Yamaha FJR 1300A: Nippon GT

FJR jsem měl to štěstí testovat ve všech generacích už od roku 2001, kdy nastoupil na scénu po legendárním FJ (viz redakční test). V současné nabídce jsou již tři verze. V tomto testu se naskytla možnost osedlat FJR1300A tzn. s manuálem a bez elektronicky nastavitelného podvozku a s konvenční přední vidlicí. Motocykl, který se stal v průběhu let etalonem cestovních strojů, v současné generaci potěší stejnou nadčasovou koncepcí, která je však aktuálně navíc šlechtěna a hýčkána k dokonalosti celou řadou podpůrných systémů a technologií.
Po lehčích úpravách v roce 2003 byl pro tento model přelomový podzim roku 2005, kdy byl na trh uveden vedle standardního i model s označením AS (test zde). Motocykl přinesl v této variantě zásadní změnu především v podobě poloautomatické převodovky (YCCS), která tehdy vzbudila hodně pozornosti. V nabídce je takto vybavený model pod stejným označením v podstatě až do dnešních dnů. Výrazný upgrade za poslední dekádu proběhl na podzim roku 2012 (test), kdy motocykl  prodělal kompletní obměnu nejen kapotáží a přístrojů, ale obdržel i celou řadu elektronických vymožeností a funkcí, které ho posouvají opět o krok dále.
Je však patrná snaha spíše vylepšovat než přímočaře přetvářet. Možná i proto se řadě lidí jeví tato krasavice stále stejná od svých počátků, ale není to tak jak se zdá. Z hlediska vzhledu došlo v průběhu let především k úpravám v oblasti přední kapotáže a náporového sání. Z pohledu jezdce je znát výrazný posun v aerodynamice, ale i tak myslím, že na dokonalosti hlavně v oblasti obtékání vzduchu kolem ramen by se možná dalo ještě zapracovat. Pozměněn byl rovněž tvar předního plexi a jeho ovládání. To lze opravdu brát jako výrazný posun k lepšímu. Ostřejší nový tvar dostala také dvojice předních světel s pozičními LED.
Úpravy neminuly ani multifunkční ovladače na řidítkách, které korespondují se změnou přístrojů, novými funkcemi a především definitivní náhradou rychloměru za plně digitální panel. Ačkoliv jsem spíše zastáncem klasiky, zde se úpravy povedly, přidaly se kulantně nové funkce a především se výsledek nepodepsal na přehlednosti. Každopádně jasné rozčlenění všech ukazatelů a dobře čitelný otáčkoměr zde hrají i nadále prim a to je myslím dobře. Upravena byla rovněž zadní světla, stupačky spolujezdce a novou tvář opět v podobě LED dostaly přední směrovky. Co je třeba vyzdvihnout je i nadále použití, sice lehce pozměněných, ale stále efektně vyhlížejících koncovek výfuků. Ty lze navíc přímo z továrny v případě zájmu nahradit za Akrapoviče.
Z hlediska cestovatelského komfortu potěší nastavení výšky děleného sedla do dvou poloh, možnost uložení drobností ať již pod sedlo, či přídavné schránky, kde samozřejmě nechybí 12V zásuvka. Komfort usazení je z pohledu řidiče i nadále bezchybný a spíše ve sportovnějším pojetí za užšími řidítky. Usazení je dostatečně vysoké a za mohutnější nádrží máte díky nové dobře střižené úspornější kapotáži ještě více místa pro nohy - navíc za příplatek pod lepší ochranou. To se opravdu povedlo. Z pohledu spolujezdce se jedná rovněž o bezproblémovou záležitost – dobře se nasedá. Dokázal bych si však představit i měkčí usazení. Sedlo spolujezdce je na cestovně zaměřený motocykl ve srovnání s konkurencí poměrně tuhé, ale na druhou stranu vcelku dobře vystihuje tvarem a pojetím sportovnější vyjádření celku, na kterém si FJR vždy zakládalo. To samé se dá říci i o bezchybně fungujících bočních kufrech, které sice neoslní přehnaným úložným prostorem, ale opět podtrhují celkově sportovně střižený koncept. Navíc i bez nich není vzhled motocyklu výrazně narušen, což se z pohledu univerzálního použití opět cení.

I přes všechny vymoženosti dnešních dnů však FJR zůstává i nadále velice suverénním cesťákem, který na požádání dokáže slušně rozpohybovat svět kolem vás. Montovaný pětikvalt funguje bez většího zaváhání a jednotlivé rychlostní stupně padají přes hydraulicky ovládanou spojku přesně tak, jak bychom očekávali od japonského stroje - bezchybně. Šestý rychlostní stupeň by byl podle mých zkušeností zbytečný, ale jistě se najdou i tací, kterým může rozložení jednotlivých rychlostí v dnešním pohledu na věc vadit. Díky robustnímu charakteru je třeba samozřejmě počítat s patřičnou odezvou a chováním, nicméně ovladatelnost zůstává lehká a snadná. S přísunem nových technologií se vše chová pocitově jako uhlazenější a jednodušší, a tak trochu se vytratil naturální výraz a hlad po otáčkách. Motor má slušný záběr odspodu, ale opravdové emoce se probouzí někde kolem hranice 4 000 ot/min, kdy se plně ukáže síla řadového čtyřválce. Turistický režim je potom lehce uhlazenější a v pomalých rychlostech není celkové vyjádření tolik trhané, takže na pojíždění v kolonách a pomalejších přesunech v městských aglomeracích myslím správná volba. FJR předčí nejednoho konkurenta v dynamice a charakteru, především díky skvělému motoru a střízlivé stavbě.
Kde může ztrácet je asi celková výbava a komfort jezdce, ale na druhou stranu zde máte určitou sportovní příslušnost, dokonalý přehled o dění kolem vás, slušnou ochranu na delší cesty a v neposlední řadě dobře umístěná a přehledná zrcátka, která budete potřebovat na sledování konkurence za zády. Nic však není dokonalé, a pokud bych hledal nějaké slabší místo, bylo by to asi v dnešním pohledu na věc v uložení motoru a celkové pojetí motocyklu i podvozkově a to především v konfrontaci právě vůči výbornému motoru. Je zde jasné zaměření na cestovní vlnu, takže pro ryze sportovně orientované příznivce to i díky hmotnosti bude stále jen o cestování. Hlavně v opravdu ostrých serpentinách a kopcovitém terénu jen stěží využijete opravdový potenciál mohutného agregátu.
I přes kultivovaný chod při rychlé změně otáček jsou v řidítkách a stupačkách cítit lehké vibrace a budete nuceni se dříve či později přizpůsobit tempu a komfortněji cestovně naladěnému podvozku - alespoň v této verzi „A“. Vědomi si toho byli asi i konstruktéři a právě tématu jízdního komfortu se při poslední modernizaci dost výrazně věnovali i v oblasti podvozku. I tato klasická verze tak má nové lehčí vnitřky předních vidlic a pružiny dostaly progresivnější charakter. V zadní části zůstalo vše beze změny. I nadále tak máte alespoň možnost volby pákou (hard/soft) podle zatížení stroje.
Hliníkový rám v kombinaci s kvalitními komponenty byl vždy zárukou skvělých jízdních vlastností a v cestovatelském měřítku to tak i nadále pro toto FJR platí. Pravdou však je, že doba se mění a univerzálnost a rychlá adaptabilita podmínkám dnes hraje prim a možná i proto je k dispozici FJR i ve verzi AE s elektronicky nastavitelným podvozkem a přední upside-down vidlicí. I přes přísnější pohled na věc a obecnou zhýčkanost si při troše té námahy myslím jízdu užijete náramně a to platí i pro tuto klasickou verzi dvojnásob. Z hlediska komfortu se větší hmotnost odrazí naopak pozitivně na méně kvalitní vozovce, či šotolinové cestě, kde vás nějaká ta nerovnost, či díra rozhodně nepřekvapí a hlavně to s FJR hravě zvládnete.
Pokud se budeme bavit o cestovatelském komfortu, jistě nikoho neurazí kardan ani v základu montované vyhřívané hefty, které se při nepřízni počasí a zdolávání horských průsmyků vždycky hodí. Pro dálniční přesuny může leckdy ulevit a pomoci i systém tempomatu. Pro zpomalení je k dispozici osvědčená koncepce kombinovaného účinku přední a zadní brzdy s označením UBS, navíc doplněna o standardně fungující ABS. To by si možná zasloužilo i přesnější nástup, ale výsledný efekt a účinnost jsou pořád v normě. Samotný brzdný účinek je velice přesný a v tomto ohledu nelze nic vytknout. Brzdy fungují tak, že při sešlápnutí zadního pedálu se aktivuje komplet zadek a dva ze čtyř pístků pravého předního brzdiče. Přední brzdovou páčkou potom ovládáte zbylých šest pístků. Účinek je čitelný, velice dobře se dávkuje a s vyšší hmotností si pořád umí velice slušně poradit. Cestovatelské ambice umí podpořit 25 l nádrž. Spotřeba je u takto velkého stroje přímo úměrná stylu jízdy. V cestovním tempu se spolujezdcem se dostanete i na 6 l/100 km. V našem případě jsme se pohybovali spíše na horní hranici do 7,5 l/100 km.
FJR1300 je již řadu let cestovatelským pojmem a legendou. Z dnešního pohledu se mu na trhu rýsuje čím dál větší konkurence, ale v oblasti motoru a stylu jízdy stále určuje směr. Když se k tomu přidá velice slušný dojezd, dokonale přehledná palubka, ovladatelnost, palivové mapy a variabilita možností a verzí v současné generaci - je to doslova radost na dvou kolech. I přes stále se rozšiřující pole konkurentů hodnotím tento motocykl hodně vysoko. Ať už vyrazíte ve dvou na delší výlet nebo zapomenete doma kufry a vyjedete na sportovněji zaměřenou vyjížďku s přáteli kolem komína, FJR Vám bude vždy výborným společníkem a sázkou na jistotu.
Z konkurentů je třeba zmínit např. Triumph Trophy 1200, Kawasaki GTR 1400 a BMW R 1200 RT. Cena testovaného modelu je stanovena na 439 990 Kč.