Voxan 1000 Café Racer

Něco málo historie Voxanu

Nebojte, opravdu jen pár slov - on totiž Voxan téměř žádnou historii nemá. Tato značka byla založena teprve v roce 1995 v Issoire ve Francii (asi 150 km západně od Lyonu) jako společný projekt několika partnerů a první prototyp vznikl až v roce 1997, tedy před pouhými jedenácti lety. Prvním sériovým modelem byl v roce 1999 model Roadster, námi testovaný Café Racer přibyl v roce 2000 a o rok později následoval Scrambler. Počty vyrobených kusů se ale stále pohybují maximálně ve stovkách za rok.
V roce 2002 to se značkou vypadalo dost špatně, ale podařilo se získat nového investora a v roce 2003 se tak mohly objevit další nádherné modely jako Black Magic a hlavně vlajková loď této značky Charade - už předem si dovolím prozradit, že se nám podařilo získat jediný exemplář modelu Charade v ČR alespoň k nafocení a můžete se na něj v brzké době těšit v našem fotoseriálu Dívka měsíce!

Konstrukce motoru a rámu

Netradičně si dovolím začít popisem motoru, ten je totiž jednou z hlavních specialit Café Raceru a vlastně všech Voxanů, jelikož všechny modely používají stejnou pohonnou jednotku. Jde o vodou chlazený véčkový dvouválec DOHC s netradičním úhlem válců 72° a zdvihovým objemem 996 ccm, to vše doplněno elektronickým vstřikováním a osmi ventily.
Stejně jako motor, i rám motocyklu značně vybočuje z obvyklých řešení. Ocelový páteřový rám a na něj navazující hliníková podsedlovka využívají motor jako nosný prvek. Rám navíc v přední části integruje vzduchový filtr, vzadu za motorem se jeho průměr rozšiřuje a funguje jako zásobník oleje. Palivová nádrž je přitom umístěna pod přední částí sedla. Tato konstrukce umožňuje neobvykle úzkou stavbu celého motocyklu a ponechává pěkně odkrytý motor.

Design

Café Racer je také po stránce designu jedinečný kousek. Dravá přední maska a divokým výrazem obou reflektorů, polokapotáž spojená s hodně vyklenutou nádrží, podsedlové plasty perfektně slícované s plastovým krytem zadní části sedla, výfuky vedené po obou stranách ladně kolem motoru a nakonec pružina přepákovaného odpružení dole pod motorem, tak to jsou asi hlavní rysy, které hned zaujmou pohled každého nadšence do motorek. Když přistoupíme blíž, okamžitě vynikne perfektní zpracování všech komponent, které prozrazuje malosériovou produkci a velký cit pro detaily.
Mezi další charakteristické odlišnosti od zbytku světa pak patří nádrž s odklápěcím hliníkovým krytem, pod kterým teprve najdete zamykací víčko nádrže, po usazení za řídítka zase pohled zaujme svérázné řešení přístrojů, které tak trochu připomíná styl historických strojů. Asi jedinou pihu na kráse bych po stránce designu vytknul trochu levně působící směrovky, naopak osobně mě opravdu nadchly dva malé otvory sání pod světlomety, které při pohledu zdola celému motocyklu dodávají trochu žraločí výraz.

Posaz, ovladače, přístrojovka

Dopředu vysunutá maska hodně klame, takže původně jsem očekával trochu masochistický posaz ve stylu Ducati Sport 1000 (viz test). O to větší bylo moje překvapení, když jsem se vcelku pohodlně usadil na měkkém sedle a k uchopení řídítek mi stačilo jen mírně se naklonit dopředu, zkrátka žádná sportovní zalehávačka ani retro skrčenec. Nohy jsou v kolenou trochu víc pokrčené a posazené víc dozadu, než je u naháčů zvykem, kupodivu to není nijak zvlášť nepohodlné. Na rukou spočívá část hmotnosti těla, ale jen tak akorát, aby bylo pěkně cítit řízení a dalo se nepřetržitě vydržet pár hodin v sedle. Znovu mě zarazilo, jak je tahle mašina štíhlá, vždyť mám nohy skoro u sebe!
Všechny ovládací prvky snesou tu nejnáročnější kritiku – všechny páčky jsou nastavitelné, ovladače jsou na svých standardních místech, páčka hydraulické spojky jde lehce a umožňuje dávkovat rozjezd přesně podle vaší nálady a provozu, nožní páčky zadní brzdy a řadičky vedle dobré funkce také potěší i oko svým precizním zpracováním. Naopak kulatá zrcátka jsou sice krásná, ale nejsou moc velká a pohled dozadu je dost podprůměrný.
Dva budíky přístrojů, menší tachometr a větší otáčkoměr, jsou oba doplněny displejem s všemi potřebnými údaji jako čas, teplota, počítadla kilometrů a další. Stupnice otáčkoměru je v pohodě, stupnice tachometru je trochu nepřehledná, plete se tam vnitřní vyznačení rychlosti v mílích a není zde výslovně vyznačená padesátka, takže jízda kolem radarů vyžaduje o něco víc pozornosti. Pod budíky se nachází řada nezbytných kontrolek (olej, neutrál, teplota chladicí kapaliny, dálkovky, rezerva a směrovky), které jsou ale dost titěrné a na sluníčku nejsou moc vidět. Tento drobný nedostatek vám ovšem vynahradí pohled na krásný obrobek horních brýlí s vyrytým nápisem Voxan těsně pod klíčkem zapalování.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE