ktm_duben




Yamaha Ténéré 700: Za novými obzory do vedlejšího okresu

Trochu nadnesený nadpis, protože loňská sezóna přes nejistý start dopadla na jedničku. Jen tenhle výlet s Ténérkou úplně ne, moje představy byly jiné, ale aspoň je o čem psát a vyprávět. Pojďme Tenerce nabalit kufry a vzhůru cestou necestou za dvoudenním dobrodružstvím nepřekračujícím hranice České republiky.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Tenhle test nebude úplně klasický. T7 už jsme vám představili v roce 2019 při světové novinářské premiéře a loni v létě ji Vláďa pořádně protáhnul její terénní pérka během jednodenního útěku z Prahy. Ani mě tahle opěvovaná jednoduchá a na poměry cestovních endur lehká motorka nenechala chladným, a když přišel dotaz, jestli si vezmu „tésedmu“ s kuframa, neváhal jsem ani na minutu. Dakar, vysokánské duny a nekonečné planiny s rozličnými pistami. Tak to přesně v tomhle testu nenajdete. Líbilo se mi to sice odjakživa, a co se mi líbí, to taky musím vyzkoušet, jenže moje jednostopá kariéra mě nakonec zavála hlavně na silnici. Proto tohle bude takový test adventure začátečníka, kterému se v nabitém týdnu povedlo najít alespoň dva dny, během kterých společně vyrazíme mimo civilizace. Jen já, motorka, stan, spacák a karimatka.

Drsnější terénní použití znáte od Vládi, teď to bude víc na pohodu...

I přes velmi omezené časové možnosti a naše zeměpisné šířky byl můj plán velkolepý. V podstatě jsem chtěl co nejrychleji vypadnout z Prahy, hupsnout mimo silnice a po polních a lesních cestách si užít dva dny bloudění, ježdění a objevování. Plán došel dokonce tak daleko, že jsem měl v telefonu v mapách připravené dva itineráře, které jsem se rozhodl jistit klasickou navigací silnou v silničních kramflecích. Navíc má Tenerka tu svou hrazdičku za předním plexi, co si vyloženě říká o pořádný roadbook. Drobné komplikace nastaly při jeho instalaci, protože většina aktuálně dostupných držáků (v redakci a doma, ne na trhu), byla předurčená pro montáž na řídítka, tedy tlustší trubku. Nekonečně vypodkládání vhodným materiálem nakonec celkem dopadlo, a kdo bude mít „téčko“ doma, ten si s tím určitě poradí elegantněji. Každopádně je super, že tady je, stejně tak je super zásuvka hned za rohem. Praktická stránka je jedna věc, ten pohled druhá. Když vidíte před sebou ten úzký komín s přístrojovkou a navigačními stroji, hned jste připravení na start do ostré erzety. :)

Doprava, doleva? Takhle to bylo celé dva dny...

Z toho nadšení mě trochu vytrhává předpověď počasí, která je všelijaká, jen ne dobrá. K tomu navíc od všech terénem protřelejších kolegů slyším, že ty Pirellky nazuté na ráfcích jsou sice super, ale nesmí zapršet. Fajn. Ale jsem odhodlaný a nenechám se odradit. Využívám všech úložných možností, protože jedu na „dámičku“ - stan pro dva, velká karimatka, ještě větší spacák, dostatek náhradního oblečení a k tomu všemu velká „elektrárna“ na všechny kamery, foťáky, navigace a telefony. Prostě správný únik z civilizace 21. století :) Ale když tu kufry na 72 litrů jsou, proč je plnit z poloviny? Ve finále využívám i plotnu, která vystřídala sedátko spolujezdce. Zmíněné díly jsou součástí sady Explorer, kde za svůj příplatek 52 538,- dostanete ještě pořádný kryt pod motor, padáky a centrální stojan. Nebo si můžete díly nakoupit zvlášť a nakonfigurovat si motorku podle svého jako v našem případě. Sada držáků kufrů je za 7 916,-, hliníkové kufry každý po 9 731 korunách a nosič místo sedla vás přijde na 4 351 korun.

Před výjezdem a v plné polní na cestě

To už přehazuju nohu přes sedlo a teda, ono není vůbec nízko. 875 milimetrů je prostě 875 milimetrů a neokecá to ani svou štíhlostí. Musím říct, že člověku začínajícímu v terénu to moc jistoty nepřidá, a to mám 183 centimetrů a vcelku dlouhé nohy. No, a pak je tady to častokrát komentované těžiště. Vláďa s tím se svýma zkušenostma nemá problém, ale já jsem ho cítil. Hlavně teda při manipulaci na místě. Těžiště je zkrátka poměrně vysoko a motorka je trošičku vratká. V tomhle mi o chlup líp vycházela i redakční Afrika, která je po všech směrech větší, ale sedlo i těžiště má níž. I tak ale přichází na řadu otřepaná fráze, že po rozjetí všechna váha mizí, a jak se Yamaha rozjede, cítím se už naprosto jistě. Městem se protahujeme hbitě, kufry jsou v podstatě stejně široké jako řídítka a díky léty ověřenému motoru CP2 to jde skrz město svižně. Až je z té radosti najednou přední kolo ve vzduchu. Hijé koníčku, ať se práší za kočárem!

