Sym Maxsym 600i ABS: Na palubě vlajkové lodi

Předchozí tvrzení musím ještě uvést na pravou míru. Řekl jsem vlajková loď, ale slušelo by se říci skoro vlajková. Ještě je tu možnost volby vylepšené limitované verze Sporty s vyhřívanými hefty, barevně obšitým sedlem a skládacími zrcátky za cenu 189 900 Kč. Základní provedení, které máme k dispozici, stojí 184 990 Kč, a pokud se tu bavíme o kategorii velkých cestovních skútrů, Sym je vlastně jedinou možností svezení se pořádným maxiskútrem pod hranicí dvou set tisíc korun. Konkurenční maxiskútry pořídíte o pěkných pár tisícovek dráž – Suzuki Burgman 650 Executive (269 900 Kč), Kymco AK 550i ABS (262 990 Kč) a nesmíme zapomenout ani na maxíky z dílny BMW, modely 650 Sport (306 644 Kč), C 650 GT (314 644 Kč) a především na ikonu téhle kategorie a bestseller po dobu bezmála 20 let Yamahu Tmax (294 990 Kč). Na druhou stranu musíme vzít v potaz skutečnost, že za uvedené vyšší ceny konkurence nabízí dvouválcové motory s vyšší porcí výkonu a s luxusnější elektronickou výbavou. Ještě se sluší říci, že Sym má již svého nástupce, který nese označení Maxsym TL a ten již také využívá dvouválcovou koncepci. Otázkou zůstává termín a cena prodeje v ČR.

Již v době svého uvedení na trh se Maxsym těšil poměrně slušnému zájmu. Na spíše evropský vzhled, moderní techniku a slušnou kvalitu zpracování zákazníci prostě slyší, a tak není divu, že tenhle maxík vydržel v katalogu tolik roků. Doba jde ovšem dál, dnešní uživatel má stále vyšší nároky a také technika urazila pár světelných let kupředu. A tak se samozřejmě nabízí otázka, zda Maxsym, který během svého života neprošel žádnou omlazovací terapií, nějak zásadně nezestárnul. Nad odpovědí nemusím ani dlouho přemýšlet a hned říkám ano i ne. Ale pěkně popořádku…

Co se týká vzhledu, Maxsym vždy vzbuzoval mé sympatie, protože se nikdy nesnažil nic předstírat a na nic si nehrál. A sympatický je mi vlastně i dnes. Je to pořád ten dobrej a jednoduchej bike v tom nejlepším slova smyslu. I po tolika letech se mi jeho oblé tvary a křivky líbí. Zejména přední část skútru vypadá stále k světu a dojem trošku kazí jen „obyčejný“ hlavní světlomet, zatímco konkurence už dávno využívá technologii LED. Pohled na zadní partie skútru už tolik nadšení nevyvolá a trošku narušuje jinak pěkné proporce skútru. Bachratý zadek moc krásy nepobral, na druhou stranu je to daň za velké sedlo a slušný prostor pod ním. Nejlépe skútr jako celek charakterizuje slovo elegance, jež podtrhuje slušivá, i když možná až moc usedlá šedá metalíza.

Základní výbava se nese v duchu strohosti a zahrnuje centrální a boční stojan, automatické denní i zadní LED osvětlení (kdysi to byl velmi inovativní prvek, jimž se Maxsym lišil od ostatních, dnes je to již skoro standard) a plexi nastavitelné jen za pomocí nářadí, tedy nic, z čeho by se člověk posadil na zadek. Kdo chce emocemi a výbavou nabitý stroj se sportovními geny, bude muset zalovit v jiných vodách. Tady je to spíše sňatek z rozumu. Koho uspokojí poctivě postavený skútr s minimem elektronických fíčurin, bude u SYMu na správné adrese. Pojďme se tedy uvelebit do sedla a omrknout Maxsym trošku blíž.

