MV Agusta Brutale 800 RR: Ostřejší neznamená vždy lepší

Brutale se mi opět po roce dostává do ruky a zas mám o něco víc zamotanou hlavu. Zatímco loni působila základní verze ve srovnávacím testu s Dragsterem jako hotový univerzál, tak verze RR je sama o sobě dost paličatá.

MV Agusta Brutale 800 RR: Ostřejší neznamená vždy lepší

Kapitoly článku

Brutale 800 RR jako ostřejší verze základního modelu nabídne spoustu technických zajímavostí. Takže, co za svoje peníze dostanete? V první řadě už dnešní standard ABS od Bosche, což vás asi moc nenadchne. No, dál to je antihopingová spojka, rychlořazení nahoru i dolů, čtyři palivové mapy, osmistupňová kontrola trakce, tlumič řízení nebo radiální brzdy Brembo. Lepší? Není toho málo a k tomu samozřejmě motor o třech válcích o výkonu 140 koňských sil.

Každej rok si říkám, že tyhle MV Agusty jsou posledními mohykány. Kraťoučká motorka, hodně výkonu a lehká váha. Tato koncepce není sice ojedinělá, ale například tahle MV Agusta působí občas za jízdy, jako kdyby s vámi soupeřila. Takže jaká vlastně doopravdy je?

Začnu od začátku, jak jsem se zmínil již v úvodu o srovnávacím testu z loňska. Základní Brutale se dokázala s nástrahami našeho českého rybníčku vypořádat daleko líp než Dragster. Skutečně, pokud máte vedle sebe tyhle dvě, tak Brutale bude ta hodnější, zároveň nezapře italský původ a budete se na ní cítit lépe. Jenomže přesedněte na verzi RR a budete valit bulvy, jak je ta motorka jiná.

Design nemá cenu moc probírat, protože pokud jsou vaše rozměry italskýho mlaďocha, tak budete zvedat palec nahoru a ve snech se budete vidět v jejím sedle. A realita je vážně taková paráda. Usadit se na sedlo, které drží nad nádhernou podsedlovkou, jenž nemá obdoby, je zážitek. Umělecké dílo, ať chcete nebo ne. Podobných motorek na trhu moc není, a i když nejsou všechny detaily stoprocentní, tak minimálně je obdivuhodný, že takový skvost dokáže jezdit. Na podsedlovku jsem se díval dlouho a přemýšlel, že všechno ostatní už pro mě bude jen dobrý. Tohle mít doma, tak jste zmlsaný a zákonitě srovnáváte.

Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Palubní přístrojovka, která se mi stále líbí, by už snesla lehčí modernizaci. Také by chtělo přehledněji poskládat tu spoustu informací a i její ovládání udělat intuitivnější. Navíc, veškeré ovladače nejsou sice špatný, ale odezva po stisknutí není zkrátka prémiová. MV Agusta si na sebe tak trochu upletla bič. Když zkrátka vidíte ty detaily, jako jsou pětipaprsková odlehčená kola, logo výrobce na stupačkách nebo ten nádherný lak, tak holt sebemenší pokles kvality je znát.

Řídítka jsou nicméně perfektní, a tak je hned chytám a startuju. Motor je už na volnoběh pěkně ostrej. Trochu chraplák, ale je cejtit síla a ten cvrkot uvnitř. Motor točí dle budíku až do nějakých patnácti až šestnácti tisíc, což je dost. Ve skutečnosti má ale největší tah okolo 13 000 ot./min., kde je i maximální výkon 140 koní. Papírově je krouticí moment posazen samozřejmě níž, a to v 10 100 ot./min., kde do zadní pneumatiky buší 86 Nm. Motor Brutale se nechá krásně přetočit, takže se nemusíte bát plyn řádně podržet.

Až sem je všechno v pořádku, ale nežijeme v dokonalém světě, takže dost často musí přijít na řadu kompromisy. První věc, kterou chci zmínit, že je tady málo místa. Pochopitelně to někteří poznali už z fotek, ale zde se musí podřídit i ty menší. Sedlo, jinak designový skvost, je limitovaný místem pro spolujezdce, které na vás zezadu občas tlačí. Vysednout se dá, ale není to bez připomínek. Vzhůru stoupající sedlo řidiče a místo pro spolujezdce vás svazují. Pokud nebudete mít sportovnější ambice, tak se klidná jízda dá zvládnout. Připravte se však, že tužší podvozek a krátká stavba se budou neustále připomínat. Takže pokud víte, co chcete, tedy rychlost, můžeme do toho vlítnout.

Tvrdší převodovka si říká o silnější nákop, a pokud se s ní nebudete vyloženě mazat, tak funguje nejlíp. Jasné krátké rázy do vaší boty vám potvrdí, že to děláte správně. Každé přeřazení doprovází cuknutí jako v supersportovním autě. Brutale vás tak okamžitě a brutálně s každou rychlostí potáhne dopředu a nechtěl bych bejt v tu chvíli jakákoli součást na motocyklu. Na objem 800 je tohle opravdu síla a z podvozku cítíte, že toho má dost. Zejména podržíte-li motor přes 10 000 otáček, což jde snadno. Přední kolo je lehce neustále ve vzduchu a řídítka se vlní. Tady ale nejde o nepříjemné až nebezpečné kmitání, jako měl první Tracer nebo XSR900 od Yamahy, ale o jemné pulzování.

Na tohle jsem si nakonec zvykl stejně jako na to, že prostě musíte makat. V klidu jsem mohl jezdit pár desítek kilometrů, ale postupně se ozvalo zápěstí a zadek. Jakmile jsem potahal a byl aktivní, tak jsem se rozhejbal. On i podvozek zkrátka funguje líp v zatížení a není tak neotesaný. Teď trochu přeženu, ale jakoby lehce i vyměkl. Není to pravda, on není v rychlosti měkčí, jen zkrátka necítíte tu sterilní tuhost tolik, jako když se loudáte. Holt máte co dělat se soustředit na jízdu. A to je asi ten největší úděl a vlastnost Brutalky.

Snaží se z vás udělat závodníka, ale to vaše soustředění a snaha si porozumět stojí někdy až moc sil. Pamatuji si na test litrové Brutalky před dvěma lety, kde jsem neustále nadával, že to je hrozný kdykoli rychlost spadne pod 100 km/h. Tady to není takový extrém, jízda je klidnější a působí daleko dospělejším dojmem. Přesto tu jsou závodní geny dost patrné. Elektronika je nicméně skvělá a od záběru spojky, přes správně tužší plynovou rukojeť po řídící jednotku, jedním slovem dokonalá souhra.

Brzdy jsou ovšem taky pohádka a nastupují okamžitě, mají spoustu citu, krásně se dávkují. Nejsou zastrašující, kdy nemáte šanci se rozkoukat a hned stojíte, ale dají ze začátku o sobě silně vědět a nepřestávají. Doslova cejtíte, jak se destičky brousí o kotouče. Po dobu celého testu neuvadaly a vždy mi stačilo jen použít dva prsty a síla byla pokaždé stejná. Z praktického hlediska bych ještě zmínil výborné přední světlo, doplněné o denní svícení, které má kužel světla i viditelně za krajnici. V zrcátkách jsou znatelné vibrace, a to jak při podtáčení, tak naopak když držíte motor u krku. I tady vás to nutí neustále hlídat správné otáčky. Spolujezdec to tady má taky dost těžký a ten klouzavý povrch sedla je snad naschvál. Krásný na omak, ale sedět na tom je vážně hazard. 

Brutale 800 RR se tak celkově snaží až moc přiblížit divokému Dragsteru. Základní model Brutalky mi loni sedl daleko víc. Motor jsem mohl nechat spadnout níž a projet městem v klidu, okolo Berounky jsem se brouzdal v podobném tempu. U modelu RR je znát snaha vyždímat z vás maximum a na to ne vždy mám náladu. Pokud ale na to půjdu z druhé strany, tak RR přebírá to nejlepší z Dragsteru RR a dává klid základního modelu Brutale. Tedy hlad po otáčkách, rychlořazení nahoru i dolů, rychlé reakce na zatáčkovitém úseku a zároveň umí zvolnit, řídítka mají správný tvar a byť jen na krátkou dobu, tak si užijete i v pomalejších rychlostech.

S MV Agustou Brutale 800 RR není lehký život. Tady opravdu platí víc než kde jinde, že se musíte svézt. Pak jeďte domů a dejte si pár dní na rozmyšlenou. Pokud vás to nepustí ani potom, tak do ní jděte. Procento takových lidí bude menší, ale víte jak to je. Každý je nějaký. Budete to právě vy?

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Klady a zápory

+ Design, můžete si ji vystavit doma
+ Výkon z 800 kubíků je obdivuhodný
+ Sport, tvrdost, exkluzivita
+ Brzdy


- Sport, tvrdost a exkluzivita není pro každého
- Potřebuje pevnou ruku
- Přístrojový panel a některé detaily


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 5 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist