Kawasaki Versys 650
Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 17.6.2007 | Zobrazeno: 95 242x
Odposlechnuto na telefonní ústředně Kawasaki Japonsko: „Haló, to je vývojárna? ... Tady marketing. Zjistili jsme, že se teď hodně prodávaj ty menší cesťáky co z dálky vypadaj jako enduro. Tak že byste něco podobného poslali do výroby? ... Ne, dvouválcové pětikilo KLE už nestačí ... Cože? Dva roky? No to je pozdě! Tak co kdybyste vzali to nový ER6N a trochu na něm zapracovali?..." Takhle nějak to na začátku loňského roku šumělo v Kawasaki poté, co se odvážný model ER6-N úspěšně usadil na trhu a zároveň začala sílit poptávka po malých cendurech (cestovních rádobyendurech) určených na silnici.

Posaz, ergonomie

Sedlo nutí k nepatrnému náklonu dopředu na široká řídítka a nabízí tak trochu odlišný posaz v porovnání s klasickými cestovními „endury“. Osobně mi to připomínalo spíš dojem z motarda - sedíte na vysoké a krátké motorce, nádrž stisknutou mezi stehny a jste pánem provozu, díky výšce očí máte dokonalý přehled nad auty.
K pohodlí přispívá také plexištítek s možností nastavení tří poloh do výšky. Během testu jsem jej nechal v nejnižší poloze, kde perfektně odkláněl vzduch na hruď a krk a nevytvářel žádné turbulence. Menší jezdci si ale stěžovali, že jim odkloněný proud vzduchu jde rovnou na hlavu nebo při nastavení úplně nahoru trochu třepe helmou.
Přístroje, ovladače

Ovladače na řidítkách jsou standardní, páčky brzdy i spojky jsou stavitelné. Zrcátka fungují vcelku slušně - v některých otáčkách se sice malinko třesou, ale vidět dozadu je vcelku dobře. Možná by mohla být ještě trochu víc vystrčená do stran, ale tím by se zase snížila prostupnost při projíždění v zácpách.
Negativní poznámku bych měl k řadicí páce - její delší chod, který mi u modelu ER6 vůbec nevadil, mi u Versyse při poklidné jízdě přinesl několik nedořazení. Určitě se na to dá zvyknout a nikdo jiný si na to nestěžoval, osobně bych ale uvítal kratší přepákování. Od mohutného světlometu jsem čekal, že bude v noci stejně mohutně svítit, ale očekávání se mi nevyplnilo, svítí spíš průměrně.
Motor a převodovka


U testovací motorky něco vepředu v kapotáži okolo 3-5 tis otáček nepříjemně rezonovalo, obávám se že jako pozůstatek po dopadech předního kola na zem při jízdách kolegů žurnalistů z časopisů, kteří musí každou motorku vyfotit na zadním kole, bez ohledu na cílovou skupinu motorkářů, kteří si daný model budou kupovat.
Převodovka není špatná, je přesná a docela rychlá, ale řazení je poměrně hlučné a řachavým zvukům se zvláště u nižších kvaltů nevyhnete. Delší chod řadicí páky jsem již zmínil, většina jezdců také asi bude občas hledat ještě neexistující sedmičku, protože níže posazený motor se na dálnici už dost točí.
Odpružení, brzdy
Zadní přepákování vyvedené na bok motorky i přední obrácená vidle si zaslouží pochvalu. Náklony i překlápění mezi zatáčkami jdou na tak vysokou motorku opravdu perfektně. Z vysokého posazu si člověk každý náklon opravdu užije, řekl bych že podstatně víc než u nízkých sportovních mašin.
Díky delším zdvihům poberou i velké nerovnosti, ale přesto podvozek při jízdě působí tuhým a pevným dojmem, na hony vzdáleným rozhoupanému pocitu z některých cendur. Zkrátka skvělá kombinace, která dovoluje ostřejší svezení s jistým řízením i na hodně rozbitých silničkách. Opravdu velké díry nebo hupy vám ale naservíruje rovnou do řídítek. Bude jen na vás, jestli si odpružení nastavíte na poklidnou cestovní vlnu nebo naopak na sportovního tvrďáka, protože zadek umožňuje nastavení předpětí pružiny a útlumu, přední obrácená vidlice umožňuje nastavení předpětí a na jedné trubce i odskoku.

Zadní brzda odvede svůj kus práce spíš ve dvou, v jednom se při ostřejší jízdě trochu blokuje, ve městě či při turistice se jí ale bát nemusíte. Versyse si ale můžete objednat i ve verzi s ABS a myslím, že zrovna u tohoto modelu by to vůbec nemuselo být špatné rozhodnutí.
Spolujezdec a cestování, spotřeba
Sedlo spolujezdce je pohodlné, ale možná až příliš skloněné dopředu. Stupačky jsou příjemně nízko a vepředu, ale pozice spolujezdce je hodně nahoře nad řidičem a trochu víc na něj fouká než u jiných motorek, kde je plně schovaný za řidičem. Na jízdních vlastnostech se vysoké místo spolujezdce kupodivu neprojevuje a ve dvou se Versys ovládá vcelku příjemně, stejně jako u ostatních cendur.
Ve městě je to taky s pochvalou, vysoký posaz, motor s okamžitou energickou odezvou a malá sedmnáctková kola zaručují výbornou obratnost v každé rychlosti. Průměrná spotřeba při testu byla 5,5 litru, přičemž při poklidném cestování Versys jede i pod 4,5, naopak ani při střelbě se nedostane na sedm.
Co se praktických aspektů týče, pod sedlem je k dispozici jen málo místa, to ale trochu vynahrazuje trubková podsedlová konstrukce, za kterou si pohodlně síťkou chytíte jakékoli zavazadlo. Samozřejmě můžete také sáhnout po originálních kufrech i s nosičem.
U řetězem poháněné motorky s cestovními ambicemi trochu zamrzí absence centrálního stojanu, kvůli výfuku pod motorem se bez něj prostě musíte obejít. Trochu nešikovný je bohužel i postranní stojánek, který se trochu hůře vysunuje.
Shrnutí

Kawasaki se podařilo vyvinout svérázný motocykl, který na trhu nemá přímou konkurenci. Asi nejblíže se pohybují Suzuki V-Strom, který je možná o něco pohodlnější a lepší na dlouhé cesty, ale zdaleka nevyvolává takové emoce a nadšení z jízdy. Na druhé straně pak je asi Ducati 620 Multistrada, která je na tom přesně opačně - možná ještě trochu zábavnější a sportovnější, ale zase zdaleka není tak uniVERSYSální.
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)