Ergonomie, prostor – stará dobrá škola

Při usednutí do sedla Symu okamžitě zjišťuji, že slovíčko „Max“ obsažené v názvu skútru tady má ten správný význam. Posádka je doslova rozmazlována místem a pohodlím, které tenhle maxík nabízí. Velké a široké sedlo kromě toho, že je velice pohodlné, je vybavené opěrkou jak pro jezdce, tak i pro spolujezdce. Ta první je dokonce podélně nastavitelná. Ergonomicky tu všechno perfektně padne do ruky na první dobrou. Sympaticky přesně široká řídítka padnou do ruky a sedí se tu hezky vzpřímeně. Doslova skvělá je možnost pohodlného „odložení“ nohou řidiče na šikmé nášlapy. Pokud však chcete jet v klasické „skútrpozici“ s pokrčenými nohami, tak tady nám pomyslný ergonomický trojúhelník trošku pokulhává, neboť vzdálenost mezi sedlem a podlahou není moc velká a pro vyšší postavy kolem 190 cm bude tento posez trošku nepohodlný. Navíc se pak při plném rejdu dotýká řidič koleny řídítek. Já jsem proto nejčastěji volil pozici s nohami nataženými dopředu. Celá podlaha je opatřena gumovými nášlapy.

Vzhledem k top modelu značky asi nikoho nepřekvapí kvalitní použité materiály a plasty. Všechny ovladače jsou na svém místě a jsou bytelné. Vpravo dole trošičku mimo snadný dosah se nachází páka užitečné ruční brzdy. Zrcátka jsou umístěna dostatečně široko, aby zajistila dobrý výhled. Myšleno je i na spolujezdce, který má dostatek prostoru a jeho místo k sezení je opatřeno již zmiňovanou opěrkou. Díky širokému sedlu a vlastně celé zadní části skútru má ale batůžek hodně roztažené nohy, což při delších cestách nemusí úplně každému vyhovovat. Stupačky se vyklápějí jednoduše shora nohou stiskem „čudlíku“. Dobrou vychytávkou, která se určitě hodí při cestách v chladnějším počasí, je středový panel s uzavíratelnou mřížkou, která pouští v chladnějších dnech do prostoru nohou teplý vzduch od motoru.

Skútr je v základu vybaven rozměrným plexi. U prémiovky, jakou Maxsym bezesporu je, nepotěší možnost nastavení pouze za pomocí nářadí. Navíc k tomu je potřeba povolit celkem osm šroubů, což zabere přibližně 15 minut. Pokud stroj využívá jen jeden řidič, nebude to až tak vadit. Ale nastavovat plégo čtvrt hodiny pokaždé, když sednu na skútr po někom jiném, by mě fakt nebavilo.

Samostatnou kapitolou je klasická tchajwanská multifunkční spínací skříňka, která je mně osobně daleko bližší, nežli nějaké elektronické blbinky. Pomocí skříňky lze krom zapalování otevřít nádrž, podsedlový prostor a skútr uzamknout. Navíc lze zámek „zaslepit“ a zpět jej otevřít speciálním „výrůstkem“ na klíčku. Prostě jednoduše a účelně.

Přístrojová deska, respektive její část je v dnešní digitální době naprostou nirvánou. Čtyři velké modře podsvícené analogové budíky informují řidiče o rychlosti, otáčkách motoru, stavu paliva v nádrži a teplotě chladící kapaliny. Nejen že krásně vypadají, ale také se perfektně čtou. Prostě nádhera, za kterou by se donedávna nemusela stydět ani dnešní moderní auta. Mezi budíky jsou rozmístěné provozní kontrolky. Tím bohužel chvála na téma přístrojovka končí. Uprostřed mezi kulatými přístroji je umístěn hodně obyčejný LCD panel, který vás vrátí o pár let zpátky – žádné komfortní funkce, jen strohá účelnost. Kromě dvou tripů, hodin, voltmetru a celkového počítadla ujetých kilometrů nezobrazuje vůbec nic. Navíc nastavení těch pár údajů, co na displeji je, lze provádět pouze třemi gumovými tlačítky na palubce. Tady se prostě podepsaly roky bez jakékoli modernizace a Sym tady působí dost zastarale. Přitom by stačilo tak málo ‑ začlenit do palubovky pěkný LED nebo TFT panel, kde by bylo možné dohledat podstatně více informací o jízdě, případně si dokážu představit možnost spárování s mobilním telefonem. Je to velká škoda, že tady nedostal Maxsym více péče.

