Jak fungují sdílené skútry? Porovnali jsme re.volt a BeRider

Text: Jan Rameš , Honza Zajíček | Foto: Honza Zajíček | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 25.11.2019 | Zobrazeno: 21 197x

Kapitoly článku

Je na čase uvítat na scéně také mou ušatou zaječí hlavu čili druhého závodníka. Že to nebudu mít jednoduché, to jsem věděl už od začátku. Naše redakce má sídlo mimo re.voltí zónu a pohled do aplikace mě moc neuklidnil. Nejbližší povoz k dispozici byl na metru Invalidovna v Karlíně, ale to bylo auto a to se nepočítá. První skútr byl o zastávku tramvají dál, ale ten neměl nabitou baterii, takže jsem se vydal vstříc motorce zaparkované o další zastávku dál a ještě několik desítek metrů pěšky. Zatímco Honzis to měl 1,5 kilometru, mě čekala jednou taková porce, a to rozhodně pěšky nepůjdu. Elektrika mi sice pomůže k cestě vstříc cíli, bude to ale ta, co pohání tramvaj. Naštěstí mám MHD předplacené na celý rok, jinak by to už fakt vůbec nemělo význam kupovat si lístek a potom ještě platit za další cestu na re.voltu. No nic. Mezitím mi stihla spadnout aplikace, což ale bylo vlastně plus. Po jejím restartu se v místě skútru objevila motorka s plně nabitou baterií. Paráda!

Stáhnout aplikaci a cesta k vysněnému stroji může začít. Re.volt má bohužel svoji zónu zoufale malou

Má to ale jeden háček. Tramvaj jede za pět minut, cesta bude trvat tak deset a motorku si můžu rezervovat na stejně dlouhou dobu. Takže je dost možný, že přijedu na zastávku a stroj už bude fuč. Při přestupu na Palmovce to vypadá, že už bych to měl stihnout, takže rezervuji. Vychází to jen tak tak. Aplikace mi pěkně odpočívá zbývající čas a já poslední metry dobíhám. Jednak už si nesmím dovolit, aby mi motorku někdo vyfouknul, a pak mám taky popletenou hlavu z těch všech pokut a myslím si, že za propadlou rezervaci něco zaplatím. Naštěstí jsem se pletl, protože po přiběhnutí ke stroji na vteřinu přesně mi aplikace opět padá. Nechci tady teď na ni plivat, protože těžko říct, jestli za to může telefon nebo appka. Každopádně Super Soco vypadá celkem zachovale, nemá žádné šrámy ani závady, takže se ještě pro pořádek kouknu do kufru. Jsou v něm dvě helmy dvou různých velikostí značky Tornado s potřebnou homologací, takže tady je vše v pořádku. Dokonce ještě voní novotou, takže bych se do nich hlavu strčit nebál. Pro jistotu jsem si ale stejně vzal svoji. V kufříku jsou ještě doklady, návod na obsluhu motorku, poučení co dělat při nehodě, vesta a lékárnička. Zaklapávám kufr, nasazuji helmu a za doprovodu „libé“ písně zapínám motorku.

Motorka nevypadá špatně ani po dnech tvrdé služby v ulicích

Když na motorečku se sebevědomým názvem TS1200R nasedám, hned mě praští do očí, respektive do rukou, její velikost. Teda spíš malost. Je to takové kolo s motorem doslova a do písmene. Už jste si mohli přečíst, že jsme se na ni dva nevešli, ale já měl problém se na ni nacpat i s batohem. Motorka je ale lehká, takže s ní nebudou mít problém ani svezuchtivé dámy a začátečníci, kteří asi budou tvořit většinu uživatelů. Ergonomie je vcelku sportovní, asi jako na moderním naháči, docela mě překvapily hodně vzadu umístěné stupačky. Jinak je to ale jako na kterékoli jiné motorce, jen jsou tu blinkry bez tradiční kolébky a na pravé straně řídítek je tlačítko, kterým se přepínají jízdní módy. Okamžitě cvakám nejsilnější třetí, který se jmenuje Sport a s víceméně nijakou dynamikou nabídne maximální rychlost. Každý nižší mód pak znamená úbytek 10 kilometrů v hodině, takže význam toho nejslabšího vážně nechápu. Možná kdybych na tom nechal jezdit dítko z prvního stupně nebo naopak babičku pro důchod...

Stupačky spolujezdce jsou na tomhle drobkovi tak akorát k smíchu

Asi to nevypadá, že by Super Soco TS1200R mohlo něčím zmlsaného motorkáře ohromit, ale jedno mu musím nechat. Je kvalitně a pěkně postavené. Nejlepší terénní vozidlo je služební nebo to půjčené, takže jsem čekal leccos, jen ne stroj v dobrém stavu. A světe div se, ta motorka nejenže vypadala hezky, ale ona taky nevydávala žádné pazvuky, netáhla na stranu, hezky brzdila a celkově jsem z ní měl dobrý pocit. Své k tomu přispělo určitě i 160 najetých kilometrů. I to je ale dost na to, aby mohla vykazovat vady z každodenního používání. Příjemná je samozřejmě i ovladatelnost lehoučké motorky, střihat s ní křižovatky nebo se s ní proplétat mezi auty není nejmenší problém, dokonce ani tlumiče nejsou špatné. Velkou měrou ke komfortu přispívají určitě i velká kola, takže se nebojím a drtím to všude full elektrika. Musím přeci vyhrát!

Svezení to je nakonec příjemné...

Maximální rychlost je vlastně nakonec jediná věc, co mě v sedle štve. Dojezd neřeším, já to nabíjet nebudu, ale proplétat se po Praze s maximálkou 45 km/h je zkrátka občas o hubu. To už jsme si letos vyzkoušeli několikrát. Jestli se hodláte proplétat v nejužším centru, jste v pohodě. Ale jakmile se silnice trošku otevře, je to o nervy. Takže to beru středem města a naštěstí na magistrálu dali padesátku. I tak mě ale do začátku tradiční kolony berou auta ze všech stran. Štěrbinou mezi nimi jim to ale rázem vracím a u Muzea jsem o dost dřív než oni. I když nemá motorka bůhvíjaký odpich, drze se cpu dopředu. Pokud totiž nestojí v první řadě netrpělivý taxikář s déesgéčkem nebo pětadvacetiletý manažer v Báwu s automatem, zvládnu vyrazit ještě předtím, než autaři zařadí za jedna. Že mě za chvíli ometou, s tím musím počítat. Následuje nekonečně dlouhý přejezdu Nuselského mostu ‑ vážně, tak dlouho to netrvá, ani když je ucpaný. To se totiž člověk dere dopředu a pořád je ve střehu, zatímco když tu nikdo není a jedu 45, vleče se to jak propadlík pro vysvědčení. Za Nuselákem to střihnu na Pankrác, v ulici Na Strži v plné rychlosti dávám reterdér, ten podvozek je vážně fajn, a z kopce k Jižní Spojce zkouším maximálku. Nejdřív se mu přes pade moc nechtělo, nakonec ale TS gravitace rozhulákala až k tachometrové šedesátce! I když se od téhle motorky moc adrenalinové zábavy a zlobení nečeká, tak mě přeci jenom dokáže ukojit. TS totiž nemá ani ABS a ani spojený brzdový systém! Na přední to sice nejde, aspoň ale jde občas zahvízdat zadním kolem a vyděsit pár chodců na přechodu :-)

Trošku jak medvěd na kole, a to nejsem žádný obr

To už se ale blíží cíl. Bude tam ten Honzis nebo nebude? Strašně času jsem promrhal v tramvaji, to je jasně prohraný... Sympatický na Socu je, že i tady do kopce jede pořád těch 45 kiláků za hodinu. Pro mě je to ale pořád málo. Potupně uhýbám do cyklopruhu a nechávám se předjíždět důchodkyní ve "Fóbii". Při stoupání k cílové pásce mi ale dochází, že to vlastně není vůbec na škodu. Lidé, co motorky znají maximálně z obrázku, ji v pohodě zvládnou. Teda jestli mají alespoň elementární dar k pohybu, protože co je někdy na těchto „sdílených“ povozech k vidění, to je neuvěřitelné. Na druhou stranu já, který už má něco na motorkách odjeto, nechci platit moc peněz a jelikož se služba účtuje za minutu, letěl bych hlava nehlava, hlavně ať jsem tam co nejdřív. A to by taky nebylo dobře. To už ale vidím parkoviště u Vrbovky, ale BeRider nikde... Asi bude na tom druhém dole. Když se otáčím abych sjel dolů, najednou se objeví proti. Vyhrál jsem! Byl jsem tu první!

Úsměv spokojeného vítěze :)

Radost, jak kdybych vyhrál titul mistra světa, ale za chvíli končí. Jsme mimo zónu. Nemůžu tady jízdu ukončit, a tak penízky z mého účtu neustále mizí po pětikorunách. Pět minut se bavíme, a už je jich pětadvacet pryč. Mohl bych jízdu přerušit, ale aplikace mi nabízí jenom jízdu ukončit, a to nechci riskovat. Až později na Pankráci, kam jsme se přesunuli na focení, zjišťuji, že se tlačítko přerušit schovává právě až za tím ukončit. No, nevadí. Byl jsem první, a to mi nikdo nevezme! Někde ale musíme motorky vyfotit, takže se přesouváme na Pankrác, kde konečně jízdu končím. Výsledná cifra - 255 korun.

No, úplně levná sranda to není...

I tak je ale vítězem BeRider. Kdyby to Honzis neobjížděl tunely a po Jižní Spojce, asi by byl první on. Navíc ta motorka jede víc a není problém ji zaparkovat. Oblast re.voltu je zoufale malá, stejně jako je využití těchto služeb zoufale nevýhodné. Centrum, které by mělo být královstvím re.voltu, je protkané sítí MHD, která je výrazně levnější. A i tam, kde nic nejezdí, v těch nejzapadlejších uličkách v centru, se dá o rychlosti nesdílených motorek vést dlouhá debata. V první řadě totiž musí být po ruce. A to dost často nejsou. Než dojdete pro nejbližší, zvládnete dojít i na nejbližší tramvaj. Pokud nemáte štěstí. A i když máte, v úzkých a ucpaných jednosměrkách to zas asi taková výhra nebude. Takže je to ve finále jenom o zábavě. Ostatně tak je to s celým ježděním na motorkách. Je zrovna při ruce? Máte chuť se svézt? Má to pro vás časový benefit? Nevadí vám za to dát nějaký koruny navíc? Proč ne. Služby i motorky funguje dobře.