůstek v XTéčkové rodince. Zkrátka model XT už není pouze enduráckou záležitostí, ale zařadil se také do továrního programu street. Právě ulice města by měly být pro ikstéčko s doplňkovým označením X to pravé ořechové! Sedmnácti palcová kola s ráfky Exel obutými do silničních pneumatik Pirelli Dragon, jiná přední brzda, boční plasty a hliníková zadní kyvná vidlice dodávají Xku silniční punc.
Oranžové xtéčko připravené pro redakční test vzbudilo svou barevnou kombinací nejen u mě trošku rozpaky. Je fakt krásné a agresivní design je atraktivní, ale oranžová barva mi nějak se značkou Yamaha nejde dohromady… To je ale jen můj názor. Nicméně každý detail je na streetovém XT precizně propracovaný. Vysoký přední černý šípový blatník dodává XT dravost správného motardu a lichoběžníkové čiré světlo zapuštěné do oranžové masky tento fakt ještě zesiluje.
Za širokými hrazdovými řídítky s velice praktickými chrániči rukou přechází mohutná kovová patnáctilitrová nádrž ve sportovnější úzké, ale pohodlné sedlo. To počítá s tím, že se na xtéčku v klídku povozí také spolujezdec. Ten s radostí přivítá madla, která se hodí i k uchycení bagáže a také k manévrování se strojem. Úložný prostor pod sedlem prakticky není, kromě nářadí a lékárničky toho moc pod sedlo nedostanete.
Co je opravdu super a z Xka to dělá opticky mnohem většího sporťáka, jsou dvě do nebe trčící koncovky výfuku! Docela bych přivítal o něco výraznější zvukovou kulisu, ale je mi jasné, že s homologací nikdo nic nenadělá. Zadní partie Yamahy je hodně sexy. Pokud si Yamahu prohlížíte z pravé strany, všimnete si poměrně složitě a chaoticky vypadajícího motoru. To levá strana je mnohem jednoduší a působí kompaktnějším dojmem.
Když se vyhoupnete do úzkého, ale pohodlného sedla, váš zrak se upře na jednoduchý digitální přístrojový panel s LCD displejem. Vedle dominantního tachometru tu najdeme i hodiny, počítadlo celkových i denních ujetých kilometrů a také výbornou funkci F-trip, kdy jste informování o najetých kilometrech od sepnutí režimu reserva. Nad displejem na vás ještě při nezasunutém klíčku problikne kontrolka aktivovaného imobilizéru. Další kontrolky na levé straně přístrojového panelu signalizují zařazený neutrál, dálková světla, rezervu, blikače i katalyzátor. Osobně bych přivítal kontrolky o kousek větší a jasnější pro přehlednější zobrazení těchto informací.
Zdrojem výkonu verze X je kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec o objemu 660 ccm se vstřikováním paliva. Dosahuje výkonu 48 koní při 6000 otáčkách za minutu. Maximální kroutící moment reprezentuje hodnota 60 Nm při 5250 otáčkách za minutu.
Podvozek XT tvoří kompaktní rám z ocelových trubek. Spolu s přední teleskopickou vidlicí o průměru 43 mm, zdvihem 200 mm a zadní kyvnou vidlicí Monocross s vyšší tuhostí zajišťují slušné ovládání motardového xtéčka. Zadní zdvih tlumící jednotky je stejný jako přední, tedy 200 mm.
Po nastavení polohy brzdové a spojková páčky je vše připraveno vyrazit s XT na výlet. V sedle xtéčka ihned zaujímám klasický vzpřímený posed. Sedlo je velice dobře rozložení, navíc, jak se později ukázalo, příjemné také pro delší vyjížďku. Jsem navlečen v plné polní, pardon, motardové. Krosová přilba, krosové botky a kombinéza. Právě motokrosové boty se hned po prvních metrech jízdy nejeví jako úplně nejšťastnější volbou. Bota se těžko vejde mezi řadící páku a stupačku. Později ale zjišťuji, že v jiné obuvi je všechno jinak a rychlosti jdou nahoru i dolu jako po másle!
První dvě rychlosti pětistupňové převodovky jsou spíše kratší, zpřevodovány do záběru. Při popojíždění v ucpaném městě se hodí při rychlé akceleraci na kratším úseku. Třetí stupeň má už mnohem širší použití. Výkon 48 koní si se 177 kg (suché) váhy motocyklu docela dobře poradí, navíc k tomu přispívá slušný kroutící moment.
První kilometry se na xtéčku proplétám uličkami rušného předměstí. Pocit z jízdy je skvělý, rozbité silnice podvozek polyká bez větších problému. Jen přední teleskopická vidlice budí lehké rozpaky. Osobně bych ji přivítal o něco tvrdší a pevnější. Když se totiž zakousne čtyřpístkový plovoucí třmen do 320 mm kotouče, má předek tendence se ponořit do země a stroj rozvlnit. Při akceleraci naopak rychle letí vzhůru. Berme však xtéčko spíš jako mašinu do města a zatáček, než jako sportovní motard. Ne nadarmo ho Yamaha řadí právě mezi stroje kategorie nazvané street.
Sportovnější motardové řádění bude pro Xko poněkud tvrdším oříškem, ovšem pohodové projížďky na okresních silničkách, kde o zatáčky není nouze, je v sedle xtéčka super zážitkem. Překlápět XT z pravé do levé zákruty jde plynule a hravě bez sebemenšího zaváhání. Tento skvělý dojem poněkud ruší průběh motoru se škubáním v nejnižších otáčkách. Pravděpodobně největší podíl na tomto jevu ponese vstřikování paliva. Pokud se vydáte s xtéčkem zdolat pár kilometrů dálnice, je ideální cestovní rychlost někde kolem 130 km/h. Při vyšších rychlostech se podvozek XT stává neklidným, donutí vás povolit plynovou rukojeť a ubrat.
Ochrana jezdce proti proudícímu vzduchu u streetové Yamahy není pochopitelně žádná. Maximální rychlost jsem zaznamenal právě na dálnici a digitální displej zobrazil hodnotu 179km/h. Je ale jasné, že tento funbike si určitě nikdo nebude pořizovat kvůli maximálním rychlostem a prohánění se po dálnici. Jeho hřištěm je město a okresky, právě tady si vychutnáte všechny jeho největší přednosti. Pružnost, ovladatelnost, prostě chuť si hrát!
Yamaha XT se ukázala jako skvělý každodenní společník. Ať už se vydáte skrz město v největší dopravní špičce nebo si zajedete vyléčit nervy do zatáček ven z města. Ani rozbité silnice, kterých je u nás jako hub po dešti, nebudou žádnou větší překážkou. Všestrannost dělá z této Yamahy výjimečného kámoše. Když se nachýlil čas loučení, uvědomil jsem si, kolik zábavy a super zážitků jsem v sedle xkového xtéčka během pár dní zažil. Stoosmdesát tisíc, které budete muset vysázet na prkno, se promění v hodnotu, o které se budete mít možnost přesvědčovat každým kilometrem.
Oranžové xtéčko připravené pro redakční test vzbudilo svou barevnou kombinací nejen u mě trošku rozpaky. Je fakt krásné a agresivní design je atraktivní, ale oranžová barva mi nějak se značkou Yamaha nejde dohromady… To je ale jen můj názor. Nicméně každý detail je na streetovém XT precizně propracovaný. Vysoký přední černý šípový blatník dodává XT dravost správného motardu a lichoběžníkové čiré světlo zapuštěné do oranžové masky tento fakt ještě zesiluje.
Za širokými hrazdovými řídítky s velice praktickými chrániči rukou přechází mohutná kovová patnáctilitrová nádrž ve sportovnější úzké, ale pohodlné sedlo. To počítá s tím, že se na xtéčku v klídku povozí také spolujezdec. Ten s radostí přivítá madla, která se hodí i k uchycení bagáže a také k manévrování se strojem. Úložný prostor pod sedlem prakticky není, kromě nářadí a lékárničky toho moc pod sedlo nedostanete.
Co je opravdu super a z Xka to dělá opticky mnohem většího sporťáka, jsou dvě do nebe trčící koncovky výfuku! Docela bych přivítal o něco výraznější zvukovou kulisu, ale je mi jasné, že s homologací nikdo nic nenadělá. Zadní partie Yamahy je hodně sexy. Pokud si Yamahu prohlížíte z pravé strany, všimnete si poměrně složitě a chaoticky vypadajícího motoru. To levá strana je mnohem jednoduší a působí kompaktnějším dojmem.
Když se vyhoupnete do úzkého, ale pohodlného sedla, váš zrak se upře na jednoduchý digitální přístrojový panel s LCD displejem. Vedle dominantního tachometru tu najdeme i hodiny, počítadlo celkových i denních ujetých kilometrů a také výbornou funkci F-trip, kdy jste informování o najetých kilometrech od sepnutí režimu reserva. Nad displejem na vás ještě při nezasunutém klíčku problikne kontrolka aktivovaného imobilizéru. Další kontrolky na levé straně přístrojového panelu signalizují zařazený neutrál, dálková světla, rezervu, blikače i katalyzátor. Osobně bych přivítal kontrolky o kousek větší a jasnější pro přehlednější zobrazení těchto informací.
Zdrojem výkonu verze X je kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec o objemu 660 ccm se vstřikováním paliva. Dosahuje výkonu 48 koní při 6000 otáčkách za minutu. Maximální kroutící moment reprezentuje hodnota 60 Nm při 5250 otáčkách za minutu.
Podvozek XT tvoří kompaktní rám z ocelových trubek. Spolu s přední teleskopickou vidlicí o průměru 43 mm, zdvihem 200 mm a zadní kyvnou vidlicí Monocross s vyšší tuhostí zajišťují slušné ovládání motardového xtéčka. Zadní zdvih tlumící jednotky je stejný jako přední, tedy 200 mm.
Po nastavení polohy brzdové a spojková páčky je vše připraveno vyrazit s XT na výlet. V sedle xtéčka ihned zaujímám klasický vzpřímený posed. Sedlo je velice dobře rozložení, navíc, jak se později ukázalo, příjemné také pro delší vyjížďku. Jsem navlečen v plné polní, pardon, motardové. Krosová přilba, krosové botky a kombinéza. Právě motokrosové boty se hned po prvních metrech jízdy nejeví jako úplně nejšťastnější volbou. Bota se těžko vejde mezi řadící páku a stupačku. Později ale zjišťuji, že v jiné obuvi je všechno jinak a rychlosti jdou nahoru i dolu jako po másle!
První dvě rychlosti pětistupňové převodovky jsou spíše kratší, zpřevodovány do záběru. Při popojíždění v ucpaném městě se hodí při rychlé akceleraci na kratším úseku. Třetí stupeň má už mnohem širší použití. Výkon 48 koní si se 177 kg (suché) váhy motocyklu docela dobře poradí, navíc k tomu přispívá slušný kroutící moment.
První kilometry se na xtéčku proplétám uličkami rušného předměstí. Pocit z jízdy je skvělý, rozbité silnice podvozek polyká bez větších problému. Jen přední teleskopická vidlice budí lehké rozpaky. Osobně bych ji přivítal o něco tvrdší a pevnější. Když se totiž zakousne čtyřpístkový plovoucí třmen do 320 mm kotouče, má předek tendence se ponořit do země a stroj rozvlnit. Při akceleraci naopak rychle letí vzhůru. Berme však xtéčko spíš jako mašinu do města a zatáček, než jako sportovní motard. Ne nadarmo ho Yamaha řadí právě mezi stroje kategorie nazvané street.
Sportovnější motardové řádění bude pro Xko poněkud tvrdším oříškem, ovšem pohodové projížďky na okresních silničkách, kde o zatáčky není nouze, je v sedle xtéčka super zážitkem. Překlápět XT z pravé do levé zákruty jde plynule a hravě bez sebemenšího zaváhání. Tento skvělý dojem poněkud ruší průběh motoru se škubáním v nejnižších otáčkách. Pravděpodobně největší podíl na tomto jevu ponese vstřikování paliva. Pokud se vydáte s xtéčkem zdolat pár kilometrů dálnice, je ideální cestovní rychlost někde kolem 130 km/h. Při vyšších rychlostech se podvozek XT stává neklidným, donutí vás povolit plynovou rukojeť a ubrat.
Ochrana jezdce proti proudícímu vzduchu u streetové Yamahy není pochopitelně žádná. Maximální rychlost jsem zaznamenal právě na dálnici a digitální displej zobrazil hodnotu 179km/h. Je ale jasné, že tento funbike si určitě nikdo nebude pořizovat kvůli maximálním rychlostem a prohánění se po dálnici. Jeho hřištěm je město a okresky, právě tady si vychutnáte všechny jeho největší přednosti. Pružnost, ovladatelnost, prostě chuť si hrát!
Yamaha XT se ukázala jako skvělý každodenní společník. Ať už se vydáte skrz město v největší dopravní špičce nebo si zajedete vyléčit nervy do zatáček ven z města. Ani rozbité silnice, kterých je u nás jako hub po dešti, nebudou žádnou větší překážkou. Všestrannost dělá z této Yamahy výjimečného kámoše. Když se nachýlil čas loučení, uvědomil jsem si, kolik zábavy a super zážitků jsem v sedle xkového xtéčka během pár dní zažil. Stoosmdesát tisíc, které budete muset vysázet na prkno, se promění v hodnotu, o které se budete mít možnost přesvědčovat každým kilometrem.
Informace o redaktorovi
Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Jakub Urban - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz
Náš tip