Úložné prostory – více "simply clever" by neškodilo

Stejně tak, jak Maxsym dokáže hýčkat posádku štědrou nabídkou prostoru, nabízí spoustu místa i pro zavazadla a další drobnosti. Největším úložným místem je prostor pod sedlem, který zvládne pojmout spoustu věcí důležitých pro větší výletování.  Na první pohled sice vypadá jako hodně mělký, ale díky vybrání spodní části sedla nabídne místa dostatek pro dvě integrálky. Je osvětlený a čalouněný, navíc lze v přední části najít tzv. „tajný vypínač“ pro odpojení okruhu zapalování. Otevírá se dálkově buďto tlačítkem na řídítkách, nebo pomocí multifunkční spínací skříňky. Sedlo se snadno vyklápí díky plynovým vzpěrám.

Před koleny jezdce je možno využít dvě otevírací, ne právě moc praktické neuzamykatelné přihrádky. Pod nimi je pak větší zamykatelný prostor vybavený konektorem pro připojení USB a klasickou 12V zásuvkou. Tvarování a prostor velké přihrádky není zrovna dobře vymyšlený a dnes průměrně rozměrný telefon se do ní nevejde. Do horní přihrádky by se sice vešel, ale ta zase není zamykatelná a nemá zdířku pro nabíjení. Navíc se velká přihrádka trošku nepochopitelně uzamyká klasicky klíčem, tedy opět se vracíme o mnoho let zpátky do minulosti. Komu by to bylo málo, může sáhnou do katalogu příslušenství a skútr dovybavit libovolným topcasem.

Kde naopak Maxsym štědrý moc není, je světelná výbava. V cenové hladině kolem dvou set tisíc korun bych už očekával kompletní osazení LED technologií. Tady LED doputoval pouze do zadního světla plus obstarává denní svícení. Hlavní světlomet zůstal věrný klasickým žárovkám. Trošku staromódně působí přepínání mezi potkávacími a dálkovými světly, doprovázené hlasitým cvakáním relátka.

Motor, podvozek a brzdy

Zatímco konkurence sází na dvouválcové řešení, Maxsym využívá v této třídě a kubatuře osvědčený, i když ne právě moc obvyklý jednoválcový, kapalinou chlazený čtyřtaktní motor o objemu 565 cm³. Z motoru pak doluje výkon 33,4 kW/45 koní při 6750 otáčkách. Nikoho tak nepřekvapí, že v konkurenci „nadpůllitrů“ je to spíše menší hodnota, což ale neznamená, že se jedná o nějakého lenocha. Naopak motor dokáže se skútrem pěkně zacvičit. Ještě důležitější je informace, že tato motorizace splňuje emisní limity Euro 4 a podle našich informací získaných od dovozce značky do ČR, se s ním počítá i do budoucna.

Ruku v ruce s pěkným výkonem motoru jde jistý a spíše sportovně tvrdý podvozek, což úplně nekoresponduje se zaměřením tohoto skútru. Kdo tu očekává plavnost a lehkost cestovní motorky, bude zklamán. Tvrdé rány a dopady trošku kazí radost z krásně dynamické jízdy na horším povrchu, kde skútr díry a výmoly spíše přeskakuje, než aby je filtroval. Nepomůže ani možnost nastavení předpětí zadních pružin. Jakmile se však objeví hladký asfalt, situace se zásadně mění a máme tu co do činění s pohodlným polykačem dálkových kilometrů. Ono celkově vzato Maxsymu daleko více sedí rovnější hladké úseky a táhlé zatáčky než utažené serpentýny. Z Maxíka prostě mistr vykružování malých oblouků asi nebude. Líbí se mi, jak je Sym příkladně tuhý a za žádných okolností se nijak nekroutí. To dává člověku během jízdy pocit příjemné jistoty.

Co Maxsym umí hodně dobře, jsou brzdy, které nekompromisně s přehledem stíhají krotit sílu výkonného motoru. Na předním kole dva velké kotouče o průměru 275 mm se čtyřpístkovými brzdiči, radiální pumpou včetně systému ABS, zadní kolo brzdí kotouč taktéž o průměru 275 mm. Tahle kombinace prostě funguje skvěle a také se skvěle ovládá. Stačí vám k tomu dva prsty. Brzdy jsou ostré přesně tak akorát. Chválím, že obě jejich páčky se nechají seřídit. Tady není prostor pro žádnou kritiku.

Parťák, co nezkazí žádnou legraci

Kdo jednou na vlastní kůži okusil nějakého „maxíka“, dá mi asi za pravdu, že ke štěstí na cestách není nutně zapotřebí našlapaný stokoňový supersport. Maxsym je toho jasným důkazem. Nabízí totiž opravdu svižné a pohodlné svezení. Jdu se tedy uvelebit do velkého křesla a tisknu tlačítko start. Po nastartování se šestistovka ozývá utlumeným a zároveň dospělým zvukem doprovázeným maličkými, ale nijak nepříjemnými vibracemi. Po otočení plynovou rukojetí skútr reaguje okamžitě a hned od začátku nenechá nikoho na pochybách, že tam někde uvnitř těch pětačtyřicet koní opravdu je. Během akcelerace si jednoválec trošku zavibruje, ale není to nic, co by vadilo. Ba naopak, víte, že tam pod vámi je motor, na který se v kritických situacích můžete spolehnout. Je dobré si uvědomit, že na rozdíl od skútrů do objemu 300 cm³ tady už je třeba s plynem zacházet trošku opatrněji. Jízda se stále zalomeným zápěstím tady nehrozí.

Přestože svými rozměry se nejedná o žádné městské „prdítko“, pohyb po metropoli mu nedělá žádný problém. Skútr je dobře ovladatelný a po městě se vodí velice snadno. Jen je třeba při proplétačkách myslet na váhu a rozměry dospělé motorky. Podvozek si hravě poradí s městskými kanály. Hodně tomu pomáhají i 14palcové kolo vzadu a 15palcové kolo vpředu, jež obouvají levnější pneumatiky MAXXIS. Jen jsem se po celou dobu městských couraček nemohl zbavit pocitu, že skútr spíš než popojíždění po centru města doslova volá po otočení plynem, aby mohl všem svým koníkům dopřát výběh do volné přírody. Prostě loudat se a popojíždět v kolonách Maxsym moc nebaví, jeho chvíle přichází tam, kde město končí. Ostatně který maxiskútr to tak nemá…

Za cedulí konec města tak také činím a otáčím plynovou rukojetí na doraz. Teprve tady nejlépe vyniknou všechny vlastnosti velkého skútru. Chuť zrychlovat je opravdu velká. Stovka je dílem okamžiku a do tachometrových 140 km/h uhání s naprostou lehkostí. Dále už žádné zázraky nečekejte. Po překročení této hranice je samozřejmě poznat, že člověk nejede na cestovním litru. Ale i tak jízda se Symem dokáže být slušně zábavná. A hlavně komfortní. Za kapotáží je člověk pěkně schovaný.

Tady mě trošku nepříjemně překvapila účinnost plexi, která pro mě byla docela zklamáním. Plexi svou velikostí přivádí k domněnce, že za ním bude jezdec jako v pokojíčku, avšak realita je trošku odlišná. Do tachometrové stovky je všechno v pořádku, ale s každým přibývajícím kilometrem rychlosti plégo prohrává svůj boj s aerodynamikou a prouděním vzduchu, který je posílán přímo do hledí přilby. Důkazem toho bylo komplet znečištěné hledí od poletujícího hmyzu po každé jízdě. Jasně, moje ne úplně konfekční postava je v tomhle trošku problém. Věřím, že řidiči kolem 170 cm výšky s tím mít problém nebudou. Ale myslím si, že skútr této kategorie by neměl být o kompromisech. Také hluk obtékajícího vzduchu je pak dost nepříjemný a poslech hudby z interkomu či komunikace se spolujezdcem jsou díky tomu nemožné. Je to velká škoda, protože výkonný motor umožňuje skútru držet trvale vysokou cestovní rychlost. Proto by si tvarování plexištítu zasloužilo o dost více péče a pozornosti. Na tohle ale rychle zapomenete, když projedete pár táhlých zatáček s pěkným povrchem. Jejda, to je ale paráda, jak skútr v těchto pasážích krásně drží stopu a nechá se krásně překlápět z jedné strany na druhou. Tohle mě prostě moc baví.

Čirou radost z jízdy kazí ještě jedna věc. A tím se dostávám k tomu, co mi na Symu vadilo asi ze všeho nejvíc. Komfort jízdy bohužel narušuje jev, který já osobně přiřazuji na vrub naladění vstřikování. Jedná se o neustálé pocukávání motoru jak při akceleraci, tak i ustálené jízdě. V praxi to vypadá, jako kdyby vás někdo neustále chvíli postrkával dopředu a chvíli zase tahal zpět dozadu. Ve výsledku je to docela protivné a je opět děsně velká škoda, že si tohle tvůrci Symu neohlídali. Rád bych uvěřil tomu, že se to týká jen našeho konkrétního kousku, protože při jízdě na Maxsymu před několika lety jsem nic podobného nezpozoroval. Určitou roli v tom ale musí také hrát pohonná jednotka, tedy jednoválec.

Dálniční let nízko při zemi pak už nepřináší žádná další překvapení. Zpočátku mě okouzlilo potlačení vnímání rychlosti skútru – při stodvacítce na tacháči máte pocit, že stojíte. Až později se vše vyjasnilo – tachometr totiž dost proměřuje, klidně i o více než 20 km/h. Tachometrovou stotřicítku drží Sym bez sebemenšího problému a pokud vám nevadí snížený větrný komfort (pokud bych si já se svojí postavou Maxsym pořizoval, určitě bych zapřemýšlel o doplňkovém deflektoru na plexi), můžete to rozkulit až na maximálku 170 km/h. I ve vysokých rychlostech skútr zůstává stoicky klidný, dobře drží stopu a jen tak ho něco nevyvede z míry.

V sedle Symu ať chcete nebo ne, dostanete chuť na cestování. A je lhostejno, zda vyrazíte k moři na 14denní dovolenou nebo křížem krážem poznávat krásy naší republiky. Denní dojíždění za prací ze vzdálenějších míst či porce několik set kilometrů v jeho sedle by nemělo být žádný problémem. Jen je potřeba počítat s tím, že daní za působivou dynamiku s častým poletem s ručičkou tachometru přilepenou k číslovce 140 km/h je spotřeba oscilující kolem 5 l/100 km. Jasně, tady se bavíme o cestovním stroji, proto změřený průměr tak nějak v pohodě zapadá do matematické rovnice výkon a váha versus požitek z jízdy. Do nádrže se nechá natlačit 14,2 l naturalu, což dovolí na jedno tankování ujet něco kolem 300 km. S citlivou rukou se pak nechá spotřeba srazit ke čtyřem litrům na 100 km, čímž se akční rádius zvýší na zajímavých 350 km. Jen je třeba se neleknout trošku nepřesného palivoměru s hodně rychle klesající ručkou a raději se řídit ujetými kilometry.

Závěrečné zhodnocení

Sym Maxsym 600 může být zajímavou alternativou pro všechny, které už nebaví neustále se soukat do kombinézy a šplhat do sedel velkých cestovních endur, a přitom nechtějí příliš slevit ze svých cestovatelských nároků. Jen se budou muset smířit s horším komfortem podvozku na rozbitých silnicích, ucukaným projevem jednoválce a chybějícími elektronickými výdobytky současné doby. Přestože Maxsym za svůj život přeci jen už trošku zestárnul, stále nabízí velice zajímavý poměr cena/výkon a za částku pod hranicí dvou set tisíc korun dostanete poctivě stavěný skútr, o kterém má stále smysl uvažovat. Možná při rozhodování také pomůže zajímavá standardní čtyřletá záruka.

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE