Třikrát Yamaha XJ6

Text: Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 2.9.2010 | Zobrazeno: 55 403x

V luxusních šatech, oblečená do svůdného spodního prádla, nebo radši rovnou úplně nahá? Nenechte se zmýlit, stále se bavíme o motorkách, ovšem stejně jako u bab i tady platí, že každého nadchne něco jiného. Někomu učaruje pohled na odkrytý motor a ničím nerušený výhled na silnici hned před předním kolem, jiný si zamiluje sportovní celokapotáž a rád si zalehne na nádrž a schová se za štítek, no a někdo to má rád tak napůl...

Kapitoly článku

Tři šestistovky s identickou konstrukcí a motorem, a přece je každá úplně jiná. Zepředu prozrazují svoji příbuznost díky charakteristickému hranatému světlometu s „kapičkou“ obrysového světla, také pohled zezadu je hodně podobný, z boku ale jako by se každá řadila do jiné kategorie. Naháč, cesťák a sportovní mašina? Vzali jsme všechny tři na společnou projížďku a zkusili jsme zjistit, jak se tyhle tři verze navazující na legendární řadu XJ600 liší po stránce pocitu z jízdy a na jaký typ zájemců jsou zacíleny.

TIP: Přečtěte si samostatné redakční testy:

- Yamaha XJ6
- Yamaha XJ6 Diversion
- Yamaha XJ6 Diversion F

Nikoho asi nepřekvapí, že na mašině se štítkem a kapotáží fouká míň než na naháči a že boční kapoty chrání nohy před vodou a větrem, o tom dnešní článek nebude. Všechny tři stroje jsme již důkladně otestovali, naháče jsme navíc porovnali se zástupcem předchozí řady XJ. Při společné projížďce těchto tří iXJéček jsme mnohem víc sledovali pocity z jízdy, jistotu při průjezdu zatáčkou, dojem z ovládání a další subjektivní dojmy. Všechna tři XJ6 totiž mají identický podvozek a jediným rozdílem po stránce ergonomie bylo trochu jiné nastavení řídítek u nahaté verze. U těchto mašin je totiž možné otočením představce posunout řídítka o pár centimetrů dopředu nebo dozadu. Zdá se to jako maličkost, ale je to znát a jízdní poloha je rázem o něco agresivnější a řízení citlivější.

Ač si to málokterý jezdec přizná, jedním z hlavních kritérií výběru nové mašiny je její vzhled. Motorkaření se v dnešní době hodně posunulo od praktického ježdění spíše ke koníčku a požitku z jízdy a vlastnictví nádherného a silného stroje. A málokdo si pořídí motorku, která se mu vzhledově nelíbí. To je také asi hlavním důvodem úspěchu řady XJ na trhu. Jak jsem již zmínil v úvodu, tahle mašina prostě nabídne požitek pro oko milovníka naháčů i kapotáží, navíc narozdíl od někdy až příliš futuristických designů šestistovek od konkurence neurazí ani příznivce klasiky, zvláště u verze s polokapotáží.

Když máme všechny tři krásky postavené vedle sebe, okamžitě vynikne opticky lehká stavba naháče, který ze všech tří ukazuje největší část světlometu a na jeho tvar navazuje náznakem stříbrné boční kapotáže. U naháče také nejlépe vynikne nahrbený tvar nádrže.

Na toto téma navazuje Diversion, který světlomet po stranách schovává pod polokapotáž a kromě zahalených ramen se chlubí také zrcátky upevněnými na polokapotě namísto na řídítkách. To je pro jezdce v sedle také spolu se zahalením přístrojovky do okolních černých plastů hlavní příčinou podstatně vážnějšího a mohutnějšího dojmu.

Verze F s celokapotáží kromě bočních kapot a spodnímu klínu k Diversionu přidává ještě plastové „náfuky“ na bocích a celkově se tváří jako ostrý sporťák a po stránce designu je myslím ještě o něco propracovanější než podobné „dooblečené“ modely od konkurence, jakými jsou především Suzuki GSX650F či Kawasaki ER-6F. Když jsme s touto trojicí mašin zastavili před hospodou, během oběda jsme mohli sledovat, jak na sebe zájem okolojdoucích strhuje právě celokapotované eFko.

A teď to hlavní, jak se liší pocity z jízdy na těchto třech strojích? Při jízdě na modelech Diversion a Diversion F nepoznáte žádný podstatný rozdíl, jen plasty pod palubovkou jsou u eFka lépe členěné a přístrojovka lépe vynikne. Šest kilo váhy navíc u celokapotovaného eFka není téměř znát, protože jsou uloženy dole a snižují celkové těžiště. Jezdec si sedí v pohodlí a klidu schovaný za štítkem a co je na dálnici plusem, může být na běžných silnicích až nebezpečné. Brzy zjistíte, že při stejném prožitku ze svižné projížďky se pohybujete v rychlostech zhruba o 30 km/h vyšších než u naháče. A zatímco zatáčka projetá na naháči „rychle“ stovkou byla úplně v pohodě, to samé ve sto třicítce už může být trochu problém, protože podvozek nabízí spíše univerzální cestovní charakter než nekompromisní sportovní tvrdost.

O šest kilo lehčí nahatá XJ6 je na tom úplně jinak. V ostrých zatáčkách dává díky odkrytému výhledu před přední kolo lepší vnímání okolí a jistější průjezd, naopak dlouhé táhlé zatáčky projížděné nad 120 km/h už nejsou nic pro ni, protože jezdec už se spíše pere s větrem než aby si užíval dlouhé náklony. Na okreskách přímo vybízí k agresivnější jízdě, je hravá a svádivá, a přitom ani nemusíte jet žádnou velkou palbu, abyste si vyvětrali hlavu. I z toho důvodu ale budete dříve utahaní a závěrečný návrat do města po dálnici vám možná trochu znechutí celý dojem z projížďky a budete uvažovat, zda jste přeci jen neměli jít do Diversionu.