Jak fungují sdílené skútry? Porovnali jsme re.volt a BeRider

Text: Jan Rameš , Honza Zajíček | Foto: Honza Zajíček | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 25.11.2019 | Zobrazeno: 22 087x

Kapitoly článku

Prvním krokem u re.voltu i BeRideru je stáhnutí aplikace do vašeho chytrého telefonu, ať už androidového, nebo iPhonu – majitelé tlačítkových archeologických nálezů mají smůlu. A potom se musíte zaregistrovat, což vyžaduje trochu práce s fotoaparátem v telefonu. Protože skútry nejsou videokazety, je potřeba dodat trochu víc identifikačních údajů než jen jméno a mailovou adresu, na druhou stranu je to jednodušší, než když si jdete půjčit motorku někam k dealerovi. Ke všemu vás aplikace vede, liší se však požadavky. BeRideru stačí obrázek přední strany vašeho řidičáku a obou stran občanky, zadáváte také číslo karty, z níž si poskytovatel zkušebně stáhne desetikačku, kterou vám za pár dní vrátí – platba po každé jízdě probíhá automaticky stržením z účtu. Re.volt vyžaduje obě strany občanky, obě strany řidičáku a ještě selfíčka s občankou a řidičákem. Číslo karty nezadáváte, platby nejsou automatické, musíte zaplatit každou jízdu po jejím skončení sami. Re.volt vám všechny fotky ukazuje v aplikaci (hodně zmenšené), u BeRideru najdete jen informaci, že je máte zadané, a tuhle informaci se nedozvíte v appce, nýbrž ve svém zákaznickém účtu na webu – zatímco u re.voltu všechno probíhá čistě v appce, BeRider poměrně často otevírá z appky webový prohlížeč.

Aplikace máte stažené, doklady nahrané, takže můžete vyrazit? Kdepak, ještě vydržte. Nejprve vás musí oba poskytovatelé schválit, tzv. validovat. A tady jsou velké rozdíly v časech. BeRider na svých stránkách uvádí, že ověření a schválení profilu by nemělo zabrat více než 10 minut, když ale bude hodně žádostí, může to prý trvat až 24 hodin. Re.volt potom říká, že účet bude ověřen a aktivován do 48 hodin a že aktivace probíhá mimo víkend. Schválně jsme se Zajochem udělali pokus, že já jsem se do obou aplikací přihlašoval ve čtvrtek ve čtvrt na pět odpoledne a on v pátek v půl desáté ráno. BeRider byl v obou případech velice rychlý, nějakých 20 minut a mohli jsme vyrazit. Re.volt byl podstatně pomalejší, u Zajocha to trvalo dvě hodiny a mně potvrzení přišlo až druhý den v devět ráno. Re.volt má také na svých stránkách uvedeny hodiny pro telefonní podporu 9-17, což bude zřejmě i pracovní doba většiny zaměstnanců včetně těch, kteří schvalují nové uživatele, a já se zaregistroval tři čtvrtě hodiny před jejím koncem. BeRider nemá na webu časové omezení uvedené žádné, po dotazu jsme se dozvěděli, že telefonní podpora funguje v pracovní dny od 8 do 18 hodin (oficiálně, ale prý nenechávají uživatele ve štychu ani o víkendu) a schvalování nových uživatelů běží i o víkendech. Mimochodem telefonickou podporu jsme také v rámci testu vyzkoušeli a v obou případech byli spokojeni, žádné čekání na přepojení hovoru a odpovědi na zvídavé dotazy jsme dostali bez prodlení. Ač validace proběhla u obou poskytovatelů v rámci jimi udávané doby, samozřejmě jsme mnohem spokojenější byli s 20 minutami u BeRideru místo několika hodin u re.voltu. Ale naštěstí tohle děláte jen jednou na začátku, případně vás to čeká ještě v okamžiku, kdy měníte doklady.