Rychle z města pryč!

Jak jsem psal v úvodu, plán byl, co nejdříve vypadnou z Prahy a civilizace, takže volím dálnici. Ténérka sice není žádný dálniční křižník, ale rozhodně se nemá za co stydět. V legálních rychlostech upaluje bez zaváhání a má dost síly i na předjíždění. Já jsem většinu času strávil v rychlostech o dvacku nad limitem a i to bylo v pohodě, byť už se do stupaček bez gumy začínaly hrnout nějaké vibrace. První kapky padají na přední kapotku a ta se s nima zatím vypořádává levou zadní. Spolu s tím končí dálniční přesun, začínají okresky, vesnice a tankování s průměrnou spotřebou 4,2 litrů na sto. Mám dát ty polňačky s těmahle gumama nebo ne? Touha je silnější, takže při první příležitosti, kterou mi ukáže můj itinerář, sjíždím. První opatrné metry jsou v duchu ohledávání terénu. Přáno mi ale nebylo. Nenarazil jsem na oázu sucha, všude je bláto, kaluže a mokrá tráva. Na konci cesty, kde dál pokračuje pěšina, otáčím a zbaběle pokračuju po silnici. A je to paráda. Skoro neprší, nikde nikdo, jen výhledy na romanticky zamračená políčka a vesničky. V tu chvíli se projevuje Yamaha jako ideální společník. Motor je pěkně jemný a přitom zábavný se silným spodkem a středem. Vytáček přístrojovku „za roh“ nemá cenu, lepší je si jen tak brblat krajinou kolem stovky. Dvouválec se v klidu převaluje, přitom má chuť kdykoli dravě vyrazit kupředu. Vůbec k tomu ale neprovokuje a nechává mě v klidu v „kochacím“ ničím nerušeném módu. Občas jsou ale chvíle, kdy se se při otevření ze zavřeného plynu objeví malé cuknutí. Ve většině situací není na škodu, spíš je to připomenutí, že tu pořád máme co dočinění s dvouválcovou sedmistovkou. Snad jen ve městě při popojíždění to otravuje, jenže to je daleko za námi.

Z počasí pláče i samotná T7

Počasí jsme ale neujeli. Déšť sílí a to mi ukazuje fuknčnost plexi v plné parádě. S mou výškou kryje tělo někam nad prsa, od nich výš už mám bundu mokrou. Voda je také na rukou a i přes přítomnost basterů nějakou schytaly i rukavice. Když už ty chrániče páček jsou spíš takové větrolamy, mohly by ho lámat aspoň pořádně. Vzhledem k rozměrům kapot to je jinak hodně slušná práce a platí to i pro nohy. Voda mi ale tenhle trip nezkazí, trochu masochistický motorkářský zážitek si užívám, kochám se, medituju a toulám se po okreskách. Charakter motorky mi v tom skvěle pomáhá. Neštve mě, že nemůžu tahat a drtit zatáčky, bavím se jen tím ryzím pocitem svobody a radostí ze samotné jízdy. Líbí se mi, že jdou všechny ovládací prvky lehce, převodovka má krátký jasný chod a skvěle se řadí i bez spojky. Na silnici se mi dost líbí i obutí stroje. Pirellky i na vodě drží hodně slušně a i na vodě má jízda určitý švih. Tím spíš, když se v zatáčkách Tenerka vodí naprosto jednoduše a čitelně.

Jezdec se schová poměrně dobře, ale ty bastery, ty prostě vyměntě

I když místy nelije tolik, tak to dneska rozhodně o žádném terénním dobrodružství nebude. Teda ne o tom primárně plánovaném. Blíží se večer, takže hledám bivak. Po krátké lesní cestě se objevuje krásná stráň obklopená stromy a křovím, ale je v kopci. Můžu postavit stan na vrcholku a doufat v krásné ráno s východem slunce nad okolní krajinou a v horším případě po celonočním dešti klouzat s naloženou motorkou z podmáčeného kopce dolů. Druhá možnost je postavit stan pod kopcem a doufat, že se neproudím v kaluži vody. Díky nechci, zkusím to jinde. Nakonec stojím kousek od vedlejší silnice, schovaný za roštím a po nějakém tom přemlouvání dokonce s mini ohýnkem na opečení buřtů. Že to bylo nakonec to nejlepší možné rozhodnutí, mě přesvědčuje noční průtrž mračen.

Ranní pohled na Ténérku se neomrzí

Ráno už tak zlý není. Teploměr teda o vrcholícím létu moc nevypovídá, ale aspoň neprší. Rychle se balím do kufrů, ty jsou mimochodem fakt fajn, a vyrážím vstříc dalšímu dobrodružství. To by nešlo bez ranní kávy a snídaně, takže šup na první pumpu, kde snídám sám. Ténérka se svou spotřebou a 16litrovou nádrží vydrží s plným bříškem ještě dlouho. Na lavičkách řeším co dál. Rozum by velel jet po okreskách domů, ale opět vyhrává srdce a touha, takže to ještě zkusím. Aspoň tady ten kousíček, a pak tady a tady. Teď přichází na řadu moderní elektronika, velké téma dnešní doby. Jenže u Ténérky to není o zástupu asistentů, spíš naopak. Tohle je poslední mohykán, kde vás nic neruší. Otočíte klíčkem, nastartujete a jedete. Neřešíte nastavení odezvy plynu, množství koní nebo úroveň povoleného prokluzu zadního kola. Prostě jedete a řídíte. Ani nenastavujete čudlíky odpružení, to musíte manuálně. Jediné, co tu zůstává k vypnutí a zapnutí, je ABS na zadním kole. A i tohle je hodně diskutovaná záležitost, protože se znovu aktivuje nejen po vypnutí klíčkem, ale i chcípnutí chcípákem na řídítku. Otravné, ale ne neřešitelné. Stačí se naučit chcípat motorku stojánkem.

Jednoduchost úžasná

První polňačka je i přes noční deště skvělá, je totiž vyplněná kameny a je tvrdá, takže se jede fajn. Vážně teď nečekejte nějaký extrém, ale pohled terénního amatéra se taky hodí. Jakmile se rozjede, dává mi pocit jistoty a hezky se mi ovládá. Motor, spojka, brzdy, vše je jemné, čitelné a já si troufám čím dál tím víc a jako správný parťák do nepohody mě taky dokáže vytáhnout z bryndy. Cesta přechází v pastvinu a pak se pomalu ztrácí. Vody v zemi přibývá, a když je přede mnou už jen podmáčená tráva, není cesty zpět. Tady když se zakopu, půjdu už tak akorát pro traktor. Nezbývá než šoupnout zadek dozadu a podle starého dobrého rčení se spolehnout na plyn. Tenerka párkrát hodí zadkem ze strany na stranu a jsme zase na čím dál tím pevnější zemi, kde se dokonce objevuje zase cesta. Díky! Tohle mělo být varování, které mě od dalších pokusů mělo odradit. Ne, já jsem paličatý, takže ještě tuhle cestu dám. Ta vypadá opět dobře, občas je tu trochu víc bláta, ale dá se. Pro úplně stoprocentní jistotu bych si přál nižší těžiště a možná o pár milimetrů vyšší a širší řídítka, ale když zaujmu aktivní pozici, je vše v pořádku. To nemůže říct přední Pirellka, která se ne a ne zakousnout do hrany vyjeté koleje, po které klouže dál. Přichází nevyhnutelný pád v malé rychlosti. Padalo se relativně do měkkého, ale mě stejně už v hlavě šrotovala kalkulačka – prasklé bastery, promáčklé kufry, poškrábané plexi... Naštěstí se nic z toho nekonalo, T7 to „odnesla“ jen ohnutou páčkou spojky. I v tomhle testu odolnosti obstála.

Za odolnost dávám palec nahoru :)

To je sice paráda, ale pro dnešek toho fakt bylo dost. Dál už naše cesta povede zase jenom po asfaltu v rytmu předchozího dne. Druhý den po nějakých 4,5 hodinách v sedle se začíná projevovat zaměření motorky. Tohle je opravdu cestovní enduro, které neklade důraz na slovo cestovní. Je to znát třeba na sedle, které je sice na první dojem pohodlné, ale po té dlouhé době už se mé pozadí začíná ozývat a po nějaké další hodince moc nevím, jak si sednout. Doprava kolem už ale začíná houstnout, stejně tak frekvence obydlených oblastí, takže se blíží konec výletu. Do toho se akorát rozsvěcí rezerva a mě začíná trochu štvát, že tu není ukazatel dojezdu, ale jen trip od doby, kdy se hladové oko rozsvítí. Od posledního tankování to je nějakých 249 kilometrů a do nádrže s víčkem bez pantu, které nenávidím, se mi povede natlačit necelých dvanáct litrů, což odpovídá udávané spotřebě na budíku 4,9 litrů na 100 km. S šestnácti litrovou kapacitou nádrže ale určitě nebude problém ujet přes 300 kilometrů na jednu nádrž.

K víčkům bez pantu mám osobní averzi, pro vážnější použití v terénu to chce motorku pořádně ochránit - přepákování zadního tlumiče, vodní pumpu, nádržku chladící kapaliny...

Jak tedy dopadla Ténéré 700 pohledem začínajícího dobrodruha? Za tyhle peníze to je určitě fajn motorka, která mi dokázala vyhovět a splnit moje nároky. Líbí se mi její jednoduchost, přátelská pohodová povaha a celý tenhle výlet jsem si v jejím sedle vlastně náramně užil. Jediné, co mě vážně docela štvalo, je to pověstné těžiště a pocitová váha při manipulaci na místě a jízdě krokem. S tím se člověk musí naučit žít, a když to zvládne, dostane fajnovou motorku na pohodnové cestování po cestách necestách.

A tak na závěr ještě jedny, jen tak pro radost :) 

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Opravdové cestovní enduro
+ Cena
+ Jednoduchost


- Vyšší těžiště
- Pro zkušené piloty možná moc "měkká"


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 40 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):
Motokatalog.cz



TOPlist