Zatímco čekáte na schválení, určitě neuškodí, když si přečtete přesné podmínky k používání skútrů, které mají oba poskytovatelé na svých webech (re.volt tady a BeRider tady). BeRider je má propracovanější, tam je cítit to právnické oddělení velké společnosti. Je důležité říci, že pokud se k půjčeným věcem chováte lépe než k vlastním, není se čeho bát. To se jen poskytovatelé jistí proti různým vejlupkům, pro které je půjčená věc automaticky určená ke zkoušce odolnosti proti destrukci. Ale nejen to, půjčení třetí osobě je u obou poskytovatelů za 10 000 Kč, odstavení mimo zónu za tisícovku, úplné vybití baterek jakbysmet (re.volt vysloveně říká, že nemáte jezdit pod 5 %), parkování v podzemních garážích bez GPS signálu (re.volt) nebo mimo dostupné pozemní komunikace (BeRider, třeba když si zaparkujete na uzamčeném dvoře) za 10 000 Kč. Dost se liší pokuta za zasahování do zasahování konstrukce vozidla, u re.voltu je to za pět, u BeRideru za 50 tisíc. Re.volt potom pokutuje nezapsání stavu baterie po skončení jízdy 1000 korunami, u BeRideru je stav baterky online.

re.volt a BeRider

Samozřejmě se může stát, že vám skútr upadne, něco odřete, nebo se dokonce stanete účastníky dopravní nehody (skútry re.voltu i BeRideru mají havarijní pojištění s 5% spoluúčastí, min. 5000 Kč). Vždy platí pravidlo, že to musíte nahlásit poskytovateli, rozhodně se nevyplatí zkoušet něco zamlčet s tím, že to třeba padne na toho, kdo si skútr bere po vás. První věcí, kterou totiž musíte před nastartováním skútru udělat, je, že ho pečlivě zkontrolujete. Pokud najdete nějaké poškození, které není nahlášené (vidíte v aplikaci), neodemykáte a hned kontaktujete poskytovatele, který bude řešit škodu s tím, kdo měl skútr před vámi.

Důležitá předstartovní kontrola

Jelikož jsme oba se Zajochem soutěživí, dali jsme si tenhle test jako takový malý závod. Nejprve jsme si vylosovali „svého“ poskytovatele, Zajoch si vytáhl re.volt, na mě padl BeRider. Nezlobil jsem se, zaprvé má větší zónu a zadruhé mě čeká prvních 15 minut zdarma, takže mě to vyjde podstatně levněji. Cíl, kde se setkáme, byl rychle daný – Bikecentrum Vrbovka, taková Mekka pražských motorkářů, která je v Braníku, tedy úhlopříčně na druhé straně Prahy než naše redakce, která sídlí na Harfě vedle O2 Areny. Tak tři-dva-jedna-start!

Trasa autem a 2x trasa MHD

Teoreticky mám výhodu. BeRiderů je více a hlavně jsme pohodlně v jejich zóně. Hned tři stroje vidím v aplikaci na metru Vysočanská, což je nedaleko. Tedy na mapě je to nedaleko, reálně je to 1,5 km, a přestože mám procházky rád, v okamžiku, kdy závodím, mi ta čtvrthodina navíc strávená chůzí ke stroji přijde nekonečná. Mohl bych se přiblížit dvě stanice tramvají po Sokolovské a je celkem pravděpodobné, že by za tu dobu nějaká jela, ale to bych si musel kupovat lístek za 24 Kč, což mi přijde praštěné. Protože tenhle půlhodinový lístek by mi normálně stačil na cestu z Českomoravské, kterou máme od redakce asi tři minuty chůze, až do Vrbovky (teda pár minutek bych přetáhl, ale risknul bych to).

Zajoch měl úkol ztížený hned na začátku – re.volt totiž má konec zóny dost daleko od nás a jeho vybraný skútr byl až v Urxově nedaleko metra Křižíkova. Pěšky tři kilometry, tedy tři čtvrtě hodiny. Pokud bychom to pojali opravdu poctivě, nemuseli jsme závodit, protože než by se ke skútru, resp. v jeho případě nakonec k motocyklu TS dostal, já už bych byl ve Vrbovce. Jenže je to čistokrevný Pražák a má lítačku, nasedl tedy na jednu tramvaj, druhou tramvaj a co jsme tak porovnávali záznamy z našich GoPro kamer, byli jsme oba u svého skútru zhruba ve stejný čas. Vědět to, tak snad těch 24 kaček investuji, vždyť potom už lítaly stokoruny. Jenže já si věřil, že vše vyřeší vyšší maximálka Torrotu…

Zásadní funkcí u obou poskytovatelů je možnost rezervovat si vybraný stroj. Kliknete na něj v aplikaci a dáte rezervovat, v tu chvíli je váš a ostatním zmizí z mapy. Máte dokonce u obou i tlačítko „navigovat ke skútru/motorce“, BeRider automaticky otevře Google Maps, re.volt vám dá na výběr z vašich nainstalovaných map. Důležité je, že ta rezervace je časově omezená, u BeRideru na 15, u re.voltu dokonce jen na 10 minut. Takže musíte být poblíž, a když nejste a přesto vyrazíte ke stroji na mapě, nezbývá vám než se modlit, aby někdo nebyl rychlejší. A rezervovat tak, aby vám to vyšlo přesně. Zajochovi se to podařilo dokonce na vteřiny a měl štěstí, motocykl, pro který si jel prostředky MHD, tam pořád stál. Mně v půlce cesty celkem zatuhl úsměv na rtech – ze tří skútrů najednou byl k dispozici pouze jeden! Tak rychle rezervovat, a to jsem si chtěl šetřit čas rezervace na to, abych si Torrota v klidu prohlédl, oblékl se, zapojil kameru, nandal rukavice…

Oba jsme stroje našli naprosto bez problémů zaparkované přesně tam, kde aplikace ukazovaly. Nejprve zkontrolovat – Zajochovo Super Soco bylo bez problémů, můj Torrot měl trochu okopané plasty od bot, ale co jsem potom viděl ostatní, měly to také. Důležitější byla absence držáku mobilního telefonu, který má být ve standardní výbavě (kablík k nabíjení mobilu tam ale zůstal), a povolené pravé zrcátko – oboje stálo uvedené v aplikaci. Jinak bez dalších závad, takže jsme mohli slavnostně zahájit první jízdy!

Držáky telefonů standardně nabízí obě služby

V obou případech se začíná tím, že v aplikaci zmáčknete příslušné tlačítko. Potom appky můžete klidně zavřít. Cvaknou zámky kufříků, které otevřete opět shodně velkým červeným tlačítkem a objeví se dvě „džetky“, aspoň že ty jsou každá od jiného (neznámého) výrobce. Jsou tu dvě velikosti, M a L, v BeRideru najdete dokonce jednorázové čepičky z netkané textilie. Jelikož jsme se ani jeden nehodlali dělit s někým o jeho vešky, vzali jsme si se Zajochem svoje vlastní přilby, což tak trochu staví na hlavu princip, že hlavní výhodou těchto sdílených skútrů je, že nemusíte mít žádnou výbavu. Jenže znáte to, zvyk je železná košile a moje helma je moje helma… Zavřít kufry, na Super Socu sklopit boční stojánek (potenciálně riskantní věcička v půjčovně), zmáčknout čudlík bezklíčkového zapalování a můžete jet. Torrota musíte sundat z hlavního stojanu (jde to lehoučce, stejně jako zvedání na něj), na pravém řídítku přesunout červený čudlík do provozní polohy, zmáčknout přední brzdu a už také můžete točit plynem. Každá aplikace vám samozřejmě kroky vtlouká do hlavy, Torrot je má ještě popsané číslicemi. Tohle zvládne prostě každý.

Souboj může začít!

A svištím! První metry s Torrotem napovídají, že si ve škodovce vybrali dobrého partnera. Jel jsem letos na lecčems elektrickém a Torrot Muvi jednoznačně patří k tomu nejlepšímu. Podvozek je velmi příjemný, velká kola dělají své a tlumiče zaslouží pochvalu, stejně jako silné propojené brzdy. Ergonomicky je to prostě jako Honda SH, jen taková hubenější. Vadí mi akorát rámové trubky, které mi roztahují paty od sebe a tím pádem mi to tlačí ven i špičky. Už od prvního otočení plynem navíc vím, že budeme s motorem kámoši. Žádné motorové módy, jen jeden, ale dobrý. Reakce na plyn parádní, žádné škubání, prostě jak na benzínovém skútru – o tomhle se digitálnímu Super Socu může jenom zdát. Akcelerace po městě velmi dobrá, páďo tam máte hned a maximálka 66 km/h je tam za další chvíli. I do kopců se rychlost drží těsně pod šedesátkou, což ještě není o průšvih a už si nepřipadáte v pražském provozu jako lovná zvěř. Hele tohle je do města fakt fajn povoz…

Torrot si zaslouží pochvalu

A je tady ještě jedna věc. I když jdou tyhle skútry z ruky do ruky, jak se během dne několikrát přesvědčíme, fungují velmi dobře. Z toho jsem měl docela obavu. Jsem háklivý na neudržované motorky s podfouknutými pneumatikami, vyčvachtanými a zohybanými páčkami, ale tady nic takového nenacházím, prostě jak kdyby to byl můj skútr. Dlužno tedy říci, že stejný dojem mám později ze Super Soca. Buď je zákazníci ještě nestačili zdemolovat, nebo se k nim překvapivě chovají docela lidsky, anebo je prostě někdo pravidelně kontroluje. Buď jak buď, už jsem jel na spoustě testovacích motocyklů od importérů, na kterých jsem se kvůli technickému stavu bál podstatně víc než na sdílených strojích od re.voltu a BeRideru.

Skútr je fajn na to, že se krásně propletete zácpou, která je v Praze prostě pořád. Jenže já zácpy nerad, a když to jde, vyhýbám se jim. Zatím jsem měl vždycky kliku, ale nechci zbytečně zkoumat ostražitost svého anděla strážného, takže jde-li zvolit alternativní a potenciálně méně nebezpečná trasa, volím ji. Od nás z redakce vede nejkratší cesta do Vrbovky přes centrum po Wilsonově na 5. května a odtud odbočit na Budějovické a do Braníka. Vzdálenost cca 14 km, doba jízdy cca 27 minut. Ovšem to platí v ideálním případě, když není provoz, a tady je plno v kteroukoli denní dobu. Když to ovšem vezmu Blankou, dost si zajedu, je to 19 km, ale vím, že bude provoz plynulý, bez stání na semaforech, navíc to mám většinu času z kopce a pofrčím maximálkou. Doba jízdy má být navíc 24 minut, podle Map.cz. Moje trasa je jasná! Zatímco se Zajoch bude někde vztekat mezi auty a řešit svých 45 km/h, já pofrčím jako král. A také se tak děje, v Blance jde rychlost až na 70 km/h a já vlastně celou cestu přemýšlím jen o tom, co v té Vrbovce budu dělat během čekání na Zajocha. Jestli jízdu ukončit a riskovat, že mi Torrota někdo sebere, nebo ji jen přerušit, ale taky platit těžké peníze?

Tyhle moje starosti se nakonec ukázaly jako liché. Poslední zatáčka, výjezd k Vrbovce a – to snad není možné! Zajoch právě vyjíždí z horního parkoviště! Nevěřím vlastním očím, prostě nechápu, to přeci nemohl stihnout! Sice o pár vteřin, ale je tu první. Tak to je moje osobní tragédie a okamžitě vzpomínám na to, jak dlouho mi trvalo, než jsem vůbec nasedl. Jedna červená na semaforu a vítězství bylo moje! Prý jel centrem, ona ta motorka/skútr prostě v zácpě jede skoro stejně rychle, jako když zácpa není. Zastavujeme opět na horním parkovišti Bikecentra, já to rozdýchávám a ukončuji jízdu, protože jsem v pohodě v zóně BeRideru (podle nové mapy už by to nešlo, ale musel bych zastavit o pár desítek metrů níže v jedné ulici). A hned se dobře bavím, protože Zajoch už je mimo zónu re.voltu a navíc mu nejde přerušit jízda ‑ je málo statečný a bojí se zmáčknout tlačítko k ukončení, aby neplatil pokutu. A přerušení se skrývá na další obrazovce, což ani jeden netušíme. BeRider tuto možnost nabízí hned. Každopádně mě tato jízda stála 90 Kč, jenže pozor, s tím patnáctiminutovým bonusem na první svezení. Trvala 34 minut, jedna minutka zdarma na nalodění se, a kdybych to měl platit celé, dám 165 Kč. Proti metru/autobusu za 24 Kč dost rozdíl, na druhou stranu taxíkem by to bylo tunelem za litr.

Je po závodě, teď už jen vymyslet místo na focení a natáčení stand-up videa. To nacházíme na Pankráci a už jen zjišťujeme určitá omezení, na které při běžném testování nejsme zvyklí. Oba skútry mají GPS sledování a je tedy problém je vyfotit někde jinde než na silnici, což se nám moc nehodí, protože ty jsou plné zaparkovaných aut a my bychom stroje radši zvěčnili někde v klidu třeba na chodníku před hotelem. Nemožno. Zejména proto, že jakmile ukončíte jízdu, s Torrotem ještě hýbat můžete a nic se neděje, ovšem Super Soco má hodně citlivý alarm, který řve při lehkém postrčení a navíc u toho zablokuje zadní kolo. Čili jak na něm jízdu ukončíte, tak zůstane. A hlavně v tu chvíli už ty skútry nejsou vaše. Během půlhodinky mi Torrot zmizel z mapy aplikace dvakrát – poprvé, když ho na dálku „vypnul“ servisák, který mu přivezl nové akumulátory (přijel velkou dieselovou dodávkou, v které má prý neustále kolem 30 akumulátorů a objíždí s nimi skútry po celé Praze, což zrovna dvakrát ekologicky nezní), neboť ty původní už měly jen lehce přes 30 %, a podruhé, když si skútr prostě rezervoval někdo jiný. To vám je zvláštní pocit – na něčem přijedete, na chvíli to odstavíte a zničehonic se objeví člověk, který vám to sebere, a přitom úplně legálně! V tu ránu jsme byli dva na jedno Super Soco, takže rychle do aplikace a naštěstí v další ulici stál zaparkovaný jiný BeRider. Rezervovat, doběhnout a jeli jsme udělat ještě pár fotek do centra směrem k redakci. Fotili jsme asi tak tři minuty na Invalidovně, když mi skútr zmizel z mapy potřetí, během chvíle tam byl zase někdo jiný a skútr byl fuč. To re.volta jsme měli po celé odpoledne pořád toho samého.

To si takhle fotíte, najednou přijde chlapík, sedne vám na motorku a jede pryč...

Jak tedy dopadl souboj re.voltu a BeRideru a co nám o sobě vůbec tyhle projekty ne/sdílené ekonomiky prozradily? Zajoch na re.voltu sice náš závod vyhrál, ovšem jinak je to BeRider, který na nás udělal lepší dojem. Rychlejší autorizace uživatele, o půlku delší čas rezervace, rychlejší a prostornější skútry a především několikanásobně větší zóna používání. Re.volt je opravdu hlavně pro pohyb v tom úplném centru, mezi klady ale musíme zařadit o třetinu nižší cenu za přerušení jízdy, 10 % ceny z každé jízdy coby kredit na příště a i fakt, že když zrovna není dobré počasí, můžete si půjčit autíčko. Na druhou stranu právě v tom úplném centru je pokrytí MHD velmi dobré a podstatně, podstatně levnější. Jenže jízda tramvají nebo metrem samozřejmě není zdaleka tak zábavná jako na motorce, a přesně takhle se na tyhle sdílené skútry musíme dívat. Pokud chcete šetřit peníze, jeďte „mastnou tyčí“, ta je bezkonkurenční. Chcete-li si užít svezení v jedné stopě a třeba i ušetřit nějaký čas, na to je re.volt i BeRider fajn. Na nějaké velké plánování pro praktickou cestu z místa A do místa B to není, protože dojíždět MHD nebo chodit pěšky čtvrt hodiny pro skútr není ekonomické finančně ani časově, na to jich je zatím pořád málo. Ale je to spíš takové zpestření a otázka momentálního rozpoložení. Jdu po ulici, někam spěchám a najednou hele, buď černo-žlutý, nebo černo-zelený skútr! A co bych se nesvezl? Nic nepotřebuji, jen vezmu do ruky telefon…